Film Gentlemani byl výrazným návratem Guye Ritchieho k jeho typickému stylu plnému britského humoru, gangsterů, překombinovaných intrik a svérázných postav. Snímek si postupem času získal značnou oblibu, místo oznámení sequelu nicméně došlo na seriálový spin-off. Na Netflixu tak v roce 2024 dorazili Gentlemani, kteří sice nenavazují přímo na příběh filmu, ale sdílejí jeho svět (dříve bylo naznačeno, že by se postavy seriálu mohly potkat s Mickeym Pearsonem a spol.), atmosféru i rukopis. A tvůrcem seriálu a režisérem některých epizod je navíc sám Guy Ritchie. Jak se tento seriálový bratranec povedl? 

1. série 

Seriáloví Gentlemani fungují především díky tomu, že se nesnaží být pouhou rozředěnou verzí svého filmového předchůdce. Guy Ritchie a jeho tým si z filmu berou především základní DNA – britský humor, gangsterku, výrazné postavy, překombinované intriky a tvůrčí hravost – zároveň ale přicházejí s vlastním příběhem a novými charaktery. Díky tomu seriál nepůsobí jako laciná snaha vytěžit známou značku, ale jako přirozené rozšíření světa, který si o další příběhy vyloženě říkal.

Velkou předností je především casting. Theo James je jako Eddie velmi sympatickým protagonistou, který se do světa zločinu dostává spíše z donucení, Kaya Scodelario má jako Susie Glass potřebný šarm a mezi oběma funguje příjemná chemie. Daniel Ings si poté jako Eddieho bratr Freddie dokáže krást scény pro sebe a Vinnie Jones dostává další roli, která mu sedí jako ulitá. Ne každá postava sice dosahuje kvalit nejvýraznějších figur z filmu, seriál si ale dokáže vytvořit vlastní galerii svérázných charakterů, jejichž vzájemné střety jsou jedním z hlavních důvodů, proč chce člověk v seriálu pokračovat a sledovat další epizodu.

Stejně dobře funguje Ritchieho rukopis. Nechybí kreativní práce s vyprávěním, nápadité přechody, černý humor ani scény, které mají jednoduše radost z toho, jak jsou absurdní. Seriál má navíc oproti filmu výhodu v delší stopáži, takže může jednotlivé zápletky postupně rozvíjet a nechává svůj svět pořádně dýchat. Některé epizody jsou pochopitelně silnější než jiné a začátek se musí chvíli rozjíždět, postupně se ale jednotlivé dějové linky začnou velmi příjemně propojovat.

Největší pochvalu si zaslouží skutečnost, že Gentlemani dokážou být zábavní i ve chvílích, kdy se Ritchie sám režijně nepodílí na každé epizodě. Seriál nepůsobí dojmem, že by někdo pouze napodoboval jeho styl, ale naopak dokáže jeho rukopis přirozeně rozvíjet. Humor pochopitelně nemusí sednout každému a kdo Ritchieho tvorbě nikdy nepřišel na chuť, toho seriál pravděpodobně nepřesvědčí. Pro fanoušky jeho specifické britské gangsterky je ale osm epizod velmi příjemnou jízdou.

Seriáloví Gentlemani tak možná nejsou tak výrazní jako jejich filmový předchůdce, zároveň ale dokážou nabídnout dostatek vlastních důvodů, proč si tenhle svět znovu užít. Je to svižná, stylová, nápaditá a především velmi zábavná gangsterka, která má vlastní tvář a po osmi epizodách zanechá chuť vidět další sérii. Především i proto příběh Eddieho začíná snadno evokovat Michaela Corleoneho z Kmotra, byť je odlehčenější a komediálnější. 8/10

Eddie Horniman už není člověkem, který se náhodou připletl k nelegálnímu byznysu na pozemku svého rodinného sídla. Tentokrát už moc dobře ví, do čeho jde, a dokonce chce víc. Rozšiřuje svůj drogový byznys za hranice Anglie a postupně se ukazuje, že z původně neochotného dědice se stal člověk, kterému moc a vliv začínají skutečně chutnat. Eddieho proměna je tak jednou z nejzajímavějších věcí celé druhé série. A možnosti dalšího zajímavého vývoje událostí jsou naštěstí očividné. 

Seriál přitom zůstává věrný tomu, co fungovalo minule. Pořád tu máme stylové prostředí, svérázné gangstery, černý humor, násilí, rychlé dialogy a postavy, které se mohou kdykoliv pokusit toho druhého podrazit. Tentokrát se navíc dění rozšiřuje do Itálie a do hry tak vstupují noví hráči – italská mafie, aristokrati i politici.

Svět se tak sice rozšiřuje, automaticky to nicméně neznamená, že se hned dostaví mnohem větší zábava. Gentlemani dokáží být pořád zábavní, ale občas už působí, jako kdyby Guy Ritchie a jeho tým přidávali zbytečně moc ingrediencí. Mají daleko k Pejskovi a Kočičce, kteří vaří dort, přeci jen už ovšem za pochodu poměrně riskují. Některé dějové piruety jsou skvěle vystavěné, jiné zase méně. Sympatičtější je tak druhá sezóna spíše v těch momentech, kdy se pokouší být serióznější a naznačit, že svět gangsterů prostě skrývá jisté nástrahy. Již potvrzená třetí řada se díky tomu opět může vydat trochu jiným směrem.

Theo James dokáže znovu překvapit, protože mu vyobrazení Eddieho v jiné poloze umožňuje ještě více projevit svůj dříve spíše nenápadný herecký projev. Jde o člověka, který začíná dělat zásadní rozhodnutí a to i přes fakt, že si většinou neuvědomí jejich následky. I navrátivší Kaya Scodelario a Daniel Ings si dokážou své scény krást pro sebe a opět se s oběma postavami pracuje velmi zajímavým způsobem.

Druhá série Gentlemanů je pořád povedenou gangsterkou, jen už nemá tak příjemný efekt překvapení jako její předchůdce. Zároveň se ale nedá říct, že by pouze přešlapovala na místě. Eddie se posouvá, svět se rozšiřuje a seriál se postupně stává temnějším příběhem o moci, ambicích a ceně, kterou za ně člověk zaplatí. Některé nové postavy a dějové linky fungují lépe než jiné a občas se série trochu utopí ve vlastní překombinovanosti, pořád je to ovšem zábavná gangsterka. A po závěru je jasné, že ať už se třetí řada vydá jakýmkoliv směrem, bude to rozhodně dostatečně zajímavé, aby byl opět důvod věnovat dalším Eddieho problémům pozornost. 7/10