Tak už to máme za sebou. Devět dlouhých let fanoušci oblíbených Gilmorek bombardovali původní Palladinovic tvůrce s přáním, aby po odfláknuté sedmé sérii dopřáli svým postavám konečně ten konec, který jim původně zamýšleli a tajně doufali, že se do Stars Hollow ještě jednou podíváme. No a po téměř dekádě máme tento návrat během krátké čtyřdílné minisérie od Netflixu za sebou. Jenže do dokonalého fanouškovského snu mají nová Gilmorova děvčata dle mnohých internetových reakcí daleko a zejména samotný závěr pak vyvolává u diváků mnohem bouřlivější emoce, než se za ta léta čekalo. Je snad comeback ukecané rodinné dvojky nakonec zklamáním a revivalem, jenž neměl nikdy vzniknout, nebo se skalní příznivci zase jednou čertí až příliš?

Hlavním poznávacím znakem tohoto seriálového návratu je totiž fakt, že nám scenáristé servírují trošku něco jiného, než fandové čekali. Pokud jsem tedy o úvodní epizodě psal, že je především nostalgickým fanservisem, zbylé epizody na fanouškovská očekávání vlastně vcelku sympaticky kašlou. Očekávali jste další smršť feel-good atmosféry, nekonečné pohodové dialogy mezi matkou a dcerou či příběh, v němž si Rory konečně vybere mezi Loganem, Jessem a Deanem? Tak to asi budete malinko zklamaní. Hlavní charaktery totiž řeší většinu času své vlastní osobní krize a konflikty, atmosféra už není často tak pohodová a Rory tu řeší zcela jiné věci, než jaké si u ní mnozí vysnili. Nesmíme totiž zapomenout na fakt, že nám oblíbené postavy od minula přeci jen zestárly, dospěly a vztah ústřední dvojice i jejich debaty se tak od minula přeci jen trochu změnil. I když na jejich klasické dialogy či jiné propriety seriálu stejně dojde. Já osobně jsem za tento malinko odlišný přístup, kdy se místy spoléhá spíše na drama, než humor, docela rád. Jenže to by to muselo vycházet přesně podle tvůrčích představ. A to nevychází

Musíme si totiž přiznat, že druhá a třetí epizoda se i přes svůj sympatický přístup bohužel dosti vlečou a mohou za to především dvě věci. Tou první je fakt, že devadesátiminutová stopáž opravdu nebyl příliš dobrý nápad. Ruku na srdce, děj je na tuto délku vlastně až příliš řídký, mnohé scény jsou šíleně natahované a slouží spíše ke scenáristické onanii (viz. muzikálová část). Mnoho sekvencí je tu tak naprosto zbytečných a myslím, že by ani mně nedalo problém přijít do střižny a bez problémů osekat epizody do stravitelnější padesátiminutové stopáže. Těch momentů, kdy si postavy jen tak bezúčelně povídají, je tu bohužel až moc.

Druhou nepříjemnou pravdou je fakt, že Daniel Palladino možná je skvělým scenáristou, pro něhož je stejně jako pro jeho drahou polovičku tento projekt srdeční záležitostí, jako režisér ovšem upřímně za moc nestojí. Druh ý a třetí díl pod jeho vedením nemají svižné tempo, atmosféru a chybí jim ten správný tah na branku. Obě epizody tak působí roztříštěně a vy z nich budete mít i přes řadu skvělých scén spíše rozporuplné pocity. Ty navíc umocňuje závěrečné rozloučení, jež si vzala do parády právě jeho šikovnější manželka.

Poslední epizoda je totiž tím správným mixem nostalgie, splněného fanouškovského přání, ale zároveň i sympaticky zdviženým prostředníčkem všem, co už si dopředu vysnili svůj vlastní dokonalý konec. Ano, mluvím především o oněch posledních čtyřech slovech seriálu, jimiž chtěli tvůrci seriál původně ukončit už před lety, a která nyní na internetu vzbuzují přehnaně naštvané reakce. Ne, závěr vážně není žádným cliffhangerem či otevřeným koncem, jak se mnozí mylně domnívají. Je ale naprosto perfektním uzavřením kruhu, jenž dává dokonalý smysl a nepotřebuje další přídavek. Frustrace některých příznivců o tom, že vyžadují odpovědi a svůj pohádkový konec, je tak upřímně malinko směšná. Zejména, když je zbytek dílu skvělým dárkem fanouškům, u něhož budete potřebovat plný balíček kapesníčků. A po posledních vteřinách vám z něho moc nezbude.

Vymodlený návrat Gilmorek tak možná obsahuje více chybiček a zbytečných scén, než bychom čekali. Zamrzí například i málo příběhových linek pro vedlejší charaktery, jež zde dostávají až po hříchu málo prostoru a děj se tak prakticky točí pouze okolo Lorelai, Rory, Lukea a Emily (občas se připojí ještě Michel a Logan). Ostatní se tu pak objevují evidentně podle toho, jak měli zrovna čas v diáři. Což u takového Jesse či Paris, která po úvodních epizodách nelogicky zmizí ze scény, hodně zamrzí.

Jenže i přes tyto mušky jsem si další příchod do Stars Hollow hodně užil. Tamní trhlé postavičky stále baví, ukecané dialogy většinou fungují, stejně jako vážnější momenty servírované vkusně zejména v podání výborně Kelly Bishop. Stará známá atmosféra a skvělý závěr pak dokážou částečně zachránit i onu přílišnou roztahanost i to, že tvůrčí dvojice někdy nezná míru a nabízí nám i zbytečné sekvence. Také fakt, že se scenáristé nesnaží jen lacině podbízet fanouškům, mě velice potěšil. Gilmorovic děvčata se tak možná nevrátila v té nejlepší formě, jako důstojné zakončení seriálu ovšem stále fungují velice obstojně a závěr i přes remcání diváků nemohl být dojemnější. Sedmička je tak tentokrát malinko subjektivnější a fanouškovská, než bývá zvykem. Vtomto případě mi to však budete muset nějak prominout. Lorelai a její banda totiž ukázaly, jak moc nám v bedně chyběly. Teď už ale radši nechme tuto seriálovou klasiku přeci jen navždy spát.