Tohle téma už bylo proprané několikrát. Nejprve herečka Marie Doležalová psala blog, za který dostala literární ocenění Magnesia Litera. Z blogu se stala kniha, z knihy audiokniha a po více než dvou letech trablů se objevuje i na ženské publikum zacílený šestidílný seriál, který je headlinerem podzimní programové tvorby internetové televize Stream.cz. Z něj jsem měl možnost vidět prvních pět dílů (z celkových šesti), z čehož si už lze udělat docela slušný obrázek. Za scénářem nyní stojí Petra Soukupová a režie se ujal Jiří Novák, oba v minulosti spolupracovali třeba na Comebacku. Ovšem hlavní postavou stále zůstává Marie Doležalová. Tu je zatím vidět jen občas v televizi a ještě řidčeji ve filmu, takže není nepochopitelné, že ze svého dítka chce vytěžit co nejvíc.

Už před pár lety byl námět blogu zajímavý, a přitom tak jednoduchý; deníkovým způsobem sepsané životní zážitky mladé herečky navíc ukázaly hned dvě věci. Jednak že se jedná o skutečně tvrdý business a jednak že Doležalová má literární talent. Nejspíše větší nežli ten herecký. To se ukazuje i v této audiovizuální podobě, kde Doležalová vypráví své glosy a za pomoci hereckých kolegů ukazuje útrapy herců při castingu, práci s režiséry a fanoušky i natáčení sexuálních scén. To vše v krátké klipovité podobě, která se snaží působit svěže, ale tak úplně se jí to nedaří.

Vtipy totiž často vyšumí do prázdna a jen některé scény jsou skutečně slušně vypointované (v první epizodě třeba skvělý štěk Milana Šteindlera). Camea obecně dokáží hodně potěšit a je vidět, že nápady tam jsou, ovšem jejich realizace pokulhává. Roztomilou Doležalovou navíc výrazně přehrává Hana Vágnerová v druhé hlavní roli, která dodává spoustě scének tolik potřebný švih. Naopak působí skvěle, že tato skutečnost je v samotném seriálu reflektována, ten se tak neomezuje na obyčejné převyprávění příhod, nýbrž bourá čtvrtou stěnu často velmi nápaditě.

V dílčích příbězích bohužel dojde na spoustu klišé. Příkladem mohou být scény, kdy fanynka chce od mladé herečky podpis, protože si myslí, že je někdo známější. Jindy se však dočkáme trefně kousavých komentářů, kvalita jednotlivých gagů obecně docela kolísá. Části, kdy Doležalová hovoří k divákovi, jsou o poznání slabší než hrané scénky. Přidejme k tomu občas nepřehledný, rozháraný styl jednotlivých dílů a výsledkem je pouze průměrné dílo, které díky nepřepálené stopáži nestihne nudit, ale o průlom se vážně nejedná.