Přestože opustili svou pravidelnou roční periodu, nakonec jsme se partičky ze sklepa Reynholmovic ústavu konečně dočkali. Stálo to čekání za to, i když série klasicky odšuměla z obrazovek po pěti týdnech, tj. neúměrně k tomu, jak dlouho se na ní čekalo? Spíš než na celku záleží tentokrát na dílčích komponentech. Což samo o sobě vypovídá o jisté nevyváženosti.

Smutná bilance toho, že Teorie velkého třesku stále přináší více sofistikovaného IT humoru, než seriál, jehož název salvu takového humoru automaticky asociuje, je bohužel stále přítomna. Partička IT se až na jednu epizodu definitivně přenesla do sfér obecného společenského humoru, který si všímá všeho ostatního, jen ne počítačů. A bohužel to většinou nejsou ani témata spřízněná.

Kupříkladu poslední díl čtvrté série (soudní jednání) je poměrně velkým úletem, který opětovně potvrzuje, že Graham Linehan umí skvěle scenáristicky vybrousit návraty, ale při dojezdech už mu zase dochází dech. Často lze slýchávat, že jednotlivé série jsou poněkud krátké, já se spíš obávám toho, kam by to mohlo dospět, kdyby byly delší. V součtu má každé série délku jako průměrný celovečerní film - v počtu dílčích nápadů a humorných momentů ale jasně vede, i když jejich rozložení značně kolísá. Dál bych to rozhodně nepřetahoval!

Vrcholem celého snažení budiž epizoda pátá, která přináší závan starých časů série první a druhé a nabízí nejen neskutečně nahuštěný scénář, spoustu hlášek a dobrou pointu, ale hlavně si zase všímá věcí, které jsou na seriálu zdaleka nejlepší – dílčí okamžiky, které souvisí s lidmi od IT a jejich interakcí s „divným okolním světem plným normálních lidí“. Obě strany tohohle světa ilustruje francouzská podpora na telefonu, debata (s rodiči, babičkou – kdo to nezažil?) o ikonce na ploše a obecné funkci prohlížeče, Mossova upřímná dětská radost, když se jde poprvé „za školu“. Tvoří jednoznačný dramaturgický vrchol, a proto je škoda, že jí prostě zase zabije slabší závěr sezóny, který v hlavě nijak neutkví.

Postava Douglase už se navíc začíná pomalu zajídat. Pořád ten samý herecký výraz, pořád ty samé očekávatelné a jemně rozpačité pointy, pořád ten zuřivě hraný postoj, který nijak nekoresponduje se snahou dvou hlavních protagonistů udělat seriál trochu uvěřitelný, při zemi a „ze života“ (geeků).

Suma sumárum – Linehan už moc neví, kterým směrem se ubírat. Nedokáže sérii zaštítit jedním tématem nebo větším příběhem (tak jako první nebo druhou – skvělý IT úvod + komplexní sociální etuda) a tak prostě nabízí od všeho trochu. A chybí mu už ty opravdu velké chytré zajímavosti, jakými byla Jenina přednáška o Internetu v podobě černé krabičky s kontrolkou nebo objevení fenoménu zvaného Friendface.

IT Crowd se pozvolna přelévá do škatulky dobrého seriálu, který býval výborným seriálem. Stále je prima setkat se se starými známými, ale únava materiálem začíná být znát. Bohudík, vyloženě špatné díly zatím nevznikají (ale ten šestý se téhle metě povážlivě přibližuje). A pár vyloženě skvělých (kromě páté epizody stojí za hřích i ta druhá) naštěstí pořád ano.

P.S.: Pátá sezóna vznikne příští rok a byla odklepnuta ještě dříve, než se vůbec začala natáčet čtvrtá.