Mimozemské téma je podobně vděčné jako konec světa nebo zombie apokalypsa. Je velmi výhodné v tom, že své diváky chtivé katastrof si vždy najde. Na druhou stranu kámen úrazu může být v otázce, jak osvěžit něco, co je divákům předkládáno už několik desítek let. Tvůrci Invaze od AppleTV+ se proto rozhodli, že hrdinové namísto s vetřelci a jejich mimozemskými loděmi budou bojovat s vlastními pocity a vnitřními démony. Což na papíře zní náramně. Showrunnerům se to ale lehoulince vymklo z rukou. A to už v prvních třech epizodách.

Zpočátku je třeba říct, že díly jsou natočené krásně. Pokud by vám tohle stačilo ke štěstí, pak s Invazí vedle nesáhnete. Řemeslně zcela odpovídají nárokům, které si my jako nároční diváci na počátku dvacátých let jednadvacátého století na megadrahé série klademe. Neotřelým dojmem působí i sledování postupně budované atmosféry chaosu a zmaru z pohledu několika na sobě nezávislých hrdinů, z nichž každý k odkrývající se konfrontaci s mimozemskou civilizací přistupuje odlišně. Máme tu matadora Sama Neilla v roli šerifa, který se snaží doklepat svůj poslední den před nástupem do důchodu a v jeho městečku se děje cosi nekalého. Na druhé straně Pacifiku sledujeme mladou pracovnici japonské vesmírné agentury, kterak laškuje se svou přítelkyní, která odlétá na mezinárodní vesmírnou stanici. Nesmí samozřejmě chybět ani prostý lid ve formě bohaté americké rodinky z předměstí a Teslou v garáži, která řeší těžkou rodinnou situaci a to, že s jejich synem je něco divně. Máme tu i vojáka v Afghánistánu, děti na školním výletě a tak dále.

Je vidět, že tvůrci hodně přemýšleli nad tím, co za charaktery do Invaze postaví a jaká bude jejich motivace a osobní historie. Každá z mnoha postav tu řeší nějakou bolístku nebo nějaký vnitřní konflikt, který ji uvnitř drásá a nutí si sahat až na dno. Přičemž některé z těchto příběhů jsou rozhodně zajímavé a snesou i kritičtější posouzení. Bohužel však měli tvůrci i dost nešťastnou ruku v tom, kterým příběhům budou věnovat dostatečnou péči, a které postaví na druhou kolej. Největší péče je pak samozřejmě věnována těm nejnudnějším dějovým linkám.

Smělý plán propojit mimozemskou invazi a psychologizaci postav tak, aby se vzájemně doplňovaly a odkrývaly, mohl dopadnou velmi slušně. Žádal by si však nadměrnou péči ve volení toho, kolik času bude oběma stranám v průběhu seriálu věnováno. A v tom tkví největší slabina celé Invaze. Tvůrci na ni totiž během představování dalších a dalších postav jaksi zapomněli.

Nemám vůbec problém s naznačováním a postupným odkrýváním karet. Mám ve filmech i seriálech hodně rád tu atmosféru, kdy se „něco“ děje, ale člověk vlastně neví a stále je na vážkách, kdy už se to „něco“ odkryje a příběh postoupí dál. Práce s napětím postupně graduje, až nás konečně dostane do kolen nějaká kulervoucí scéna, která děj posune do nových výšin a představí nám nepřítele, proti kterému naši hrdinové stojí. Kdo by však něco takového čekal v Invazi, bude čekat marně. Po shlédnutí prvních epizod totiž přetrvává těžko smazatelný dojem, že bolístkám hlavních i vedlejších postav je věnována mnohem větší péče než samotné Invazi. A to v takové míře, že na samotnou konfrontaci s nepřítelem, nebo alespoň její náznak, vlastně vůbec nedojde. To, že se děj soustředí zejména na rozmanité a početné charaktery, rozhodně nemusí nutně být negativně hodnocenou stránkou seriálu. Překážkou se to však stává ve chvíli, kdy se upozaďuje hlavní premisa seriálu na úkor rozvíjení charakterů postav, které nejsou dostatečně dobře napsané na to, aby seriál táhly. Ani samotná apokalyptická atmosféra není dobře vykreslena, dočkáme se pouze pár zmateně pobíhajících lidí a několika televizních záběrů.

I psychologizace hlavních hrdinů, na kterou tvůrci míří, totiž dost výrazně pokulhává. Vidíme, že jsou postavy smutné, zmatené či naštvané. Často ale vůbec netušíme, proč to tak je a co k jejich emocionálním výlevům vede. A je škoda, že ačkoliv trávíme s postavami poměrně dlouhou dobu, prakticky nic se o nich nedozvíme. Většinu času tak pozorujeme hrdiny, řešící své vlastní nedotažené konflikty, vržené do nějaké chaotické situace (většinou výbuch či výpadek elektřiny), kde všichni pobíhají, křičí a jsou zmatení, aniž bychom se dočkali uspokojujícího rozuzlení či alespoň vysvětlení, které by lákalo na další prozkoumávání světa seriálu Invaze. Seriál jako kdyby se zapomněl v navozování chaotické atmosféry, na kterou hlavní postavy reagují. Další kroky, jako zviditelňování samotného mimozemského konfliktu či psychologicky zajímavé rozvíjení charakterů, zůstávají nedotažené a je otázkou, jestli seriál v příštích epizodách dovede vystoupit ze svého šnečího tempa, kdy jen přešlapuje na místě a vlastně neukazuje nic zajímavého či zapamatování hodného. Já přesto vycházeje z řemeslných kvalit seriálu a úctyhodné volby zaměřit se zejména na charaktery namísto boje s mimozemšťany optimisticky věřím, že seriál zatím své nejlepší karty neodkryl. Je ale otázkou, jak dlouho mně i ostatním divákům opatrný optimismus vydrží.