Fantasy seriálů na televizním trhu moc nenajdete, což je celkem pochopitelné vzhledem k potřebným nákladům. Člověk by musel být zatraceně šikovný, aby za malý peníz vytvořil čistokrevnou fantasy, tedy úplně nový svět, kde o magii není nouze, po lesích běhají zvířata, jaká jste v životě neviděli a kde - samozřejmě - figuruje dobro i zlo v té nejčistší podobě. Jeden z našich oblíbených uživatelů by jistě podotknul, že tam nesmějí chybět ani draci, ale po seriálu toho zas tak moc chtít nemůžeme. Lidé, kteří pamatují Herkulova dobrodružství, vědí, že něco takového šlo, s jistými rezervami, i před deseti lety (pozor, moje guilty pleasure!). Proč se tedy do něčeho podobného nepustit znovu? Sam Raimi se se svým bratrem vrací k produkci seriálu, který už sice neprobíhá za dávných časů, časů mýtů a legend, kdy bohové byli malicherní a ... sakra... prostě je to to samé, jen v trochu jiném hávu.

Jeden z nejchytřejších tahů tvůrců Seekera je bez debat výběr lokací - seriál totiž vzniká na Novém Zélandu, tedy na stejném ostrově, kde vznikl Pán prstenů. Tamní krajina nabízí tak líbivé scenérie, že má Seeker vlastně způli vyhráno. Ačkoliv se většina děje odehrává buď v lese, nebo v nějaké přicmrndlé vesničce, pokaždé máte pocit, že opravdu nahlížíte do trochu jiného světa. Seeker vypadá rozhodně líp než pitomá a předražená Narnie, kde caparti pobíhali po českých polích a my z toho měli být  odvaření. V tomhle má Seeker jednoznačně navrch nad spoustou žánrových projektů a dokazuje, že Nový Zéland je země pro fantasy jako stvořená. Což je asi tak jediný trumf tohohle projektu...

Ačkoliv stále vybočuje z běžné televizní produkce, je jinak Seeker dost příšerná podívaná, u které se můžou bavit jen opravdoví fantasy magoři. Nechci jeho fanoušky urážet, ale z hlediska děje nabízí jen chudý a okoukaný příběh. Je mi jasné, že něco originálnějšího než temný panovník vs. mladé ucho, co má spasit svět, se ve fantasy pro masy vymýšlí těžko, ale opravdu by nešlo přijít alespoň s originálními postavami, nebo trochu zábavnější náplní jednotlivých dílů? V jádru je totiž Seeker o tom samém jako zmiňovaný Herkules nebo Xena - skupina rádoby zábavných postaviček na dlouhé cestě za poražením Zla přechází z jedné vesničky do druhé a koná v nich dobro. Svým způsobem to připomíná i Hvězdnou bránu, tvůrci prostě za účelem natažení na několik sezón úplně zapomenou, že vlastně měli nějaký vyšší cíl. Seeker dopadne asi podobně - buď skončí kvůli nízké sledovanosti narychlo přilepeným závěrem, nebo se bude courat několik sezón.

Hlavní hrdinové mu přitom k úspěchu moc nepomůžou. Už když se namakaný Craig Horner objevil v prvním záběru (v sexy koláži tu ... sekal dříví!), bylo jasné, že máme zaděláno na solidní průšvih. Ten kluk je prostě... ehm... blbec. Nic jiného mě při pohledu na něj nenapadá a vzhledem k tomu, že je tak jeho postava i napsaná, není o čem mluvit. Mimochodem: jak se, proboha, může hlavní postava fantasy jmenovat Richard Cypher? To utekl z Matrixu? Bridget Regan je jakožto jediná ženská představitelka naštěstí dost v pohodě, ale až se poprvé setkáte s čarodějem, pak teprve prožijete nefalšované peklo. Až na vás Bruce Spence vybafne v Luhrmannově Austrálii, možná dostanete infarkt. Jeho čaroděj je totiž bez debat jedna z nejhorších postav letošní sezóny - vyzáblý dlouhán s otravným hlasem a ještě otravnější předkusem otravně mává rukama a pronáší otravná moudra, aby sem tam předvedl jak trapně umí kouzlit. Ten člověk je na zabití!

Solidní dávku scénáristických exkrementů nadnáší aĺespoň solidní výprava. Každá z menších vesniček, které postavy navštíví, se zjevně skládá z několikrát recyklovaných a námátkou přesunutých kusů, které se používají pořád dokola, ale pokaždé to vypadá dobře. To, že každá vesnička se opravdu staví jen kvůli seriálu, a přesto působí autenticky, divákovi pomáhá ve vstřebávání atmosféry bájné země a dovoluje (společně s koukatelnými kostýmy) zapomenout na otřesné obsazení.

Čeho si v prvním - zjevně výrazně dražším - dvojdílu nelze nevšimnout je neuvěřitelné množství zpomalovaček. Snad poprvě v životě jsem v televizi viděl alternativní verzi bullet-timeu: arrow-time. A hned několikrát. Nejen to. Snad pokaždé, když se Richard chopí meče a začne s ním mávat, se můžete spolehnout, že se objeví nějaký ten zpomalený záběr. Tvůrci jsou na ně fixovaní až úchylně - a to i v dalších dílech. Slow-motion samozřejmě může zatraktivňovat jinak dost stereotypní bitky o meči, tady to ale jednoduše nefunguje.

První díl i přesto může v někom vzbudit falešné naděje. Pokouší se totiž balamutit spoustou celků na krásnou krajinu, náznaky efektně natočených akčních scén a doslova pekelným finále. Už tady je ale zjevná natvrdlost až tupost celého seriálu, která se v dalších, už výrazně levnějších dílech, jen stupňuje.

Legend of the Seeker prostě přináší to, co od něj každý realista čekal - dalšího Herkula, jen v mnohem modernějším a technicky vyspělejším hávu, se spoustou speciálních efektů. Seriál se snaží udržet prvním dílem vysoko nastavenou laťku, takže se nezapomíná v každé epizodě vytasit s nějakým drobňoučkým bonbónkem (ať už je to kompletně digitální příšerka, nebo další fičury z jedniček a nul), i proto ho žíznivý a nepříliš náročný fanoušek fantasy asi jen tak neopustí. Navzdory nudě tu po kapičkách dostává přesně to, co k životu potřebuje.

Ostatní nezbývá než hlasitě varovat.