Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Geniální přítelkyně | L´amica geniale | 2018-?
csfd  imdb
tvůrce: Saverio Costanzo, Elena Ferrante
režie: Saverio Costanzo
hrají: Elisa Del Genio, Ludovica Nasti, Gaia Girace, Margherita Mazzucco

Geniální přítelkyně: 3. řada


ikona
krauset
elena ferrantegeniální přítelkyněhbomy brilliant friend
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou  

„Líbilo se mi objevovat podobná spojení, zvlášť když se týkala Lily. Rýsovala jsem přímky mezi vzájemně vzdálenými chvílemi a událostmi. V té době se z toho stalo každodenní cvičení: oč líp mi bylo na Ischii, o to hůře bylo Lile v zoufalství naší čtvrti; čím víc jsem trpěla při odjezdu z ostrova, tím byla ona šťastnější. (…) Nutnost nosit brýle ve mně posílila touhu objevit vzorec, který by v dobrém i zlém držel pohromadě můj osud s osudem mé přítelkyně: já slepá, ona ostříž; já s matnými zorničkami, ona, která odjakživa mhouřila oči a vystřelovala pohledy, které viděly všechno.“

Dynamika mezi oběma nejlepšími přítelkyněmi, Elenou zvanou Lenu a Raffaellou, jíž smí jen Lenu říkat Lila, byla od začátku fascinující. Lila - i její představitelka Gaia Girace - je magnetická. Lila měla pro strach uděláno, ale je to Lenu, která se odhodlala do světa, zatímco ta první stěží vykročila z Neapole. Je to Lila, která se sama naučila číst a má v sobě ryzí génius, stylistický, vypravěčský, hluboké pochopení věd i jazyků, ostatně sama se naučila číst – ale je to Lenu, kdo vystuduje univerzitu, zatímco standardním dosaženým vzděláním v její čtvrti je první stupeň základní školy. Lila byla pro Lenu vždy intelektuální inspirací i zdrojem věčného komplexu méněcennosti. Až nyní, ve třetí sérii, se Lenu začíná od věčného vlivu Lily osamostatňovat.

Třetí řada Geniální přítelkyně, která adaptuje třetí román Neapolské ságy Eleny Ferrante nazvaný Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, začíná přesně tam, kde druhá skončila: při uvedení a autogramiádě Leniny románové prvotiny, osobní knihy, zdánlivě až autobiografické, která se jeví mnoha čtenářům obscénní, zatímco jiní ji vynášejí jako autentickou zpověď mladé dívky v moderním světě, ve světě, v němž jsou suchopárné mravy pomalu na ústupu. Nacházíme se v Itálii na počátku 70. let, v době takzvaných let olověných, kdy vzrůstají potyčky mezi italskými fašisty a radikální levicí, na univerzitách, jsou plné idealistických stávkujících studentů, bují anarchismus se socialismem.  

Sílí ženské emancipační hnutí (ostatně antikoncepční pilulka a stigma, které ji v katolické Itálii provázelo, je jedním z bodů nové řady – situace u lékaře dá vzpomenout na slavnou scénu z úvodu Mad Men, kdy je Peggy doporučováno, aby se díky pilulce nedávala příliš lacino). Lenu dostudovala filosofii a nyní se vdává za docenta Pietra, který učí na univerzitě ve Florencii. Díky pilulce, osvobozena od strašáka nechtěného těhotenství, očekává, že i po svatbě zůstane činorodou. Jenže Pietro má pro ni jinačí plány. Podobně jako v minulé sérii Lilu, i Lenu čeká hned po svatbě vystřízlivění. Lila, která v silném záchvěvu spálila svůj dětský příběh na konci druhé série, mezitím jako matka samoživitelka pracuje do úmoru v masokombinátu. Najde snad její mimořádná, byť neškolená, mysl využití? A bude to v odborech nebo v nově se rozvíjejícím odvětví výpočetní techniky?

Seriál Geniální přítelkyně se nikdy nesnažil redukovat intelektuální činnost, zdroj Leniny závisti i její nezávislosti, na nadbytečnou kulisu. Ostatně je to vzdělání, které jí pomohlo vymanit se ze strašlivě bezútěšných podmínek neapolského předměstí, a tak je duchu a vzdělání věnována náležitá pozornost. Dělá to i třetí série, kde se recitují básně a hovoří o knihách a postavy vedou konverzace hodné knihomolů. V tomto, a těžko nalézt větší poklonu, mi Geniální přítelkyně připomíná Call Me by Your Name.  

O to pozoruhodnější se mi tento přístup jeví po přečtení prvního dílu románové tetralogie, kde se často zachází do menší hloubky než v seriálu. Namátkou uvedu příklad: na Ischii čte Nino, chlapec, do něhož je Lenu zamilovaná, Dostojevského román Bratři Karamazovi. V knize je o tom jen zmínka, seriál by se tedy coby obrazové médium mohl spokojit s tím, že ekvivalentně ukáže přebal knihy, kterou Nino čte, namísto toho se však v seriálu zapřede rozhovor, v němž Nino vyjmenovává, co ho na knize tak fascinuje, vede monolog o povaze spravedlnosti a chválí přesvědčivost jednotlivých řečnických čísel obou právníků během procesu. V kolika seriálech si někdo mimoděk dělá legraci z Flauberta a Madame Bovary. Seriál neuhýbá před intelektuálními tématy a ukazuje, že intelektuálové skutečně žijí starostmi ducha. Sleduje postavy v jejich duchovním životě, což je nesmírně osvěžující vyobrazení. 

Výše jsem nazval dynamiku vztahu mezi Lenu a Lilou fascinující. Je to proto, že nikdy nesklouzávají do stereotypu – Lenu není jen nudná šprtka, je sexuálně otevřenější než Lila, cestuje, nebojí se novot. V úvodní citaci vidíme provázanost jejich osudů, ač jsou tak odlišné. Jejich důvěrná blízkost je zdrojem výjimečné lásky i zášti a jejich vztah je radostné i znepokojivé pozorovat. 

Seriál se občas potýká s jistou románovostí: kromě místy nadbytečných Leniných voice-overů se to projevuje hlavně tehdy, kdy se najednou vedlejší postavy, které zmizely na celé hodiny ze scény, náhle objeví bez připomenutí, o koho se vlastně jedná. Zatímco v románu můžete pozastavit četbu a nalistovat příslušnou scénu v minulosti nebo se uchýlit do výčtu postav, který je inteligentně k dispozici na prvních stránkách knihy, zde se musíte spolehnout na svou paměť. 

Geniální přítelkyně má podobně jako Lila dar vystihnout atmosféru, najít správná slova (a správné obrazy) k uchopení reality, její svět je živý a rázný jako puknutí měděného nádobí. Lila občas mluví o své vytrženosti, „roztřepenosti“, ale v třetí řadě Geniální přítelkyně žádnou roztřepenost nenajdeme. Je to mimořádně odvyprávěný, sebevědomý kus televize, který se nebojí zabíhat do intelektuálních témat, nechává své postavy hovořit zaujatě o literatuře a filosofii, a přitom je neredukuje na nudné panáky. Ukazuje i jejich vášně a neštěstí. Zároveň přibližuje dobu, v níž se děj odehrává, včetně soudobých sociálních hnutí a střetů mezi mladými fašisty a mladou levicí. A když Pasquale připomíná, že to jsou dělníci a jejich ruce, které vše kolem vybudovaly, je naprosto srozumitelné, proč vidí svět tak, jak ho vidí.

Geniální přítelkyně, která mě uhranula v momentě, kdy v první sezóně zpochybnila, kdo z dvou dívek je vlastně tou geniální, je i nadále pozoruhodnou kresbou ženského přátelství. Třetí díl Neapolské ságy se jmenuje Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, a já si nedovedu představit, že by po třech sériích takovéto kvality někdo nezůstal.

---

Autor: Tomáš Krause
Foto: HBO

Verdikt

avatar9/10

krauset

I třetí řada Geniální přítelkyně zvládá s velkou bravurou zpodobnit italské olověné roky, a přátelství Lenu a Lily zůstává nejpoutavějším - a v lecčem nejbrutálnějším - vztahem současné seriálové tvorby.

Geniální přítelkyně: 2. řada


ikona
krauset
Překonala 2. řada už velmi povedenou 1.? 

Geniální přítelkyně je příběhem o moci vzdělání. O tom, jak se s jeho pomocí může člověk vyzdvihnout z chudoby a povznést ze své sociální třídy. Je to ten nejlepší rovnostář. Ale pořád není dostupný všem. Rozhodně ne v okolí Neapole 60. let. Je také o tom, jaké šrámy na sebevědomí zanechá, když někdo, kdo se v dětství projevil jako chytřejší než vy, nedostane stejnou příležitost a vy máte pocit, že vaše úspěchy blednou a jsou nezasloužené. 

Druhá série Geniální přítelkyně, s podtitulem druhého románu Eleny Ferrante Příběh nového jména, navazuje tam, kde nás první zanechala. Ta končila svatbou Lilu (Gaia Girace) a zdrcujícím zvratem, v němž Lila řekla Eleně (Margherita Mazzucco), že to ona je její „geniální přítelkyně“, přestože nás seriál celou dobu směroval k tomu, že zázračné dítě je Lila. Tenhle titul děsí i inspiruje Elenu, zatímco odhodlaně pokračuje ve studiu v Neapoli (v češtině ostatně název funguje v jednotném i množném čísle) . 

Lilu potkal jinačí osud. Vdala se, ale svého manžela nemůže vystát, protože se spřáhl s místní mafiánskou rodinou a protože si ji o svatební noci vezme proti její vůli a znásilní ji. Na studia už nemyslí. Místo toho, aby četla, raději kupuje učebnice pro Lenu. Nicméně když ji zkouší, je stále evidentní, že je to pořád Lila, kdo si věci pamatuje rychleji a chápe lépe. Ve společnosti Leniných přátel si ale připadá nesvá, což kulminuje v geniální třetí epizodě, odehrávající se na večírku v bytě Eleniny učitelky. 

 

Skutečně platí to, co Lila řekla na konci první série: „Sny, které jsem měla v hlavě, skončily pod mýma nohama.“ Až do jednoho léta na Ischii (epizody 4 a 5), kdy ji zájem o intelektuálního vysokoškoláka Nina, k němuž chová city i Elena, inspiruje k tomu, aby se vrátila ke čtení. Celý pobyt na Ischii, který je cítit prosluněným ovocem, je tak citlivě napsaný a bezchybně zrežírovaný, že vás okamžitě přenese do míst hořkosladkých letních lásek. Moře tu slzy nesmyje, nýbrž způsobí. 

 

Sérii ke konci poněkud škodí, že se skládá jen z osmi epizod, a tudíž je Lenino univerzitní studium v Pise celkem torzovité, což jde maličko proti duchu díla kladoucího tak značný důraz na vzdělávání. Avšak jiné příběhy o vzdělávání se často vzdělání vůbec nedotknou, zatímco tady si dvě postavy povídají o římském básníku Horatiovi. Vzdělání se podle zásady „show, not tell“ skutečně ukazuje a projevuje v dialozích, nejenom se o něm mluví, to je třeba ocenit. Lenina univerzitní léta se píší ke konci 60. let, což jsou v Itálii léta takzvaná olověná, během nichž docházelo k násilným konfliktům mezi konzervativci a policií na jedné straně a radikální mládeží a komunisty, kteří byť druhou nejsilnější stranou byli vyloučeni z vlády, na straně druhé. I toto je jen letmo ukázáno a volá to po prostoru v řadě třetí.  

 

Pokračování Geniální přítelkyně je ještě lepší než první řada, protože je méně literární, nachází vizuálnější prostředky, jak se přiblížit duchu románů, a méně používá voice over, tu nejhorší berličku knižních adaptací. Vztah obou dívek je nesmírně prožitý, obě herečky silné. Zejména Gaia Girace (Lila) je magnetická a pokud je v showbyznysu nějaká spravedlnost, tak z ní bude velká hvězda. Zmínku zasluhuje i strhující hudba Maxe Richtera a naprosto skvělé intro

V prostředku série se Geniální přítelkyně řadí k absolutní špičce a epizody 3, 4 a 5 k nejlepším epizodám Watchmen a Nového papeže, a tedy k dramatickému vrcholu nejen tohoto roku. Tvůrcům se daří vyvolávat silný dojem místa a času příběhu. A podobně jako v první řadě, i v té druhé nabídne konec zdrcující pointu o tom, jak odlišné mohou být osudy dvou podobných dívek. Série bolestná i něžná, nezapomenutelná jako ono léto na Ischii.  

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar9/10

krauset

Geniální přítelkyně: 1. série


ikona
krauset
Dočkal se bestseller geniální adaptace? 

Lidé si dnes stěžují, že děti nemají úctu ke starším. Není to tak dávno, co starší vládli železnou rukou. A vyjádřit svůj názor v rodině bylo považováno za vzpouru. Třeba jako v Itálii 50. let, kde se Geniální přítelkyně odehrává.  Konkrétně na předměstí Neapole, kudy sice projíždí vlak, ale nikdo nikam nejezdí. Na tomhle sídlišti, mezi domovem a školou se pohybují dvě dívky, Elena Greco, přezdívaná Lenu, a Raffaella Cerullo, které Lenu říká Lila. A jedna z nich má nevídaný intelekt. 

 

První série adaptuje první román tetralogie tzv. Neapolské ságy italské spisovatelky Eleny Ferrante, jejíž pravé jméno zná snad jen její vydavatel. Sama zůstává v anonymitě a s režisérem Saveriem Costanzem komunikovala pouze emailem. V anonymitě zůstane po zbytek života i většina obyvatel sídliště Neapole, ledaže se vám z něj povede uniknout. A k tomu jsou třeba peníze. Ale co studovaná hlava? Nakolik je bez peněz platná, zvlášť když je ženská.  

Jedinými boháči okolo jsou mafiáni nebo lidé, kteří zbohatli prodejem na černém trhu během druhé světové války. A místní si je pamatují. V tomhle prostředí půtek a osočování Lenu a Lila vyrůstají. Lenu je svědomitá žačka, velmi chytrá, i když ne pozoruhodně, která je velmi přitahována k intenzivní, vzpurné, tvrdohlavé, intuitivně brilantní studentce Lile. To, jak ve rvačce s kameny vzniká jejich pouto, je strhující sledovat. Je škoda, že tohle dětství, z něhož vám v hlavě zůstane nejvíc momentů (panenky, procházka k moři, vzájemná četba a psaní knížky), trvá jen dvě epizody. Obecně nejdramatičtější scény jsou ty, v nichž se něco po italsku vyhazuje z okna – nádobí či děti. Třeba Lila za to, že nechce končit školu v deseti letech.  

Po dvou „dětských“ epizodách tedy dochází ke skoku v čase a zbylých šest dílů první série se dívkám věnuje v době okolo patnácti. Lenu chodí na měšťanku a později na lyceum, zatímco Lilo pracuje v krámu otce, který je švec. A obula se do toho tak, že navrhla zcela nový typ pánských bot. Intuitivně brilantní zkrátka. I tady se najdou skvělé momenty (střelba ohňostrojů na střechách, projížďky v autě, první menstuace), jen jich je relativně méně. Navíc dospívající Lenu, z jejíhož pohledu svět okolo sledujeme, je nejméně vděčná postava z těch čtyř verzí dvou dívek, které poznáme. 

Margherita Mazzucco, která pasivní Lenu hraje velmi dobře, je zastiňována Gaiou Girace, která v Lile dostala vtipnější, zlejší, okázalejší a vlastně sympatičtější postavu. Jejich dětské verze jsou ale úžasné obě – a kariéry jak Elisy Del Genio, roztomilá i zranitelně zvídavá Lenu, tak Ludovicy Nasti, zachycující magnetismus rebelství v Lilo, se vyplatí sledovat. Spolu s mládeží v Kidding se tu rodí talentovaná skupina dětských a mladých herců, což jsou skvělé zprávy.  

 

Itálie 50. let je velmi patriarchální společnost. Fašismus tam zůstal v mezilidských vztazích v rodinách, kde je vyžadována totální poslušnost. Neustále se někdo nad někoho povyšuje: starší nad mladší, rodiče nad dětmi, manžel nad manželkou, mafie nad řemeslníky. Vládne tu jistý typ seniorátu, kde je mladší povinován posvátnou úctou ke staršímu a kde postupy ověřené generacemi mají vždy větší hodnotu než čerstvý nápad. Je dobře, že mlácení dětí za názor už není standard, protože takhle všichni žili v nesvobodě jistého typu a pak snadno přijali nesvobodu ve společnosti. 

Seriálová adaptace Geniální přítelkyně je konzervativní podobně jako společnost, již zobrazuje. Je to adaptace pro ty, kdo nesnáší dobře změny v knižní předloze. Základní poučka filmu je: ukazuj, neříkej. A tady nastává problém. Je to nemoc knižních adptací, které chtějí zachovat „literárnost“ původního díla a vměšují ho do média, kam se nehodí, místo aby našly jazyk podobně spefifický jako autor(ka) románu. Příběh vyprávěný očima Lenu občas sáhne k tomu nejnešťastnějšímu prostředku při adaptaci knihy, a to k vypravěčskému voice-overu, který nejenom často říká to, co se dá pochopit z výrazu tváře, ale i to, co za chvíli postava vysloví nahlas. Je to úmorné a antifilmové a sráží to jinak výborný seriál.  

 

Geniální přítelkyně je v dobrém pomalá. Dává si načas s popisem sociálních, třídních i pohlavních vztahů na sídlišti zprostředkovaných intenzivností dětského vidění světa. Náhed do bytů a do způsobu života je místy strašidelný i nepříjemně násilný. Neapol má rozpoznatelný kolorit, i když vyhlídky obyvatel jsou bledé. 

Seriál se dvěma hlavními hrdinkami, které spolu řeší důležitější věci než muže a které jsou omylné, to je pořád ještě nové (Bechdel testem seriál hravě projde, i když je ironické, že test prověřující zastoupení ženských postav vymyšlený ženou se v čestině překládá mužským přivlastněním „Bechdelův“ – to je něco, co by Lilo dopálilo). Víc než o vztazích se tu mluví o literatuře a latině, a přece to nezní uměle, protože vzdělání je tu prostředkem nepravděpodobného úniku. Obě hrdinky si závidí. Lenu, že ji Lila převyšuje, i když se učí sama, a Lila to, že její přítelkyně dostává vzdělání oficiálně. S genialitou se pojí závist, ale s genialitou potlačenou rezignace. „Sny, které jsem měla v hlavě, skončily pod mýma nohama.“ 

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar8/10

krauset

© copyright 2000 - 2022.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace