Fanoušky hýčkaný Robert Kirkman je poměrně všestranný tvůrce. Nebývá ani zdaleka označován výhradně za stvořitele jednoho z nejpopulárnějších zombie univerz vůbec, Živých mrtvých, vdechl totiž život například i jedné epické superhrdinské story naruby. Ta se jmenuje Invincible, v českém překladu Neporazitelný, a my se nyní vrhneme na bryskní zhodnocení její druhé řady. Přestávka skončila. Mark Grayson a všechny jeho rány na duši i těle se po další několikaměsíční pauze vracejí ve štědře koncipovaném pokračování, na jehož konci nebude nic jako dříve.

Pro všechny, kteří zrovna nedisponují sloní pamětí, a po dvou letech si ze seriálu zapamatovali jen to nejdůležitější, si Prime Video naštěstí připravilo sympatické shrnutí předešlého děje. A pak už se spatra skáče do rozjetého vlaku. Úvodní návštěva ponuré alternativní budoucnosti divákům představí Omnimana a jeho povedeného synka v ne úplně líbivé verzi pokořitelů Země, ze které už široko daleko zbývají vlastně jen doutnající trosky. Malé ohníčky odporu sice existují, se svými jepičími životy se nicméně duu nekompromisních anti-superhrdinů nemohou v ničem rovnat. Viděli jsme právě skličující příslib několika nadcházejících řad?

Instantní deprese z animovaného seriálu během začáteční čtvrthodinky? Ano, tvůrci jednoho z nejtemnějších kreslených pořadů hned na okraj vzkazují, že si ani v pokračování Neporazitelného nehodlají brát servítky. Pokud se někomu dělá nevolno při konstantním zobrazování zdánlivě bezpředmětného násilí, vykonávaného navíc na vcelku kladných charakterech, asi by si měl rovnou dát zpátečku. A zkouknout raději čtvrtou sezónu Teletubbies. To už se ale ve střižně stříhá ostošest, a my se konečně vracíme do současnosti. Do té relativně normální, chtělo by se napsat.

Vypadá to, že Markova krize středního věku u něj začala cirka o nějakých dvacet let dříve, než většinou bývá zvykem. Po zprvu zářném přesunu na kampus vysoké školy se mu nečekaně hroutí potenciální kariérní budoucnost a se vztahovými peripetiemi to taky nevypadá zrovna… no, růžově. Problémy, všude samé problémy. Rozběsněný tatík s hlasem J. K. Simmonse sice odletěl na nespecifikovanou dovolenou, na Zemi ovšem řádí další řadoví superpadouši. Třeba z ranku ještěřího zločineckého syndikátu anebo kaidžú, šermujících mezi sebou stopatrovými mrakodrapy. Neporazitelný si holt od masakrů všeho druhu jen tak neoddychne. 

Zde se hlásí o slovo asi jedná větší výtka nové řady, a to sice jistá nevýhoda repetitivního konceptu rádoby ohromujících hrdinských fláků. Můžete si dekonstruovat žánr, jak chcete, jenže když je váš opus magnum založený na pravidle „vyrazíme divákům dech spoustou krve a nemilosrdným škrtáním vedlejších postav“, napodruhé už prostě nikoho tak kolosálně nepřekvapíte. Lidi tak nějak vědí, co nehezkého (na co se ale bude pěkně koukat!) od show očekávat. Kulervoucí twisty už tolik netáhnou. Zvlášť když můžete polovinu hrdinných nebožtíků v následující epizodě nevinně vzkřísit a ohánět se při tom např. vznešenými řečmi o multiversu. Stát se může cokoliv, tentokrát to již ale není tak cool. 

Neporazitelný nám v televizi tudíž řekněme tak trochu popcornovatí. Ale vadí to vlastně někomu? Stále se jedná o scenáristicky úžasně pošetřenou věc, jejíž elegantní dějové zvraty a výlety do vesmíru či na vzdálené planety plní funkci nefalšovaného dobrodružství. Co nadto Kirkman umí nejlépe, je naroubovat svěží a uvěřitelné dialogy do na první pohled nereálného sci-fi světa. Ukázal to už v srdceryvných hovorech u sešitových Živých mrtvých, a předvádí to slušivě i nyní. Postavy si zamilujete a nebudou vám jedno. Samotné finále navíc celý seriál překlápí do nového, naprosto netušeného směru. Čekání na třetí rok Graysonovic patálií tak bude útrpnější než kdy předtím. Prime Video by do toho mělo sakra že šlápnout!

---

Autor: Jan Šíma
Foto: Amazon Prime