Michaela Coel, režisérka, scenáristka a hlavní protagonistka seriálu I May Destroy You, se v talk show Stephena Colberta svěřila, že si před každým novým projekem vygooglí: Jak napsat scénář. Evidentně umí pracovat s vyhledávačem lépe než většina, protože od minulého týdne můžeme k jejímu jménu přidávat slovní spojení „držitelka Emmy“. 

Loni v létě vzbudil zejména v USA velký ohlas navýsost moderní seriál I May Destroy You (v češtině Můžu tě zničit), který zpracovává téma sexuálního násilí velmi neotřelým, komplexním a autorským způsobem. Když byla tato minisérie zcela opomenuta v nominacích na Zlaté glóby, vzbudilo to mezi zámořskými kritiky údiv, zejména v porovnání s nominací pro Emily v Paříži. Renomé seriálovým cenám poněkud napravily Emmy, neboť Můžu tě zničit nominovaly jak v kategorii nejlepší minisérie, tak udělily Michaele cenu za scénář. Je tedy minisérie tak působivá, jaká je její pověst?

Arabella, hlavní hrdinka s velice expresivním a zapamatovatelným obličejem Michaely Coel, je mladá spisovatelka, která právě pracuje na své druhé knize. Trápí ji však autorský blok a nevyhovuje jí oficiálnost a komerčnost psaní pod kontraktem, jelikož svou prvotinu psala nezávisle a vydala zdarma na sociálních sítích, kde se stala virální. Momentálně neví, jak dál, nechce vydavatelství přiznat, že zdaleka není hotová, i když se blíží termín odevzdání, a peníze ze zálohy jí došly. 

Epicentrem zápletky ovšem není spisovatelská činnost, i když se jí seriál věnuje zevrubně. Je to trauma jedné noci v jednom londýnském baru, po níž si Arabella nic nepamatuje. O tom, že nešlo o prostou ztrátu paměti z konzumace alkoholu a následnou kocovinu, svědčí nejen rána na hlavě, ale zejména agresivní probliky na muže pohybujícího se nad ní. Jde tedy na policii a snaží se rozpomenout. 

Seriál nesmírně dobře ukazuje těkavost traumatu, roztřepenost jeho konců, jeho opožděnost. Fakt, že to podstatné může být v mlze a detail jasnější nad světlo. Arabella často tápe, na některé věci si vzpomíná až s odstupem měsíců, jak mozek vytěsňuje a následně propouští traumatické vzpomínky. O tom, že by nás nemělo překvapovat, když jsou výpovědi obětí sexuálního násilí „děravé“, psal třeba i Kamil Fila. Je potěšující vidět, jak se s touto realitou začínají umělecká díla nakládat, že se snaží pochopit a přiblížit psychologický stav oběti. A nejsou to jen ryzí dramata, která to tak dělají. Podzápletka z autobusu v Sex Education je dalším příkladem skvěle zvládnutého zpracování sexuálního traumatu. 

I May Destroy You tematizuje extrémně moderní problém tzv. drink spikingu, kdy je do pití zákaznice či zákazníka bez jeho vědomí přimíchána droga, která má posléze usnadnit její obtěžování či znásilnění. Řeší se v něm i rozdíly v zákonech různých zemí a jejich pojetí znásilnění. Takové sejmutí kondomu bez souhlasu druhého se v Británii pokládá za znásilnění, jinde ne tak docela. Minisérie zkoumá podoby konsentu, typy sexuáního násilí a nejasné hranice některých činností, a to vše přitom velmi organicky uvnitř zápletky, která je mnohem více než jen příběhem o oběti. 

Arabella sama dělá problematické věci (jako když svého gay kamaráda zamkne v pokoji s cizím mužem bez předchozí domluvy). Ukazuje se tak, jak jednoduché je někdy překročit v sexu hranice, jak i bojovnice proti sexuálnímu násilí se mohou, aniž si to uvědomí, dopustit něčeho, co je za hranou. Arabella není plakátová oběť, žádná pasivní trpitelka. Seriál chápe, že nejlepší umění vyzývá diváka, je mu občas proti srsti. A zde se se sympatiemi k hrdince musíme lehce prát. Divák musí být na její straně, protože je to správné, ne proto, že je bezchybná.  

V seriálu je jedna úsměvná sebereference. Když absolvent Cambridge pomáhá Arabelle strukturovat její rozepsanou knihu podle pravidel tvůrčího psaní, trochu to připomíná Michaelu vyhledávající, jak se píše seriál. Minisérie Můžu tě zničit občas působí jako paranoidní thriller a scénář se stará o to, že je vyprávění nespolehlivé jako sama paměť. Výsledek je mimořádný a o tom, že Michaela vyhrála scenáristickou Emmy zaslouženě, by měl panovat jasný souhlas.