Komediální herec Stephen Merchant si stihl vybudovat hlavně na britské scéně dost solidní reputaci a společně se svým věčným parťákem Ricky Gervaisem nám už připravili nejednu kultovní taškařici v čele s britským Kanclem či Komparzem. Nyní se však rozhodli, že se nás každý z nich bude snažit pobavit na svém vlastním seriálovém písečku. Mezitím tedy, co nám komediální uragán Gervais předvedl svého dojemného Dereka, se jeho o hlavu větší kámoš rozhodl vydat za moře a natočit pro HBO sitcom na motivy jeho vlastní stand-up show. A ač to zní na první pohled divně, o to zábavněji to nakonec působí.

Samotný příběh už ani jednodušší být nemůže. Stuart Pritchard je Angličan žijící v Los Angeles v celkem luxusním baráčku, do idylky má ovšem jeho život zatraceně daleko. U ženského pohlaví totiž zdaleka takové úspěchy nemá a to by nyní chtěl za každou cenu změnit. Přál by si tedy sbalit ty nejhezčí baby široko daleko. Jenže když jste, co se týče balení roštěnek, největší looser na území Spojených států a holky vám spíše než telefonní číslo darují kopanec do rozkroku, tak to opravdu není žádná sranda. Tedy pro Stuarta ne, pro diváky a jeho bandu stejně osamělých kamarádů rozhodně ano.

Prostě jednoduché jak holčičí facka. Jenže v tomhle případě opravdu platí, že v jednoduchosti je síla. Stuart je totiž v podání samotného Merchanta opravdu looser se vším všudy a britský komik se nebojí svou postavu dotáhnout až do úplné trapnosti a ponížení, jaké si asi umíte vymyslet. Představte si prostě nějakého svého kamaráda, jemuž dělá seznamování s druhým pohlavím krapet problémy, vynásobte si jeho smůlu tak milionkrát a vyjde vám hlavní hrdina této neobvyklé taškařice. I přesto, že si charaktery svůj pohár trapnosti vypíjejí až příliš často, tvůrcům se většinou daří ty momenty prodat opravdu zábavnou formou a seriál nikdy nespadne do nechtěné grotesky či trapného humoru. V některých místech je to ale již popravdě docela na hraně.

Hláška zkrátka střídá hlásku, zábavných scén je také dost a divák se hlavně ze začátku nemá moc kde nudit. Jenže po pár dílech se právě ona jednoduchá šablona značně ohraje a člověk už tak nějak ví, co čekat. Stuart se prostě vždy snaží začlenit do nějaké společnosti, tam sbalit sexy babu, vykašle se při tom na všechny kamarády a následně na to dojede tím nejhorším možným způsobem. Tuto tradici Merchant poruší vlastně až v závěrečných dvou epizodách, kde se již klade větší důraz na postavy. Příběhová změna mohla ale klidně přijít i o něco dříve. Divák totiž díky tomu celkem snadno odhadne, jaké zábavné momenty nás v onom díle asi čekají.

Stěžejní devízou seriálu jsou ale také právě charaktery, které se navíc celkem sympaticky vyvíjejí. Hlavním lákadlem je samozřejmě již zmiňovaný Stuart, jenž je sice smolař, co se vztahů a seznamování týče, jinak je to ovšem také dosti sobecký a arogantní parchant, kterému ty hořké chvilky vlastně dost přejete. Ani jeho kamarádi však nejsou o nic méně zajímaví a jsou v podstatě úplně stejní smolaři a samotáři jako on sám. Jeho kámoška a spolubydlící Jessica je neúspěšnou herečkou toužící kromě slávy také po něčem jiném, než jen vztahu na jednu noc. Jeho nejlepší přítel Wade zase stojí na pokraji rozvodu a ztráty své milované manželky. Jediný opravdu spokojený je tak paradoxně jejich kamarád na invalidním vozíku, Kives, jenž je navíc v neodolatelném podání Kevina Weismanna z Alias docela solidní kanec. Zdejší postavy tak v péči Merchanta a neselhávajících herců nejsou žádnými karikaturami, ale lidmi z masa a kostí. Budete se jim sice hodně smát, ovšem ve stěžejních scénách s nimi budete ještě více soucítit.

Netradiční řachanda od HBO tak rozhodně stojí za vyzkoušení a doplnění v nadcházející zimní pauzičce. Humor záměrně oscilující na hraně trapnosti sice logicky nesedne každému a do případné další sezóny by měl scénář už rozhodně přijít zase s novými nápady. Pokud však patříte ke ctitelům stylu humoru Stephena Merchanta, popřípadě Rickyho Gervaise, tak byste si tento kousek určitě neměli nechat ujít. Vám ostatním pak alespoň seriál napoví, o jakých tématech se při seznamování rozhodně nebavit, jako třeba o sebevraždách a potratech. A to se vždycky počítá.