Gossip Girl se svého času stala kulturním fenoménem a, přiznávám, mou guilty pleasure. Osudy newyorských teenagerů, kteří nejen že se se stříbrnou lžičkou v puse narodili, oni si ji nosili s sebou i do školy, měly nepopiratelné pulpové kouzlo. Příběhy Sereny, Blair, Dana, Chucka a ostatních sice byly od počátku absurdní, a časem se staly ještě absurdnějšími, seriál si toho byl nicméně vědom, pohyboval se přesně na té hraně serióznosti a parodie bohatých, která fascinuje a ponouká k dalšímu dívání, a své soapoperní kořeny dokázal využít. Kéž by byl pilot nové Gossip Girl, jejíž tvůrce, Joshua Safran, je jeden ze scenáristů a výkonných producentů původního seriálu, alespoň z poloviny tak zábavný. Bohužel mu nikdo neřekl, že skuteční teenageři mají smysl pro humor. 

Centrem dění jsou studenti třetího ročníku soukromé střední školy Constance Billard, na prvním místě instagramová influencerka Julien, kolem níž se motají dvě rádoby manažerky sociálních médií Monet a Luna, její přítel Obie, osůbka z celé skupiny nejzámožnější a též s nejvyvinutějším sociálním cítěním, pansexuál Max Wolfe, jenž svádí blonďatou Audrey, která je ovšem ve vztahu s Akim. Nastolenou hierarchii studentstva naruší až svým příchodem do prváku nová studentka Zoya, nevlastní sestra Julien, která se o setkání postarala jakousi jednostrannou Pastí na rodiče. 

Důležitá ponámka: nová Gossip Girl není v pravém slova smyslu reboot. Jde o volné pokračování, v němž se na události a postavy předchozího seriálu příležitostně odkazuje. Nacházíme se na téže prestižní střední škole na Upper East Side, kde dochází k ještě větší šikaně učitelů ze strany rodičů než normálně. Skupinka učitelů, kteří se bojí o místo, protože odmítají vylepšit známky rozmazlených studentů na požádání, se po nespravedlivém vyhazovu kolegyně rozhodne vzít situaci do vlastních rukou. Objeví totiž starý Gossip Girl blog a rozhodnou se tento koncept oprášit a jeho pomocí studenty pacifikovat, dohnat k odpovědnosti a vytrestat za drzé chování. Nejdříve se rozhodnou založit nový Gossip Girl účet na Twitteru, což propadne nikoliv nutně proto, že mladí nepoužívají Twitter, ale protože evidentně netuší, jak se Twitter používá (k příspěvku nepřipojili žádný hashtag nebo odkaz). Nemusím snad vysvětlovat, proč je nápad, že učitelé budou na nezletilých studentech provádět kyberšikanu, naprosto odpudivý a děsuplný. 

Šikanování chudších outsiderů školní elitou a následné sblížení patří k žánru, co ovšem činí zdejší šikanu školní pro mě nesnesitelnou, a zdejší postavy nevykupitelné, je fakt, že nešikanují nováčka téhož věku, ale nevlastní sestru hlavní školní hvězdy, které je teprve čtrnáct! Seriál také zapomíná, že ve figuře zábavné mrchy je minimálně stejně podstatné to slovo „zábavná“ jako slovo „mrcha“ a jediné vtipy, o něž se pilot snaží, jsou dialogy plné vyčuhujících popkulturních odkazů, tedy ve scenáristice jeden z těch lacinějších způsobů, jak psát humor. Jen v pilotu zazní odkazy na Obamu, Kavanaugha, Kurosawu, Gaspara Noého, Shakespeara a Succession. 

Ačkoliv jsem bezpečně nejvíce „woke“ člen redakce, zdejší „woke“ dialogy mi připadaly klasicky korporátní, nucené, nudné, předvídatelné a celkově obtížně snesitelné. I v Gossip Girl se objevuje nešvar filmů a seriálů posledních let, které cítí potřebu vést debatu s Twitterem (jako příklad postačí vysvětlení, proč Kylo Ren prohrál souboj s Rey, v The Last Jedi,). Zde se pak při pročítání původního blogu tematizuje, jak moc byl tehdejší casting/studentstvo školy bílé. Sbor učitelů, který se rozhodne překroutit situaci tak, aby se zdálo, že jeden z jejich studentů má sex se čtrnáctiletou (zejména v Americe, kde lidé povytahují obočí i nad sexem dvacetiletých!) je v tomto vesmíru menší hrůza než casting původní Gossip Girl, o jehož rasové jednotvárnosti tito předavatelé poznání vtipkují. A nejen to, šikana mladistvých se jim na konci pilotu vyplácí. 

Gossip Girl je eticky zvrhlý seriál skrývající svou problematičnost za „woke“ formulky. Chcete-li si připomenout pulpovou brilantnost původní Gossip Girl, pusťte si raději španělský seriál Netflixu Elita. Přestože je ústřední osmička atraktivní ne úplně konvenčním způsobem, což vítám, nejlepším prvkem je nakonec hlas navrátivší se Kristen Bell.  A to rozhodně nestačí na to, aby seriál získal hlas můj.

Dívat se na novou Gossip Girl je jako dívat se hodinu na dvojici u vedlejšího stolu, která si opakovaně fotí svůj oběd. Umělecká váha seriálu se měří v (Insta)gramech a přinejmenším pilot si zaslouží maximálně zdrbat.