Hell on Wheels: Úvod 3. řady
17:00 | 13.08.2013 |
Tragické události ze závěru minulé sezóny připravily Cullena Bohannona o všechno a udělaly z něj psychicky i fyzicky vyčerpanou trosku propadající šílenství. Pomsta mu proklouzla mezi prsty a jedinou cestou k vlastnímu spasení je dokončení Durantovy železnice. Vydává se proto do New Yorku, aby opětovně získal svou pozici vrchního inženýra, o kterou ho úřady připravily, a společně s Elamem a bratry McGinnesovými na vyhořelých základech opětovně vybudoval Hell On Wheels. Tábor, kde není místo pro ženy ani děti, tábor, kde každý muž nosí pistoli i nůž, oddává se neřestem a každou neděli chodí do kostela.
Vedení AMC na místo showrunnera dosadilo Johna Wirtha a první změny po Shibanově odchodu, který seriál opustil z osobních důvodů, jsou zřetelné už ze samotného úvodu třetí sezóny. Nejen že se Hell On Wheels přesunulo z nedělního vysílání přeplněného konkurencí na klidnější sobotní slot, ale vůbec poprvé se, po vzoru Mad Men, představil v dvouhodinové premiéře. Tou nejradikálnější proměnou ovšem zůstává náznak Wirthova nového směru, který se kompletně oprostil od Shibanova krvavého honu za mstou a místo ponurého rázu prvních dvou řad se obrací ke klasickému westernovému vyprávění.
Tak či onak, Wirthovi se podařilo bravurně navázat tam, kde jeho předchůdce skončil. Bohannanova vnitřní rozervanost je dynamicky vyjádřena úvodní snovou sekvencí, kdy někdejší psanec odevzdaný vlastním bludům plodí revoluční myšlenky a čelí svému prozření v podobě zatoulaného vlka, a která souběžně elegantně zahajuje odchýlení z Shibanovy temné cesty. Jako velice produktivní se ukázala i břitká nadsazenost, která oživuje dokonalou rezonanci mezi Bohannonem a Fergusonem, vytváří řadu vkusných humorných momentů, udává svižné tempo a zároveň upomíná na rozverný začátek druhé sezóny Deadwoodu.
Scénáristický tým si sympaticky pohrál také s prohozením rolí spasitele a psance, které jednoduše uvedlo do nové situace a okolností a efektivně představilo nejen potencionální konflikty, ale především nové postavy, z nichž nejambicióznější je zejména nový ženský protipól Bohannana, charismatická žurnalistka Louise Ellison (Jennifer Ferrin). Její odměřený pohled na železnici a život v táboře, prezentovaný skrze funkční komunikaci s divákem, propůjčuje seriálu odlišnou perspektivu a vůbec bych se nebránil tomu, kdyby se vypravěčem třetí sezóny stala právě její postava.
Wirth tak s naprostou razancí uvedl svůj nový přístup, aniž by jakkoli nabourával komplexnost předešlých řad či zbytečně očišťoval jednotlivé postavy a upíral jim jejich právoplatnou podvratnost. Jeho způsob vyprávění je sice v mnohém přímočařejší, nicméně stále dokonale střídá napětí, humor, tvrdou dřinu i emoce a produktivně rozšiřuje seriálové mikrosvěty. Jestli se mu podaří udržet nadhled, bryskní tempo a ducha původní atmosféry i do budoucna, máme se rozhodně na co těšit.
Verdikt
JAn_G
Vaše hodnocení
Hell on Wheels: Recenze 2. řady
11:00 | 17.01.2013 |
O tom, že Hell On Wheels není jen lacinou substitucí těžící z velkolepého Deadwoodu, dokázali bratři Gaytonové přesvědčit nejen diváky, ale i kritiky. První sezóna více než příjemně oživila atmosféru divokého západu, zasazenou do moderního hávu, spolehlivě se vymanila ze zaběhnutých žánrových konvencí a klišé a představila sympatické hrdiny, jejichž motivace a vrstevnatost ze seriálu udělali poutavou podívanou. Druhá řada nejen že si dokázala udržet veškeré přednosti té předcházející, ale tentokrát z nich zvládla vymáčknout mnohem víc a souběžně se jí podařilo překonat veškerá očekávání.
Strategické posunutí děje o několik měsíců po událostech první sezóny tvůrcům nabídlo řadu nových narativních linií a vzhledem ke svěžímu startu, kterého se dočkaly všechny postavy, i možnost znovuotevření předchozích situací, aniž by vzbuzovaly dojem opakování. Rasová situace a sociální problematika poválečné Ameriky je mnohem zřetelnější a v táboře se stává každodenní realitou. Větší důraz je tentokrát kladen i na seriálové mikrosvěty a podstatně hlouběji je nahlíženo také na psychologii samotných hrdinů. Všechny tyto atributy společně s narůstající mírou zkaženosti a násilí jen přispívají k temnějšímu rázu celé sezóny.
quote:Dusná atmosféra divokého západu dokáže spolehlivě vyvolat četné mrazení v zádechZatímco v předešlé sezóně Bohannon postupně degradoval z hrdiny v egocentrického banditu zabývajícího se pouze vlastní motivací, vývoj jeho postavy se tentokrát ubírá opačným směrem a své heroické rysy získává zpět. Ovšem díky preciznímu scénáři nepůsobí jeho transformace nijak lacině či absurdně. Všichni ostatní hrdinové pak paradoxně degradují na chamtivé figury a devalvace veškerých kladných hodnot spěje k tomu, že i ti nejpoctivější se dopouštějí hříchů a téměř každé jednání je podnětem jenom k dalšímu vraždění. Uprostřed této situace pak Bohannonova proměna přímo vede k mnohem sevřenějšímu dramatickému vyprávění. Paralelně k jeho postavě se rozvíjí i antagonista Švéd, který zastupuje totožné hodnoty, ovšem z odlišné perspektivy, jež přirozeně a produktivně kulminují ve finální střet dvou silných identit. Vzhledem k jeho postupné proměně z pasivní postavy na aktivního slizouna a jedinečnému výkonu Christophera Heyerdahla se ze Švéda stává jeden z nejzvrhlejších televizních padouchů posledních let.
Se stejným efektem se vyvíjí i zlomený pistolník Elam, který je pro svou barvu kůže odmítán jednou i druhou stranou tábora, a jeho protipól pan Toole, či Lily Bell a její ženský protějšek, paní Durantová. Skutečně znepokojivé je herectví Toma Noonana, který svou postavu excentrického reverenda bravurně dohnal až na hranice fanatického šílenství a nemalou měrou přispívá k dynamice celého vyprávění. Jednotlivé epizodní narativy se pak produktivně a s překvapivou krutostí splétají do kompaktního celku a vrcholí v osudovém finále, kdy se rozpoutá opravdové, skličující peklo na kolejích. Výsledná komplexnost a sevřenější charakter celkového vyprávění vede k tomu, že se v průběhu druhé řady nedostavuje pocit přímočarosti, který v určitých ohledech retardoval předcházející sezónu.
Dusná atmosféra divokého západu svou drásavou syrovostí dokáže spolehlivě vyvolat četné mrazení v zádech a působivé kompozice, hloubka záběrů a způsob, jakým kameraman Marvin Rush prezentuje kanadské Calgary, jsou jednoduše opájející. Formálně je druhá sezóna ještě o řadu výš než její předchůdce a vzhledem ke všem zmiňovaným superlativům je víc než snadné odpustit ty načechrané a vyleštěné kostýmy, které tu a tam narušují dobovou autenticitu seriálu. Hell On Wheels totiž patří k tomu skutečně nejlepšímu, co se za loňskou seriálovou sezónu urodilo. Nezbývá než se těšit na to, s čím se AMC vytáhne na konci léta a to i přes veškeré změny, ke kterým ve vedení seriálu dochází.
Verdikt
JAn_G
Vaše hodnocení
Hell on Wheels: 1. sezóna
17:02 | 27.07.2012 |
Je tomu šest let, co kabelová stanice HBO po třech sezónách zrušila hit Deadwood. Seriál, který nejenom navrátil lesk divokému západu, ale zároveň naboural klasická klišé a obrátil veškeré žánrové konvence vzhůru nohama. K realizaci televizních filmů, které by rozšířily Milchovo universum, nakonec nedošlo a kvalitní western tak na našich obrazovkách dlouho absentoval. O návrat tohoto žánru se postarali až bratři Gaytonové, kteří přesvědčili, že televizní western není mrtvý.
Hell on Wheels je název osady plné nádeníků, prostitutek a obchodníků, kteří sem přišli za vidinou peněz. Za těžké dřiny pomáhají realizovat sen Thomase Duranta o sjednocení Ameriky po ukončení občanské války skrze transkontinentální železnici Union Pacific. Do tábora přijíždí i Cullen Bohannon, bývalý vojín Konfederace usilující o práci, ve skutečnosti však tajně pátrající po vojácích Unie, kteří chladnokrevně zavraždili jeho manželku a malého synka. S autoritami v patách, při své cestě za pomstou si získává nejen silné spojence, ale také mnohem vlivnější nepřátele.
Seriál má atmosféru doslova nasáklou chlastem, potem a krví.U Hell on Wheels se přímo nabízí srovnávání s výborným Deadwoodem. Oba seriály nesou název skutečné osady/města, v níž se odráží následky kapitalismu, problematika rasy a dělení tříd. Hell on Wheels si navíc z Deadwoodu vypůjčuje určité charakteristiky svých hrdinů, dobovou autenticitu a stavovské rozdíly vykresluje totožným způsobem (ovšem politika stanice AMC nedovoluje zobrazování nahoty či větší míru vulgarismů) a k navození nálad divokého západu využívá identických filtrů. A samozřejmě nedosahuje narativní komplexnosti ani intelektuální nadsazenosti Milchova seriálu, ale komparovat ho s kolosálním Deadwoodem jenom proto, že se jako první po šestileté odmlce pustil do restartu westernů či snad proto, že za posledních deset let nevznikl jiný seriál z éry divokého západu (vzhledem k hybridizaci žánru do této kategorie záměrně nepočítám Whedonovo Firefly), mi přijde nefér. Hell on Wheels má velké ambice, ale nikdy neusiloval o to, stát se novým Deadwoodem. Jde si svou vlastní, mnohem prostší cestou.
Po pilotu se sice zdálo, že bratři Gaytonové nabízí jen klasická westernová klišé se šablonovitým hrdinou zasazeným do moderního hávu, ale u následujících epizod se tato neblahá předtucha rozplynula a seriál si vybudoval příjemnou atmosféru, doslova nasáklou chlastem, potem a krví. Souběžně těží z poměrně přesných historických faktů a bravurně reflektuje poválečnou politickou situaci, která nastala po roce 1865. Tvůrci se pohybují na samé hraně možností, které jim správa AMC dovoluje, ale místy jejich přehnaná snaha o hodnověrnost ústí v až přehnaně škrobenou autenticitu prostředí, jež diváka navrací zpět do reality. Ve výsledku se naštěstí jedná pouze o drobný prohřešek, který vynahrazuje jinak důmyslná formální stránka s úžasnou kamerou a funkčním videoklipovým střihem akčních scén, podbarvených syntetickými nástroji či rockovou hudbou.
Co ale činí Hell on Wheels opravdu zajímavým a poutavým, je barvitá sebranka sympatických postav a jejich představitelů. Z prvotně plochých charakterů se postupně vykreslují komplexní hrdinové s krystalicky čistou motivací a temnou minulostí. Žádná z postav není vysloveně kladná, jsou hnány vpřed pouze svou mazaností či nově nabitou mocí. Hlavní hrdina Bohannon, ač má heroické ambice, paradoxně degraduje v sobeckého pistolníka, jehož zajímají jen vlastní aféry a dostává se téměř na úroveň antagonisty, charismatického slizouna Švéda (který je ve skutečnosti Nor). Co se herců týče, lepší obsazení si tvůrci snad ani nemohli přát. Ať už jde o mazáckého Colma Meaneyho, narušeného Toma Noonana, překvapivě věrohodného rappera Commona, slizkého Christophera Heyerdahla, krásnou Dominique McElligott či Ansona Mounta, který vypadá jak mladý Franco Nero, všichni propůjčili svým postavám nezaměnitelné charisma. A jakožto fanoušek psychotických maturantek v růžových šatičkách a s vrtačkou v ruce musím vyzdvihnout i Robin McLeavy, jejíž korzetem zvýrazněný dekolt se stal nemalou ozdobou tohoto bahnitého tábora.
Druhá sezóna začíná už 12. srpna, tak si ji rozhodně nenechejte ujít. Trailery jsou stejně ambiciózní jako celá první řada.
Verdikt
JAn_G
Vaše hodnocení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry