Joey je tak trochu trouba. To vám řeknou i ti, kteří ho milují až za hrob (a budou to myslet v popichovačně legračním tónu). Trouba, na kterého čekají obyčejné nástrahy všedních dní a Joey se s nim neumí vypořádat jako každý normální člověk, nýbrž jim čelí způsobem svým vlastním – místo inteligence používá hlášky, úsměv a šarm, tak pečlivě pěstovaný během deseti let natáčení Přátel. Dlouho se váhalo, zda Joyeho řádění obstojí dlouhodobě na ploše větší deseti dílů. Nové podpůrné postavy však plní svou funkci důstojně a dostatečně dobře na to, aby Joey neustále mohl pendlovat v kolotoči jejich problémů a konfrontovat se s jejich relativní normálností se slušnou variabilitou. Za zmínku stojí nejen vědomě přehrávající Drea de Matteo jako Joyeho sestra, ale především 28-letý objev Paulo Costanzo (k vidění ve vynikajícím dramatu Strach) coby Michael, její syn. Můžete namítat, že jde o hodně nuznou a nedůstojnou destilaci party Přátel, s nimiž Joey strávil podstatně více času, ale to už je úděl každého seriálu, který se odtrhl od něčeho, co je dnes ve filmových kuloárech prakticky kultovní. Přestože na takové věci smíte plivat, přijde mi to nefér; I když se Matt LeBlanc nemůže své minulosti vyrovnat, jeho seriálová postava neztratila nic ze svého šmrncu – jen přestala řešit vztahové propletence se svými největšími kamarády. Nevidím důvod, proč tomuhle sympaťákovi ze sousedství nedát šanci v trochu jiném prostředí.