CBS nám uvařilo drama a použilo k tomu přísady, o kterých bychom z fleku mohli vyučovat na vysoké škole seriálové. Předvádí nám v rámci pilotní epizody projekt, svým způsobem kvalitní, rutinní a používající řadu trendů, na něž jsme už mnohokrát naletěli. Využívá k tomu plejádu motivů a postav, které jako bychom už někde viděli a nemáme tak potřebu se na ně dívat znovu, pod jiným názvem a s jinými herci. Proč se nám úvodní část Hostages tak nelíbila a z jakých důvodů ji doporučujeme v televizním programu přehlédnout?

Washingtonská lékařka Ellen Sanders má před sebou jeden z nejdůležitějších dnů svého kariérního života. Byla totiž vybrána, aby operovala amerického prezidenta, díky čemuž je na ni upřen zvýšený mediální dohled. Má manžela a dvě děti v pubertě, které kvůli své práci poněkud zanedbává a její postava tak trpí jednou z nejobvyklejších seriálových chorob. Druhou důležitou postavou je agent FBI Duncan Carlisle. Ten je nám zase představen jako extrémně dobrý oficír, co má manželku v nemocnici a stará se doma sám o malou dcerku. V prvních minutách tři čtvrtě hodinového pilotu jsou nám tak představeny dvě postavy, které jsou skutečnými špičkami ve svých oborech a jeví se jako typické hlavní charaktery seriálů dvou žánrů – lékařského a policejního.

Jenomže. Jak už napovídá samotný název projektu, den před operací je rodina doktorky Sandersové přepadena ve vlastním domě dobře připraveným týmem ozbrojenců. Agent Carlisle však, jak byste nejspíš čekali, není vedoucím záchranné čety, nýbrž právě šéfem těchto padouchů. Ti nechtějí nic menšího, než aby lékařka zítřejší operaci zbabrala a prezident při ní zemřel. Nejsou zatím známy jejich motivace, avšak pokud v tom nebude hrát roli agentova nemocná manželka, spáchám redaktorskou sebevraždu.

Únosci jsou z nějakého důvodu hodní chlapi a místo toho, aby zabili psa, raději ho omráčí a zavřou do sklepa (což se moulovitému retrívrovi z nějakého důvodu líbí). Samotná otázka, proč chce parta docela sympatických postav oddělat prezidenta a vyhrožuje proto lékařce, je ve své podstatě docela zajímavá. Jsem si však poměrně jistý, že jejich důvody budou plné konspirací a budou obecně příliš přepálené, než abych jim bez problému uvěřil. Z Hostages obecně prýští snaha, zaujmout diváka námětem ala Homeland. Přední agent FBI, co riskuje pro blaho Ameriky, chce na základě zatím neznámé pohnutky zaútočit na hlavu státu. Ovšem tam, kde si oblíbený seriál stanice Showtime nalézá své vlastní metody, předvádí Hostages stokrát zažité klišé.

Naprosto výstavní je v tomto ohledu rodina lékařky Sandersové. Manžel ji má přesvědčit, aby zavraždila prezidenta, jelikož mu Carlisle ukáže fotografie, na kterých se šmajchluje s milenkou. Dcera Morgan je pár týdnů těhotná, což je v jejím nízkém věku pochopitelně nečekaný průšvih a syn Jake si kupuje falešnou občanku, aby si mohl koupit s kamarádem pivo. Ano, celá tato trojice si u mě zasela semínka nenávisti, aniž by se na obrazovce nějak zvlášť ohřála. Dialogy nezaujmou nápaditostí ani přirozeností a pilotní díl, leč nemá přemrštěnou stopáž, se i kvůli nim táhne jako těsto na chleba.

Přiřazovat k úvodní epizodě Hostages číselné hodnocení je mizerná práce. Herecky je vše relativně v pořádku. Toni Collette je neobvykle (ne)půvabná a Dylan McDermott sympatický tak, jako v American Horror Story nebo v Dark Blue. Bohužel vše ostatní je nuda a navíc pěkně louhovaná a nezajímavá. Nijakost projektu a nevzrušivé upoutávky se ostatně promítnuly i na sledovanosti pilotní epizody. Necelých sedm a půl milionu diváků je na premiéru podzimního dramatu této provenience sakramentsky málo a dost možná se tak nedočkáme ani kompletních patnácti dílů. Žádná škoda.