Když se před dvěma lety objevila na Netflixu zprvu nenápadná antologie Love, Death & Robots, jednalo se o solidní zjevení a také poměrně velký úspěch. Projekt z produkce Davida Finchera a především režiséra prvního Deadpoola Tima Millera se skládal z 18 krátkých animovaných filmečků koketujících s titulními motivy a sci-fi tematikou. A jednalo se o velmi chutnou animovanou bonboniéru, v níž si každý našel svůj oblíbený kousek, naservírovala řadu (nejen) vizuálně nádherných pecek a dala mnohým talentům možnost se zviditelnit. A podle úspěchu zde navíc Netflix zase jednou trefil hezkou díru na trhu. Jelikož divácká chuť po krátkometrážních kouscích byla velká, máme tu nyní konečně nášup, který se však tentokrát skládá pouze z osmi příspěvků. A bohužel už se nejedná o tak velké zjevení jako posledně.

Na první pohled je tu zase vše na svém místě. Máme tu často opravdu dechberoucí a neskutečně realistickou vizuální stránku a vedle toho několik odlišných animačních stylů, stejně jako jsme se znovu dočkali hlavně sci-fi zápletek a v některých případech i parádních nápadů. Jenže problém je, že těch odvážných přístupů a originality není letos tolik, jak bychom po minulé nabité řadě nejspíš očekávali. A že pod tou úchvatnou animací, jež hravě strká do kapsy cut scény z videoher, se často skrývá naprosto prázdný či omletý příběh, u něhož budete mít pocit, že jste ho už několikrát viděli. A to i ve scenáristicky výraznějším podání. 

To je ostatně případ už první povídky s názvem Automatická hlasová služba, jež je zkrátka pouze dalším příspěvkem do okoukané škatulky „moderní technologie vs. lidi“ a není ničím víc než jen příjemnou jednohubkou. Což je ovšem pořád lepší vysvědčení, než kterým se může pochlubit vesmírný Azyl, jenž je pod hezkou vizuální stránkou opravdu jen prázdnou a chladnou schránkou. A to je případ pouze dvou z několika kousků, které sice člověka ničím neurazí, ale zároveň vás nemají vůbec čím zaujmout. Tvůrci Utonulého obra se pak sice na rozdíl od ostatních snaží filozofovat a přijít s menším obrazem společnosti, zasekli se ovšem někde na půli cesty.

Nadprůměrný dojem tedy zanechají zejména tři tituly. Zakázané ovoce je výtečnou ponurou sci-fi připomínající Blade Runnera se skvělým nápadem a hodně děsivou vizí budoucnosti, kterou bych si ve jejím drsném podání dal rovnou v celovečerní verzi. Sníh na poušti pak servíruje nejen těžký osud nesmrtelného muže s asi nejlepším vizuálem ze všech kraťasů, ale navíc nádherně přepálenou brutální akci. Duch Vánoc pak ukazuje kouzelně hororové pojetí tradičních svátků, jež je ale ke vší škodě až po hříchu krátké a ve chvíli, kdy si začne divák tento příběh pořádně užívat, tak je konec. Zbytek kraťasů se pak možná drží ve vodách velmi lehkého nadprůměru, je však zároveň po hříchu zapomenutelný.

Dá se samozřejmě namítnout, že i v první řadě jsme dostali řadu lehce zaměnitelných kousků, na něž si člověk už nyní nevzpomene. Jenže zde se tyto projekty snadno ztratily v náloži animačně i vypravěčsky odlišných zářezů a ve výsledku tedy přetrvával dojem svěží a neskutečně pestré podívané. Při skromném počtu pouhých osmi filmečků je ovšem neoriginalita a průměrnost jednotlivých kousků mnohem výraznější. Druhá řada navíc není méně pestrá jen z hlediska témat, ale také animace, jež se ve většině případů snaží uchvátit svým 3D realistickým pojetím, vizuálně osvěžujících počinů typu Vysoká tráva tu však moc není. Takže zatímco první série byla hodně rozmanitou bonboniérou s mnoha příchutěmi a několika lahůdkovými kousky, zde má řada bonbónů v podstatě stejnou příchuť a moc se od sebe ani svým tvůrčím stylem neliší. 

Prvotní překvapení a pocit animovaného osvěžení tak z Love, Death & Robots ve druhé sezóně vyprchal a já se nemohl zbavit dojmu, že autoři antologie tentokrát ve snaze naservírovat nám alespoň osm kraťasů malinko podcenili dramaturgii a výběr jednotlivých kousků. I přes mírné zklamání jsem ale pořád rád, že projekt Love, Death & Robots existuje. Krátké animáky jsou totiž díky němu pořádně vidět a dává šanci talentovaným tvůrcům. Pořád je zde rozhodně z čeho vybírat. Jen by měli tvůrci trochu více zapracovat na tom, aby byl příští rok jejich výběr zase správně rozmanitý.