„Jestli má všechno zůstat tak, jak je, musí se všechno změnit,“ říká Tancredi Falconeri svému strýci. A předznamená tím děj šestidílné minisérie Gepard (v angličtině The Leopard). Hlavní myšlenka nové adaptace slavného románu je totiž poměrně jednoduchá: Měli bychom se v okamžiku velkých změn přizpůsobit a přijmout novou realitu za svou, nebo neustat v boji za svět, který jsme znali?

Gepard (Il gattopardo) vyšel poprvé v roce 1958, rok po smrti svého autora – italského šlechtice Guiseppa Tomasiho di Lampedusy. Již o pět let později jej na stříbrné plátno převedl režisér Luchino Visconti. Ve snímku, který v roce 1963 získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes a později byl zařazen na vatikánský seznam nejlepších filmů, zářili Burt Lancaster, Claudia Cardinale i Alain Delon. Film je však znám i svým neohrabaným dabingem – hlavní role totiž ztvárnili Američan s Francouzem, přičemž následně se dabovalo do italštiny.

V tomto ohledu je nové zpracování přirozenější. Jak titulního hrdinu Geparda, tedy Fabrizia Corberu de Salinu (Kim Rossi Stuart), tak jeho synovce Tancrediho Falconeriho (Saul Nanni) tentokrát hrají Italové. Zajímavostí hereckého obsazení, z nějž ale většina po hříchu nedostává příliš prostoru, je Deva Cassel (dcera Monicy Bellucciové a Vincenta Cassela) v roli Angeliky Sedary.

Ačkoli volné zpracování Geparda, za nímž stojí Netflix, bude pro dnešní publikum pravděpodobně stravitelnější než přes šedesát let starý román či Viscontiho tříhodinový opus, stále platí, že mu divák musí jít naproti. A to především zpočátku, kdy minisérie opravdu nikam nespěchá. Jádro vyprávění zkrátka tvoří poměrně prostý příběh stárnoucího šlechtice (toho ale tvůrci oproti románu notně omladili), který si postupně začíná uvědomovat, že jeho druh dospěl k neodvratitelnému úpadku.

V centru pozornosti tak po většinu stopáže stojí Kim Rossi Stuart, českému publiku známý především svou účastí v pohádkové sérii Princezna Fantaghirò. Jeho Gepard je bezesporu jiný než hrdina Burta Lancastera. Stejně jako on záhadný, ale chladnější a civilnější. Když však později konstatuje „Byli jsme gepardi a lvi a teď nás vystřídají šakali a hyeny. Všechno bude jiné, ale horší,“, divák mu věří každé slovo. Z dalších postav dostává větší prostor už jen Benedetta Porcaroli jako hrdinova nejoblíbenější dcera Concetta Corbera. A je to možná škoda…

Jako celek dokáže být Gepard krásný i elegický. Stejně jako di Lampedusův román, jenž ve své době vyvolal senzaci, je i jeho volná adaptace protknutá všudypřítomným umíráním. Osob i doby. Krása minisérie pak spočívá v kameře. Nejde přitom jen o úchvatné přírodní scenérie, ale také o skutečnost, že tohle nové kostýmní drama zkrátka vypadá dobře. 

---

Autorka: Tereza Polaczyková
Foto: Netflix