Podzimní seriálová sezóna je v plném proudu a stanice do nás perou jednu novinku za druhou, přičemž najít si mezi nimi něco nového, originálního a od prvního pohledu kvalitně provedeného, občas není vůbec lehké. Obzvlášť na poli sitcomů, kde často řada námětů může znít dobře na papíře, vypadat lákavě z fotek a prvních trailerů, ale ve finále naprosto zklame hned v premiéře pilotní epizody. Novinka Grandfathered s Johnem Stamosem v hl. roli naštěstí není ten případ. A to i proto, že od téhle komedie snad nikdo nečekal víc, než co ve skutečnosti tvůrci nabídli.

Při dvacetiminutové stopáži není moc času otálet a tak nás děj ihned zkraje seznamuje s hlavní postavou Jimmyho , starého mládence a velice úspěšného majitele luxusní restaurace v centru Los Angeles. Přesně jak byste mohli u někoho takového čekat (jelikož námět je ohranější, jak gramofonové desky Hanky Zagorové v obýváku vaší babičky), Jimmy vede na první pohled dokonalý život. Uvnitř mu ale přesto něco schází. V tom se před ním zjevuje vykulený mladík v zelené mikině s fotkou Jimmyho a nějaké holky před dvaceti šesti lety, oznamující mu fakt, že je jeho synem. Tentokrát ale půjdeme ještě o jednu generaci dál – mladík sebou přivezl i kočárek, ve kterém právě sedí Jimmyho nová vnučka. Během deseti vteřin se tak Jimmy proměnil ze starého mládence, na poměrně mladého dědečka a logicky jeho další reakcí je panika. Bum, komedie je na světě.

Samozřejmě nemůžu seriál sestřelit jenom kvůli zoufale neoriginální zápletce, tím se dnes bohužel chlubí kdejaký seriál. Zároveň taky nemůžu říct, že by snad bylo těchhle úvodních dvacet minut hloupých nebo špatně natočených. Spíš naopak, to jakým způsobem se děj dále odvíjel bylo pro mě samotného docela překvapení, protože potenciál sklouzávat ke trapnostem zde byl mnohem (MNOHEM) větší. Tvůrcům se ale podařilo udržet se na úrovní příjemně neškodné konverzačky, která se nebojí být místy relativně upřímná a netlačí každou situaci povinně do komediálních sfér. Což by mohlo být fajn, pakliže lidé zodpovědní za scénář přijdou s něčím zajímavějším, než několika dílnou story o nezodpovědném chlapíkovi, kterak se promění na perfektního otce, potažmo dědu, potažmo manžela.

Co se vedlejších postav a různých scének týče, lesbická asistentka nebo šikana v kuchyni jsou poměrně zábavnými elementy, u kterých se nestydíte mírně zasmát, zároveň je vám ale jasné, že žádného legendárního statusu typu Barney Stinson, nikdy nedosáhnou a tak nějak jim vlastně ani příliš nevěnujete pozornost. Popravdě, kromě Jimmyho se tu nedá věnovat pozornost skoro ničemu, protože je to všechno příliš nevýrazné, až příliš mockrát viděné a svým způsobem zkrátka obyčejné až nudné. A to je ten hlavní problém.

Sitcom, který sází na jeden charakter a jednu storyline hned v úvodu, prostě nemá šanci uspět. Grandfathered nenabídl nic, s čím by se dalo nějak více pracovat. Kromě již stokrát viděného, nic nového nepřidal a dokonce jsem ani neměl pocit, že by se o to někde snažil. Těch dvacet minut uteklo jako voda, byl to příjemně strávený čas a rozhodně toho nikterak pekelně nelituji (mrk Minority Report, mrk), že bych ale měl ještě někdy chuť se k Jimmovi a jeho nové rodince vracet, to se bohužel říct nedá. Zkrátka jen průměr a to je dnes už zatraceně málo. A něco mi říká, že v tomhle by se mnou určitě souhlasil i sympaťák Jimmy.