Mark Millar patří mezi nejpopulárnější komiksové autory posledních dekád, který svými nekompromisními, chytře vystavěnými a v neposlední řadě i dost brutálními příběhy oslovil také Hollywood, kde tamní režiséři dokázali jeho látky proměňovat v hodně velké pecky. Wanted bylo parádní akční blbinou, Kick-Ass se pak počítá mezi největší pecky minulé dekády a z parádních Kingsmanů si Matthew Vaughn tvoří velmi úspěšnou sérii. Jméno uznávaného tvůrce se proto rozhodl vytěžit také Netflix, jenž s Millarem uzavřel lukrativní dohodu na projekty podle jeho dalších titulů. Jako první přišla na řadu jeho populární značka Jupiter's Legacy. Ta ovšem ve své první řadě jasně ukazuje, že jméno slavného autora rozhodně samo o sobě nezaručuje kvalitní podívanou. A že bez citlivé ruky showrunnera může z jeho adaptace vzniknout solidní bordel.

Námět přitom komiksová novinka rozhodně nemá marný. Podíváme se do současnosti, v níž na zákon a pořádek dohlíží unie superhrdinů v čele s rodinou Sampsonových. Hlavou rodiny i samotné organizace je už od 30. let silný správňák Sheldon, který spolu s manželkou Grace a bratrem Waltrem patří k první generaci superhrdinů a díky svým schopnostem všichni stárnou výrazně pomaleji. I jim se však začínají ozývat stará kolena, a tak se Sheldon v rodině poohlíží po nástupci. Jenže vztahy se svými ratolestmi má velmi komplikované. Problémová dcera Chloe to s ním už vzdala a od zachraňování světa přešla k drogám a modelingu. Syn Brandon by sice rád šel v otcových stopách, jenže Sheldonova přísná ruka a lpění na hrdinském kodexu mezi nimi tvoří čím dál větší zeď. Právě kodex, jehož součástí je také pravidlo, že člen unie nesmí padoucha za žádných okolností zabít, dostává po jedné z jejich akcí trhliny. Dají se opravdu tato pravidla dodržovat i v moderním světě, když na ně druhá strana barikády úplně kašle? A kdo začíná jít týmu po krku?

Seriál pracuje s docela zajímavými otázkami a snaží se ukázat celkem sympatickou vizi světa plného superhrdinů. Jenže už od první epizody je to strašně nesourodý a scenáristicky nezvládnutý mišmaš, v němž se tvůrci snaží kombinovat komiksovou cheesy přepálenost z 80. a 90. let s rodinným dramatem plným klišovitých moralitek a navrch přidávají hodně brutální akci plnou fatalit, jak jsme od Millara zvyklí. Ano, počítám, že podobný styl znají znalci už z předloh a dokážu si představit, že zasazení klišovitých hrdinů do krutého moderního světa může skvěle fungovat. Tady se však jedná o regulérní bordel bez ladu a skladu, který neví, čím přesně chce být a často selhává i v naprostých základech jako je práce s charaktery. 

Např. rovina, v níž se hlavní postava z ranku Supermana sice chová jako Mirek Dušín, kvůli své totální zaslepenosti kodexem je ale v soukromí naprosto arogantní a bezcitný blbec, musela na papíře znít hodně nadějně. Ve výsledku je ale Sheldon opravdu hodně nesympatickým hrdinou, který mi lezl solidně na nervy a neviděl jsem vůbec důvod, proč bych s ním měl soucítit či snad dokonce mu ke konci fandit. Což se dá říct v podstatě o většině postav, jež se pohybují mezi totálně otravnými (Sheldonovy děti) až po nevyužité (Hutch, samurajka Raikou). Hlavní příběhová linka okolo neznámé hrozby se pak sune kupředu velmi pomalu, v některých epizodách se prakticky neřeší, a místo toho se klade důraz právě na postavy, rodinné vztahy a vzrůstající konflikt okolo kodexu. Což je docela problém, když charaktery příliš nefungují, scénář se točí v kruhu a dialogy někdy tak moc šustí papírem, až z toho bolí uši

Samozřejmě by ale bylo nefér jen kritizovat, pár světlých chvilek by se tu totiž přeci jen našlo. Ty zajišťuje zejména flashbacková tajemná zápletka z 30. let o tom, jak Sheldon a spol. přišli ke svým schopnostem. Právě tato linie je paradoxně nakonec asi o třídu zajímavější a scenáristicky funkčnější než superhrdinské moralizování ze současnosti. A i Josh Duhamell si je v roli zoufalého byznysmena mnohem jistější než v roli stárnoucího „Supermana“, na něhož mu přeci jen pořád chybí charisma. Právě tato linie, jež doplňuje mezery a vztahy mezi postavami, nakonec táhne seriál alespoň do průměru. Přidejte si k tomu několik hezkých nápadů z Millarova komiksového světa (ty ovšem často bývají po hříchu nevyužity), pár hodně šťavnatých brutalit, sympatickou Leslie Bibb, pěkný vizuál… a jsme prakticky na všech pozitivech seriálu. Ano, bohužel jich pořád není dost..

Dlouho jsem chtěl být na Jupiter's Legacy kvůli Millarovi a pár sympatickým zábleskům hodný. A pořád jsem doufal, že si Steven S. DeKnight, tvůrce ještě mnohem brutálnějšího Spartaka, vzpomene na své svižnější a zábavnější časy. Čím víc se ale divák blíží k finále, tím bolestivěji si uvědomí, že si netflixovská novinka moc soucitu nezaslouží. Místo toho, aby se ke konci šlapalo na plyn, příběh vůbec nijak negraduje, akce je v celém seriálu povážlivě po málu a nebýt jednoho odhalení, tak by se v samotném závěru snad ani nic nestalo. Místo komiksové zábavy ještě více nastupuje divácká únava a scenáristická marnost, která tuto látku nedokáže prodat. Millar se zkrátka tentokrát povedené adaptace nedočkal a Netflix se svým potenciálním seriálovým hitem solidně šlápnul vedle. Pokud toužíte po neotřelé a krvavé komiksovce, raději dožeňte animovaný masakr Invincible od Amazonu.