Hlavní seriálová sezóna se nám pomalu ale jistě chýlí ke konci a s ní dokračují do svého finiše i bedlivě sledované comicsové kousky, jimiž stanice v minulých měsících rozhodně nešetřily. A s každým to dopadlo hodně odlišně. Zatímco  Flash se ihned zařadil po bok úspěšného Arrowa, Agentka Carterová si druhou sezónu vydřela opravdu o prsa a Constantinea si zařízli vlastně sami tvůrci. No a pak tu máme kriminálkou načichlý Gotham. Seriál měl nabídnout lahůdkový prequel z univerza Temného rytíře pojednávající o detektivních počátcích Jima Gordona i originu mnoha záporáků. A právě kvůli tomu se o něm zpočátku hodně mluvilo a u diváků slavil úspěch. Jenže šeptanda po několika týdnech podezřele upadala, ratingy klesaly a finále kriminálních trampot dobráckého Gordona už spíše tak nějak potichoučku prošumělo. A zprvu nadějná novinka stanice FOX si vlastně ani nic jiného než pokles zájmu nezasloužila. Matnější comicsovku snad totiž Bruno Heller a spol. ani vyprodukovat nemohli.

To však neznamená, že by neměl Gotham  zprvu co nabídnout či čím oslovit. Ba naopak, tvůrci nám zde po rozpačitém úvodu, který se rozplizl jen na křečovité a nefungující představování hlavních charakterů, začínají vykreslovat zajímavou špinavou kriminálku, v níž je mafiánská válka téměř na spadnutí a hlavní hrdina musí bojovat nejen s nimi, ale také se zkorumpovaným vedením. A několik epizod to funguje opravdu velmi dobře, Tučňákovy gangsterské pletichy tahají děj nelítostně kupředu, Gordonovy trampoty nabízejí slušnou žánrovou jízdu a člověk se vlastně ani nemá kde nudit. Divákovi se tak začne rýsovat naděje, že scenáristé vzali nadějnou látku za ten správný konec a kromě dosti rutinních epizodních případů nám servírují také výtečně rozehrané hlavní linky, jež okolo poloviny série slušně eskalují. Jenže poté bohužel následuje krutý návrat do reality a bolestivým začátkům seriálu.

Comicsový hit totiž působí dojmem, jakoby producenti ani nečekali, že jim stanice FOX po úspěchu jejich kousek prodlouží na tradičních dvaadvacet epizod a začali až nečekaně vařit z vody. Slušně budované zápletky se najednou odsouvají na druhou kolej a začíná se natahovat nezajímavými a v podstatě naprosto zbytečnými případy. Postavy musí kvůli věčnému natahování řešit absolutní prkotiny, nebo jsou jako Fish Mooney přesunuty na naprosto nezajímavou lokaci, aby zde rozehráli linii, jež nemá v konečném důsledku vůbec žádný význam. Že si tvůrci už příliš neví rady, dokazuje především poslední třetina. V té totiž místo toho, aby mafiánský konflikt či Gordonův boj s policejním komisařem dosahovali vrcholu, začínají rozehrávat malinko brutálnější variaci na 50 odstínů šedi, která je totálně wtf a spoustě fanouškům DC se z ní asi bude otvírat kudla v kapse. Ze slibně rozehraného kousku se tak jedním šmahem stává scenáristický patvar, jenž už nemá čím zaujmout a potenciál látky sprostě háže do koše.

Scenáristická bezradnost je pak nejvíce zřejmá na samotných obyvatelích Gothamu. Těch si zde totiž autoři od samotného počátku nadrobili opravdu až příliš a postupem času je vidět, že někteří z nich jsou tu naprosto zbyteční a s jinými si zase tvůrci nevědí vůbec rady. Malá Catwoman se tu proto většinou objeví pouze ve chvíli, kde se to scenáristům nejvíce hodí. Její kámoška z ulice, Poison Ivy, jež byla zpočátku uváděna jako jedna z důležitých postav, tu řekne dohromady asi jen pět vět a Harvey Dent se tu čas od času staví v podstatě jen proto, abyste věděli, že i v této verzi se nějaký nachází. Za nelogické veletoče a totální charakterové změny některých postav (ano, mluvíme o tobě superotravná Barbaro) by pak pisálkové zasluhovali od skalních DC fandů pořádnou nakládačku.

Ostatně, ani herecké obsazení rozpačitý dojem z nezajímavých a špatně napsaných charakterů příliš nevylepšují. Zdejší sebranka se totiž pohybuje mezi zaručenými trefami do černého až po neskutečné faily. Na tu světlou stranu barikády samozřejmě patří lahůdkový Donal Loque coby neselhávající sidekick Harvey Bullock, správně slizký Robin Lort Taylor či půvabná Morena Baccarin, již vlastně k úspěchu stačí se jen usmát. Pak tu ovšem máme také hlavní superdřevo Bena McKenzieho, jenž se pokouší legendárního správňáckého detektiva odehrát jen za pomocí dvou pohledů, tzv. bad-ass drsňáka a nechápajícího štěňátka. Na druhou, z budoucího Batmanova pomocníka tu dělají tvůrci místy takového idiota, že by to neuhrál ani mladý Al Pacino. Pořád je navíc lepší sledovat jeho, než neuvěřitelně přehrávající Jadu Pinkett Smith či nesnesitelnou Erin Richards, jež nesympatickou Barbaru již definitivně katapultovala mezi nejpitomější postavy televizní historie.

Gotham je typickým příkladem zcela promrhaného potenciálu, jež známé comicsové figurky neumí vůbec prodat a společně se zprvu slušným kriminálním feelingem je utápí v roztříštěném a nepřesvědčivém scénáři. Ano, herecká sestava má své světlé body a režie se místy hodně snaží tuto potápějící se loď alespoň malinko ukočírovat, což potvrzuje zábavné, v podstatě však naprosto pitomé, guilty pleasure finále. Místo obrovského hitu tak dostáváme spíše nevydařený kousek, u něhož většina čtenářů smutně zapláče. Navíc se obávám, že pokud producenti v nadcházející sérii hodně nemáknou, čeká nás díky padající sledovanosti rychlý pád do seriálového zapomnění. Nic jiného si ovšem gothamské počátky prozatím ani nezaslouží.