Režisér Uli Edel si před více než třiceti lety střihnul jeden z nejdůležitějších snímků tehdejšího Západního Německa, a sice veřejnost šokující zpověď My děti ze stanice Zoo, natočenou dle stejnojmenné předlohy. Přes Městečko Twin Peaks a další fajn TV seriály se Edel dále dostává např. k povedenému dramatu Baader Meinhof Komplex (2010), z následujícího režijního spánku však nyní tvůrce probouzí až stanice History. Proč je důležité, vidět magického Houdiniho?

Pro diváky, kteří oceňují perfekcionalistické herecké umění páně Adriena Brodyho, je tato recenze již možná irelevantní: minisérii pravděpodobně dávno viděli. Na TVZone se k Houdiniho zfilmovanému životopisu dostáváme po dvou měsících od premiéry – to ale nic nemění na skutečnosti, že by nový flák z produkční stáje History Channel (Vikingové) nebyl od začátku v plánu. Mírně opožděný článek by vám měl dát hned několik pádných důvodů, proč očekávanou show vidět.

Atmosféra sálá již z úvodní scényHarrymu Houdinimu společnost před sto lety v podstatě neřekla jinak než "mistr útěků", a byla to zasloužená přezdívka. Erik Weisz, jak zní iluzionistovo pravé jméno, byl postrachem policejního sboru snad po celém světě, kdy se strážníci modlili, aby tenhle člověk nikdy neprovedl jakýkoli zločin. Jenomže když už si založíte živnost na umění, kdy dokážete prchnout z přísně hlídaného žaláře nebo odemknout pouta díky přezce od opasku, není vlastně zlodějská kariéra ani tolik nasnadě. Penízky se Houdinimu za jeho výstupy jen sypaly.

Nejslavnější kousky známého eskapologa se sice nevyučují v hodinách dějepisu na základní škole, průměrně vzdělaný člověk ale přesto moc dobře ví, o koho se jedná, pokud jméno Harryho Houdiniho zaslechne. Historicky vděčnou postavu máme všichni zafixovanou jako namakaného kudrnáče zavinutého v řetězech, šklebícího se od ucha k uchu. Harry měl v životě o zábavu postaráno a jeho práce mu zároveň byla napínavým koníčkem, což velmi zdařile reflektuje i samotná minisérie.

Ta začíná tak mrazivým prologem a uhrančivými úvodními titulky, až z toho padá čelist nadšením. Minisérie (dvě části po cca sedmdesáti minutách) však diváka v její úvodní scéně nestrhne pouze díky Brodyho úchvatnému herectví, vyloženě dechberoucí je totiž i překvapivě rozmáchlá výprava nebo úderná hudba plná mrzutých cellistů na speedu. Hektické tempo, jaké Edel nasadí v prvních minutách, pak nepoleví celou hodinu. Adrienův Harry v bedně neprovokuje zdlouhavými plky o jeho životě od batolete až po dospělého člověka, ne. Televizní Houdini se místo toho profiluje jako šmrncovně natočená přehlídka těch nejodvážnějších kouzelnických triků, a ať hodí kamenem, kdo si během sledování ani na moment nevzpomněl na Nolanův masterpiece Dokonalý trik.

Kouzelnické vylomeniny nakonec začaly nudit nejen Houdiniho obecenstvo, ale i diváky minisérieŽivot ale není jen nekonečná zábava. Scénárista hollywoodské Lidské skvrny či Umírajícího zvířete do minisérie promítnul hned několik po dramatické stránce vypjatých okamžiků, otázka "proč Harry celý život utíkal a před čím vlastně?" se koneckonců nabízí sama. Kamenem tvůrčího úrazu zde nicméně není zakomponování seriózních dějových zákrut do jinak odlehčujícího akčního snímku, nýbrž akce samotná. Ve chvíli, kdy si Houdini v efektivní počítačové scéně potřetí odemkne zámek svorkou, už prostě divák chtě nechtě zíve. Ani velmi napínavě natočené eskapády typu pravý únik z trezoru nebo šibenice naruby ve svěrací kazajce už pak nemají zdaleka čím osvěžit, opakuje-li se tu ta samá útěkářská premisa až do poslední televizní klapky. History rozhodně neservíruje nudný dokument, její hrané strhující biografii ale přesto chybí něco, co by sráželo do kolen i ve druhé polovině příběhu, nejen v jeho první části.

Nemyslete si, že o Houdinim víte všechno. Někoho překvapí kouzelníkova osudová angažovanost v protestech proti šarlatánským spiritualistům, někdo se zase pozastaví nad zajímavě vypointovanou linií v podobě Harryho matky a přísného otce. Minisérie má co nabídnout, ne vždy ale primárně baví. Je to celé zejména o poznávání historie zábavnou formou a oblíbeném herci, budoucí jevištní mágové zhlédnutím minisérie taktéž jistě neprohloupí. Jen neočekávejte scénáristické zázraky a konstantní návaly adrenalinu, třetí řada Vikingů holt dorazí až na jaře.