Tak tedy dobře, a nakonec proč ne? Proč se s legendární CSI dojemně nerozloučit i přesto, že mě minulý rok během nostalgického experimentování těžce zklamal úvodní díl 15. sezóny? Závěrečnému rozlučkovému filmu s názvem Immortality nebylo lehké se ubránit. Rozhodl jsem se dát mu šanci nejen z toho důvodu, že na to, abych nad jejich odchodem na odpočinek jen nezaujatě mávnul rukou, jsem kdysi s Grissomem a jeho mordpartou strávil příliš mnoho hodin – rozumíme si. Jak se tedy vyvedl dlouho vyhlížený film, ve kterém jde skoro všem našim starým brachům o život?

Zápletka se rozjíždí parádně. V Catherinině casinu totiž nečekaně zařve jeden podivně se chovající pán: takovým způsobem, že na sobě mezi nic netušícími lidmi odpálí vestu plnou výbušnin... Willows dává chvilkové sbohem vzdálenému týmu FBI, a je donucena přiletět do Vegas, aby tu bývalým parťákům píchla s vyšetřováním. A protože jeden z několika drátků rozbušky vede k další staré známé, se kterou se dlouhodobě stýkal samotný Gil Grissom, povolává záhy tým kriminalistů na místo činu i jeho. Je fajn vidět všechny známé obličeje po tolika letech znovu pohromadě. Ještě lepší ale je, že se sešli v docela poutavém příběhu.

Podtrženo sečteno se finále rozhodně nemá za co stydět!Po tomhle téměř devadesátiminutovém televizním nášupu si klidně dokáži představit, že by to Grissomovi a spol. bez potíží slušelo i v kině. Immortality se pyšní svižnou režií, zajímavým scénářem a také postavami, kterým dlouholetý fanoušek prostě nemůže nefandit. Vyzkouší-li nicméně film i Kriminálkou Las Vegas nepolíbený člověk, nemá se v ději jak hlouběji ztrácet a měl by se bavit i přesto, že nebude tušit, kolikrát se spolu Gil se Sarou Sidle v minulosti rozvedli a zase dali dohromady. Ve Vegas řádí bombový atentátník a je na místním ostříleném policejním sboru, aby magorovi zatnul tipec. Slovo nuda najednou hodinu a půl neexistuje.

Existuje ale něco jiného. S čím má snímek o něco viditelnější existencionální problémy, je přemíra legračně dávkovaného klišé. Můžeme jistě říci, že CSI nikdy nebylo o seriózním vykreslení práce lasvegaských kriminalistů, nic by se ale nemělo přehánět. Vzpomeňte na má slova, až se budete v rádoby vypjatém finále posmívat Catherininým výkřikům na parkovišti, nebo když se těsně před koncem Grissom rozkecá o velrybách a plejtvácích. Pečlivě budovaná atmosféra jinak zatraceně osudového filmu se před samotným finišem teatrálně poroučí do kytek, divák se náhle v přívalu suchých hlášek a melodramatických scén plácá do čela.

Pachuť z odfláklého finále ale naštěstí nepřetrvá až do titulků. Na konci si spíše než na slabou katarzi vzpomenete na prvních šedesát minut téhle filtry přeplácané krasojízdy. A také si pravděpodobně naplno uvědomíte skutečnost, že už Grissoma v bedně nikdy více neuvidíme. Určitě ne po boku Sary, Catherine nebo Grega. Dokonce ani ten roztomilý stařík z pitevny to tady po neuvěřitelných 336. epizodách stále nezabalil a maká, až se z něj kouří. Užijte si naposledy break-beatový soundtrack při práci s důkazními materiály, nechutné záběry na znetvořené mrtvoly, zamlklého Gila a věčně podmračenou Saru. Ti, co to se seriálem vydrželi až do konce, si k hodnocení bez ostychu přidají +2.