Nesbø, který už má se seriálovým scénářem zkušenosti z předloňské povedené minisérie o Leonardu Cohenovi a Marianne Ibsenové s příhodným názvem So Long, Marianne společně se svými dvěma spolupracovníky, Patrikem Ehrnstem (Skiftet aka Policajtky) a Antoniou Pik (Medvědín), věrně zadaptoval jeden z nejlepších a nejtemnějších dílů série, v pořadí pátý Pentagram, přičemž využil i prvky z dílů předešlých. Jelikož jsem předlohu četl před opravdu mnoha lety, podrobnější srovnání vám tentokrát nenabídnu, s naprostou jistotou můžu ale říct (a jistě nepřekvapím), že kniha je lepší. Tentokrát se ale navíc mnohem a mnohem lépe povedla i adaptace, autor sám si s ní tedy ostudu rozhodně neudělal. Navíc, jak už to tak bývá, je už zaděláno na případné pokračování (doufám minimálně ve tři navazující díly, které patří k absolutnímu vrcholu série a mezi kterými je i Sněhulák).

 

 

Harry Hole je schopný udělat naprosto cokoliv, aby usvědčil svého kolegu Toma Waalera, který rozhodně není žádný svatoušek - jede totiž v nelegálním obchodu se zbraněmi. Několik let po nezdařeném zátahu, při kterém přišel o život jeden z jeho kolegů, se ale Hole utápí v alkoholu a jeho kariéra u policie končí, má před sebou poslední měsíc v práci. Jenomže právě v té době, navíc ve vlně norských veder, je objevena zavražděná žena s useknutým prstem. A tenhle nález je jen jeden z prvních - policii brzy dojde, že má co dělat se sériovým vrahem, který navíc na místě činu zanechává podivné vzkazy a symboly. Vyšetřování je brzy v plném proudu. Během něj se Harry snaží udržovat vztah se svou přítelkyní Ráchel a jejím synem Olegem a navíc bude nejspíš muset spolupracovat s Waalerem. A nás potěší, že se několikrát krátce podíváme i do Prahy.  

 

Harry Hole v podání Tobiase Santelmanna jako by přímo vylezl ze stránek knihy - takhle nějak jsem si ho vždycky představoval, dlouho tu nebyl povedenější casting, minimálně čtenáři tak alespoň v tomto směru musí být maximálně potěšeni. Mimořádný herecký koncert tu pak rozehrává Joel Kinnaman jako Waaler, který předvádí naprosto lahůdkového záporáka. A když jsou ti dva na scéně spolu, nabízí seriál učiněné divácké potěšení. Kinnaman ovšem svého (ne)parťáka dost přehrává, v tomhle případě to ale rozhodně není žádný problém, ba právě naopak! Waaler je takový odporný slizoun, že i Dolores Jane Umbridgeová by si od něj držela odstup. Jenom tu Ráchel jsem si představoval hezčí, ale to je jen detail, Pia Tjelta je dosti sympatická. 

 

 

  

Radost, a to extrémní, činí také soundtack -  za tím původním nestojí nikdo menší, než Nick Cave společně s Warrenem Ellisem, znějí tu ale samozřejmě i jiné pecky, třeba Ramones nebo The Doors. Tak nějak je to vlastně přesně to, co byste od Harryho (nebo minimálně od jeho autora) čekali, takže ani tady mi nezbývá nic jiného, než chválit. Hudba dokonale podtrhuje atmosféru celého seriálu a korunu jí pak nasazuje luxusní znělka. Co naopak hezké není - a čemu se můžete naštěstí snadno vyhnout - je český dabing, který sice není vůbec špatný, co se týče obsazení, ale pro uši je to něco naprosto příšerného, neboť dabérům je do úst neustále vkládáno slovo avšak a silné důrazy na první písmeno ve slovech jako jsem, jsme nebo jsi. Prý je to kvůli odlišení švédštiny a norštiny (překladatel za to zcela určitě nemůže, jak moc je na vině české studio nebo Netflix nevím), avšak tohle řešení je mimořádně příšerné. A vy jste byli varováni, nemáte zač. 

 

Po této odbočce - avšak důležité, myslím si - se ale přesuňme zpátky ke kvalitám seriálu jako takového. Je jedno, že v seriálu je vedro, na diváka totiž i přesto dýchne pořádně mrazivá severská atmosféra. A protože jde o detektivku severskou a protože Nesbø žádnými jejími typickými proprietami rozhodně nešetří, obsahuje nejeden brutální záběr a napínavý moment. Ani tentokrát se nevyhneme naprosto klasického nešvaru chvílemi dosti (a chvílemi ne zas až tak) utahaného vypravěčského tempa, jenomže právě špičkové obsazení, slušné množství akce a napínavý příběh udrží diváka v dostatečné zvědavosti. A zejména v druhé polovině epizod se divákovi za jeho trpělivost odmění opravdu ve velkém. Je sice pravda, že jsem si výsledek představoval o poznání temnější, Avšak atmosféru knih se i přesto podařilo do seriálu přenést velmi dobře, dost často je opravdu nepříjemná. Seriál naplno těží také z vizuálu a fantastické kamery, která špičkově pracuje s kontrastem slunečných exteriérů Osla a temných depresivních exteriérů.  

 

 

Přestože jsem přízivcem severských detektivek ve formě knih, u seriálů to příliš neplatí, seriály jako Most nebo Zločin mě vlastně nikdy příliš nezaujaly. Avšak Harry Hole je naštěstí výjimkou. Stojí především na silných postavách, ženských i mužských, a vypráví hned několik významných dějových linek (méně čí více propojených), ve kterých se ovšem divák neztratí. Faktem zůstává, že Jo Nesbø je jakožto spisovatel silnější než coby scenárista, i to, že nečtenáři knih možná budou z výsledku tradičně ještě nadšenější. Tenhle seriál je nicméně důkazem, že postavám nejlépe rozumí právě jejich tvůrce. Tahle adaptace je poctivá, dává absolutní smysl a drží pohromadě. Konečně jsme dostali potvrzení toho, že Harryho Hola adaptovat lze. A navíc výborně, a ještě s takovým mimořádným hereckým koncertem dvou ústředních protivníků.