Grimm to měl těžké od samotného počátku. První trailery se pyšnily nálepkou „od tvůrců Buffy, přemožitelky upírů“ a tématem na ni více než odkazovaly, čímž pouze zvyšovaly nesplnitelná očekávání. David Greenwalt sice byl jedním z důležitých členů Buffy-týmu a rozhodně za sebou má několik výborných projektů (zejména zrušené Miracles), přesto je tělem i duší zabíječky upírů především Joss Whedon, který s Grimmem nemá nic společného. A tento handicap je patrný hned od prvního dílu. Zatímco Buffy představuje především unikátní seriál o dospívání a veškeré nadpřirozené bytosti jsou jen senzačním MacGuffinem, u Grimma je tomu přesně naopak a téměř veškerá pozornost je zaměřena právě na jeho fiktivní svět. Současně postrádá veškeré vyšperkované dialogy, anagramy a (nejen) slovní humor, který je pro Whedonovu tvorbu typický. Jediné, co tak mají oba seriály společné, je mytologický hrdina předurčený k boji se zlem. O druhou, mnohem výraznější podpásovku se pak postarala televizní stanice ABC, která o několik týdnů dříve uvedla svoje Once Upon a Time, velkolepý seriál s pohádkovým tématem, jemuž je pro jeho vykalkulovanou líbivost těžko konkurovat. Přesto si Grimm šel svou vlastní cestou.

Detektiv Nick Burkhardt si pomalu začíná uvědomovat své zvláštní schopnosti. Dokáže prozřít tělesnou schránku a odhalit mytologické bytosti, které se v ní ukrývají. Jak se později dozvídá, je jedním z potomků strážců rovnováhy mezi světem lidí a světem monster. Je jedním z Grimmů. Za pomocí svého přítele, Wesen stvůry Monroa, se Nick snaží udržet tuto rovnováhu a dostát odkazu svých předků. Prvotní nevyrovnanost prozrazovala, že sami tvůrci nevěděli, jak se seriálem pracovat. Jestli se více soustředit na kriminální složku nebo na tu mytologickou. Formálně se seriál jevil jako průměrná, sterilní podívaná s epizodicky uceleným vyprávěním. Čím hlouběji nás ale tvůrci pouštěli do Wesen světa a napovrch se dostávala hlavní narativní linie, tím víc začal Grimm fungovat jako celek a jeho zábavnost více než rostla. Ze suchých hlášek se navíc stal funkční příznačný humor, těžící především z Nickovy dvojí autority a to zejména ve chvílích, kdy se střetávají oba seriálové světy.

David Giuntoli je pro roli Grimma-nováčka jako stvořený a Silas Weir Mitchell (Haywire z Útěku z vězení) coby neurotický Blutbad Monroe ho dokonce překonává. Svěží vítr do seriálu vnesl příchod Rosalee (Bree Turner), která se od druhé řady bude objevovat pravidelně, a větší prostor pro vtipkujícího seržanta Wua (Reggie Lee). Výborná camea si zde odbyli také Titus Welliver, David Zayas či Amy Acker. Ve druhé polovině se navíc tvůrci nebáli udeřit na řádně temnou strunu, čímž si mě nadobro získali a častokrát jsem si říkal, jaká je to škoda, že Grimm neběží na kabelové televizi, kde by si autoři mohli dovolit mnohem víc. S postupným odhalováním mytologie sahající hluboko do minulosti výrazně roste i seriálová gradace spojená s poměrně překvapivým vývojem některých postav, jež musela přesvědčit i ty největší skeptiky.  Vždyť i ten Nickův věčně otravný parťák Hank (Russell Hornsby) si konečně najde své místo.

Závěr první série sice přináší spoustu nezodpovězených otázek a téměř žádné odpovědi, o to zajímavější ovšem bude ta druhá. Pevně věřím, že Grimm toho má ještě hodně co nabídnout. Nedošel mu dech jako většině novinek letošní seriálové sezóny. Právě naopak, teprve ho pořádně nabral. Možná nemá lyričnost Once Upon a Time a konceptuální vyšperkovanost Buffy, přemožitelky upírů, přesto mu jeho kouzlo a příjemnou atmosféru nelze upřít. Ve světle posledních událostí je člověk ochoten odpustit mu i jeho prvotní chyby (včetně prvoplánového závěrečného twistu). A vrátím-li se ještě naposledy k Buffy, její první série také nebyla zrovna dvakrát vydařená a hle, kam to nakonec seriál dotáhl.