V průběhu seriálu budeme zřejmě retrospektivně nahlížet (podobně jako v HIMYM, i když ne s tak nespolehlivým vypravěčem) na dospívání tohoto malého chlapce, jehož příběhem nás bude provázet jeho starší já, které obraz doplňuje voiceoverem Jasona Batemana. Jeho klidný a nenásilný přednes vlastně docela sedí k celé poetice pilotního dílu, který ozvláštňující téma slepého rodiče prezentuje velmi decentně, „politicky korektně“ a způsobem, který z něj odstraňuje přímo se vybízející prvoplánově dojemné momenty (rozvod rodičů, neschopnost být dobrým otcem apod.). Místo toho nabízí jednoduchou feel-good jednohubku, která se svým daným pojetím ani nemůže znechutit, protože zkrátka neobsahuje nic urážlivého, kontroverzního nebo vybočujícího. Na diváka vlastně zkouší ty nejprovařenější finty (dvakrát za dvacet minut David Bowie – Under Pressure, seriously?) a fígly, jak se zalíbit. Ale funguje to.

 

 

Je to zkrátka pohoda. Netrhá bránice, nepřináší nic nového, ani extra originálního, jen hřejivou story se sympatickými postavami, na které se nejde zlobit. Největším překvapením jistě pro diváky bude hlavní role J. K. Simmonse, který zůstane navždy zafixován v myslích komiksových fanoušků jako vulgární a uřvaný šéf Petera Parkera J. J. Jameson – zde předvádí decentní a lidský výkon, který není ani přehnanou karikaturou slepého, nýbrž ztvárněním obyčejného člověka, jenž se naučil se svou poruchou bez problému vycházet (i když jeho orientační schopnosti někdy působí až příliš nereálně). Hereckou rodinku doplňuje také seriálová herečka Jenna Elfman v roli potrhlé manželky, dvě děti a slepecký pes, s nímž se začne syn Henry přít o přízeň otce.

 

 

Ještě před zhlédnutím pilotu, jsem byl připraven psát hateovací recenzi o úpadku amerických komediálních seriálů, provařených námětech a neschopností tvůrců vybočit z dané šablony. Při sledování jsem si ale uvědomil, že se na takové látky už v podstatě ani nejde zlobit – vždy jde totiž o profesionálně natočené a zahrané počiny ušité na míru dané cílové skupině. I když si v případě Growing Up Fisher nejsem jistý, pro koho je přesně určen (pro slepé asi ne), svůj dvacetiminutový slot si ve vysílání pro diváky, nehledající u televize nic jiného než vřelý oddych, zcela jistě obhájí.