Americká stanice Showtime vládne moderní seriálové produkci. Velikým obloukem obchází rutinní kriminálky a nudné sitcomy a již delší dobu produkuje vcelku odvážné původní série. V posledních letech nám věnovala třeba sympatického zabijáka Dextera, pohlavními nemoci protkaného Hanka Moodyho anebo ještě stále horkou pecku Homeland. Všechny tyto značky jsou své, charakteristické buď příběhem, nebo silnou ústřední postavou, a vymykají se obvyklému arsenálu stanic ABC, NBC a dalších.

Není ovšem všechno zlato, co se třpytí. Komediální seriál House of Lies se v rámci úvodních ukázek třpytil jako čelo Michala Davida. Partička manažerských poradců, kteří pomáhají firmám lízat jejich rány a navádí je správným směrem… to vlastně nezní vůbec špatně. Navíc při sympatické stopáži a s Donem Cheadlem v hlavní roli, který si o výraznou seriálovou postavu říkal už od svého vynikajícího výkonu v Hotelu Rwanda. Zkrátka to vypadalo na lákavě obsazeného kolegu Suits s perverzním humorem Californication, který by měl v pouhých dvanácti půlhodinách napálit do diváků neskutečnou porci hlášek a inteligence.

V roce 2012 se už nestydíme a provinile nešklebíme, kdy zazní výraz pro dámské přirození v padesáti různých variacích.Jenomže podobných koktejlů jsme pili již mnoho, a abychom si dali pořádně do trumpety, je zapotřebí nových příchutí a přísad. A ty z nějakého důvodu v House of Lies chybějí. V čele příběhu je čtyřčlenný tým manažerských poradců, kteří jsou svojí firmou vysíláni do různých společností, aby jim vytrhávali trny z pat. Hlavním hrdinou je Marty Kaan (Don Cheadle), který dokonce sem tam zastavuje obraz, vystupuje z role a vysvětluje divákovi situaci. Tyto pasáže jsou výborné, vizuálně nadupané, avšak jsou to rovněž jediné momenty, v nichž je možné s Kaanem sympatizovat. S sebou na své projekty vodí tři spolupracovníky. Pohlednou Kristen Bell a dva chlápky, z nichž jeden je trochu zaostalý a druhý je prostě debil.

Největším zklamáním jsou samotné koncepce jednotlivých dílů. Práce manažerských konzultantů zní přeci tak lákavě. Problémy v korporacích a jiných firmách totiž mohou být roztodivné a představa týmu, který se snaží najít řešení, vypadá jako příjemné osvěžení od detektivních či právních případů. Ačkoliv se ale v seriálu existuje koncept „co díl - to řešení problému“, je samotné pátrání po oněch pomyslných trnech a zalévání svárů totálně na druhé koleji. Mnohem raději totiž scénáristé žvaní a to ve většině případů o úplně náhodných tématech, převážně týkajících se sexu. V roce 2012 se už ale nestydíme a provinile nešklebíme, kdy zazní výraz pro dámské přirození v padesáti různých variacích. Majoritní podíl humoru zde totiž zahrnují naprosto puberťácké debaty o erotice, které zní z úst vysokoškolsky vystudovaných ekonomů a právníků vysloveně idiotsky.

 - „Podívej se na ní, ta to má dole určitě vyholený!“
 - „Ale nemá a jak ty to vlastně můžeš vědět?“
 - „Protože má vyholený chloupky na rukou, přece.“

Humor v House of Lies by si snad zasloužil i vlastní meme obrázky s přiloženým facepalmem. Scény jsou nuceně kontroverzní a zkrátka nepůsobí věrohodně. To by pochopitelně nebyl až takový problém, kdyby se House of Lies bral alespoň trochu s nadhledem. Jenomže tohle měl být dynamický a přisprostlý seriál, jenž boří konvence a dělá z Afroameričana borce, klátícího zazobané bílé paničky a posléze se utře do svého ručníku Prada. O jeho homosexuálním desetiletém synovi snad ani nemá cenu se dále rozepisovat. Extrémní porce rádoby kontroverze je totiž natolik očividná, že bohužel uráží i diváka, jinak zbožňujícího sexuální historky Hanka Moodyho.

House of Lies je sledem pěkných obrázků, na nichž však chybí duše. Kdo čeká poutavý seriál o managementu plném podrazů a obezliček, dočká se pouze triviálních řešení a hromady vaty. Pokud tvůrci skutečně zpětně nevidí, že scénář zkrátka není zábavný a že by si celý seriál vystačil i se dvěma hlavními postavami namísto čtyř, očekávanou druhou sérii necháme patrně ležet ladem.

PS: Hlavním přínosem první série je zhruba půlminutový tanec Kristen Bell ve spodním prádle, věnovaný Nicku Stahlovi. God Bless Youtube!