Znáte Happy Valley? Ne? Tak to děláte velkou chybu, tahle nenápadná krimi z ostrovů totiž poprvé oslnila diváky před nějakými čtyřmi lety a to nejen díky své sympatické všední hrdince, ale zároveň taky parádní režií (Euros Lyn je bůh), výbornou atmosférou zapadlé a zdánlivě bezproblémové krajiny (vzpomeňte Broadchurch), no a v neposlední řadě taky příběhem, který často připomínal to nejlepší od bratří Coenů. Jedinými zápory tak byl předčasně vyvrcholený děj a následně logicky slabší finále, ve kterém už se kromě psychologických dopadů a rodinného neštěstí nic moc neřešilo. Druhá řada tak nabízela ideální prostor tyhle nešvary napravit a vysloužit si konečně to skvělé hodnocení, které si tahle detektivní pecička potenciálně zasluhuje. Povedlo se?

V podstatě ano. Povedlo. Ze všeho nejdřív je potřeba zmínit, že byste do druhé řady neměli chodit, pakliže za sebou nemáte tu první. Děj druhé série okamžite navazuje na tu první a to bez nějakých zdlouhavých vysvětlovaček. Co se struktury týče, tam kde tvůrci Broadchurch sáhli po razantním překopání a přesunu do soudní síně, scenáristka Happy Valley volí mírnější postup.

Tommy Lee Royce, vrah a násilník z předchozí řady se tentokrát vrací pouze v roli manipulátora v pozadí, který z vězení přesvědčí svou psychicky labilní přítelkyni (skvělá Shirley Henderson z Deníku Bridget Jonesové), aby do malého Ryana bušila nejistotu a anti-babičkovskou (neplést si s anti-babišovskou...) rétoriku. Mezitím ve městě začal řadit nový sériový vrah, který si za oběti vybírá prostitutky a jako jednu z prvních zabil Tommyho matku. Její tělo pak ve svižném a taky překvapivě vtipném úvodu neobjeví nikdo jiný než všemi (haha - ne) oblíbená Catherine. Jenže tím furt nekončíme, zároveň totiž sledujeme novou postavu - postaršího detektiva z místního policejního sboru, který právě ukončuje svoji milostnou aféru s místní paničkou. Jak ale záhy zjišťuje, ta si to rozhodně nehodlá nechat jen tak líbit - v docela odvážném tahu se ho pokusí začít vydírat a taky se jí to málem povede. Vlastně nepočítala jen s jedinou věcí. A to prostým faktem, že každý člověk je za těch (ne)správných okolností schopný naprosto všeho.

Zkrátka opět coenovka hadr, tentokrát ale s několika drobnými rozdíly. Tak předně - sériový vrah, kolem kterého by se to na papíře mělo nejspíš celé točit, tady hraje druhé, možná až třetí housle. Stejně tak už se tolik neřeší Cathrinina rodina, resp. soustředíme se pouze na Ryana a jeho novou paní učitelku a pak taky krátce na sestru Cat, primárně ale jde o Catherine samotnou. Ta je vyšetřována kvůli vraždě Tommyho matky (měla motiv a žádné alibi, průser!) a zároveň zaučuje novou posilu do sboru, mladou Ann Gallagher (Charlie Murphy). Ann má za sebou traumatický zážitek z první řady, kdy se právě ona stala terčem nepovedeného únosu, který by nebýt Catherine s největší pravděpodobností nepřežila. Nicméně oklepala se z toho a teď čerstvě stojí na straně zákona, jako mladá, nezkušená, zato však nesmírně sexy odhodlaná strážnice. A já začínám přemýšlet čím to je, že mám vždycky takovou kliku a sáhnu po seriálu se slečnou přesně mého typu. Hm, to je skoro na téma. No nic, zpátky k práci.

Díky většímu počtu zápletek se tentokrát daří nastavené tempo udržet až do finále. Tvůrci si navíc pohlídali priority a tak vám dávkují jednotlivé závěry přesně podle toho, co vás jako diváka zajímá nejvíc. To nejlepší pak logicky přijde až nakonec, což udělá obzvlášť radost lidem, kteří první sérii vytýkali to samé, co v úvodu recenze já. Zatímco se však někde přidávalo, jinde se bohužel ubralo.

Druhá série zklame především na frontě zvratů. Žádné tady nejsou. V podstatě stačí mít něco málo nakoukáno a existuje dost dobrá šance, že nebudete ničím a nikým překvapeni. Což na jednu stranu zamrzí, na druhou to však lze chápat i jako tvůrčí záměr, kdy se raději vsadilo na gradující paranoiu a lidskou psychiku než šokující twisty. Podobně pak nepotěší ani absence výraznějších momentů, které by člověku utkvěly v hlavě. Jasně, dojde tam na jednu malou popravu, opět to ale není nic šokujícího, prostě jen pomalu se blížící moment, který když dorazil, potěšil, za rok už si na něj ale nikdo nevzpomene. Jenže v seriálu, který si drží šest epizod na sérii tohle vlastně ani ničemu pořádně nevadí. 

Nic z toho totiž neubere silně pozitivnímu dojmu, který druhá série v člověku zanechá. Důležitý je tady celek a jeho vyznění. Člověk je totiž opravdu schopen všeho a jakmile se tahle pointa vsákne, už jí nelze uniknout. Druhá série v tomhle směru zkrátka funguje na jedničku a vy díky tomu s radostí přehlédnete všechny drobné nedostatky. Atmosféra britských detektivek je jednoduše nedostizná a Happy Valley, byť nejde o žádné progresivní novátorské dílo, toho je dokonalým příkladem. Poctivá scenáristická práce, s osvědčeným hereckým ansámblem, výtečnou hudbou a neselhávající režií, co víc si přát? Já vlastně vím, třetí řadu, která bude letos a bude poslední. Za půl roku si pobrečíme.