Vraždy táhnou a Netflix to moc dobře ví. Minisérií, ve kterých sledujeme kroky úchylů lačnících po krvi, se proto na stále ještě největší streamovací platformě objevuje celá řada, některé povedené, jiné méně. Tato si bere na paškál známého sériového vraha Johna Waynea Gacyho, který má na svědomí několik desítek mordů. Třídílná řada se honosí tím, že čerpá z nahrávek rozhovorů, které během výkonu trestu s Gacym pořídili senzacechtiví reportéři. Což ukazovalo na to, že mimo zaměření se na detektivní zápletku tvůrci zamýšlí uhnout trošku jiným směrem, a to k ohledávání osobnosti samotného Gacyho zkoumanou skrze jeho vlastní výpovědi. Povedlo se to?

No, nepovedlo. Tam, kde skvěle vygradovaný Night Stalker, případně inovativně a nesmírně napínavě pojaté Don’t Fuck With the Cats zvládly přistoupit k celé problematice sériových vrahů jinak, přesto mrazivě a efektivně, Gacyho nahrávky brutálně zaostávají. Nenápaditá režie beze smyslu skáče z jednoho období jeho života do druhého tak, aby jen potvrdila dojem bezmyšlenkovitosti. Koncepce je nejasná a zaměření na psychologii ústřední figury minimální. Promluvy mordýře jsou sice do série zakomponovány velmi často, mimo jejich ukázku se jim ale děj prakticky nijak nevěnuje a jakékoliv interpretace chybí. Přitom právě z odborných výkladů psychologických pochodů tohoto člověka prostřednictvím jeho vlastních monologů a odborných postřehů mohly epizody těžit a nabídnout něco více než jen rekapitulaci jeho zločinů. Nic takového se však neděje, odborníci na osobnost člověka se na chviličku mihnou v poslední epizodě v nezajímavé dějové odbočce a potenciál na poutavé pátrání po odpovědi na to, jak se z člověka stane vraždící monstrum, je těžce nenaplněn.

 

Mluvící hlavy, častý to průvodní jev brakových dokumentů, bohužel mají své pevné místo i tady. Vyprávění nikam nepostupuje a účastníci celého dění jen neustále vypráví celý proces, aniž by docházelo k jakékoliv gradaci. To, že John Gacy byl vrahem, se dozvíme již v prvních minutách a celé tři epizody tak čerpají napětí pouze z toho, kolik těl policisté vykopou zpod vrahova domu. Tvůrčí záměr zůstává dosti nejasný, všechny tři epizody od sebe takřka nejsou nijak oddělitelné, neboť neustále dokola omílají totéž. Probírá se způsob jeho vražd, hovoří se s některými oběťmi a o tom, jaký byl Gacy úchyl. Na první dobrou jde o poutavé vyprávění a vnímavý divák může doufat, že jde o předzvěst introspektivního zkoumání jeho zvrácené duše. Výpovědi se ale jen kupí na sebe a Gacyho promluvy z rozhovorů, na nichž by měla série stát, se tak objevují nahodile a nejsou podrobeny jakékoliv analýze či konfrontaci.

Silné momenty nastávají ve chvíli, kdy se dostane na rozhovory s oběťmi, které Gacymu na poslední chvíli unikly. Emotivní vyprávění o tom, jak se jeho zvrácenost postupně projevovala ve chvíli, kdy se zločinec snažil nalákat své oběti k sobě domů, případně je pod pohrůžkou násilí donutit k sexuálním aktům, drtí diváka v sedačce a probouzí v něm velmi nepříjemné úzkostné pocity. Ty jsou následně akcentovány rozhovory s obhájcem Gacyho, který měl za úkol získat pro mnohonásobného vraha spravedlivý trest. Jakákoliv reflexe, která by mohla vydat na velmi zajímavé zkoumání, tu však chybí a je odbyta pár větami a vysvětlením, že obhájce pouze dělal svoji práci. Další potenciálně zajímavé téma zazděno.

 

Série tak pouze potvrzuje to, co jsme všichni tušili už při pohledu na úvodní plakát. John Wayne Gacy byl zvrácený vrah. Zůstává ale otázkou, jestli o něm opravdu bylo potřeba točit celou sérii, která kromě rekapitulace jeho zločinů nenabízí zhola nic. Ani obligátní vzpomínkové video na jeho oběti z trojdílného díla nedělá nic smysluplného, byť jde samozřejmě o věc citlivou a tragickou. Ale právě proto by možná série neměla mít své místo mezi ostatními. Již zmiňované Don’t Fuck With the Cats právě onu přehnanou fascinaci sériovými vrahy obrací proti divákovi, přičemž Rozhovory s vrahem tuto potřebu pouze naplňují. A je to škoda, neboť potenciál pro zkoumání lidské zvrácenosti tu byl velký.

---

Autor: Marek Mičke
Foto: Netflix