Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Love, Death & Robots | 2019 - ?
csfd  imdb
tvůrce: Tim Miller, David Fincher
hrají: Chris Parnell, Scott Whyte, Nolan North, Matthew Yang King

Love, Death & Robots: 3. řada


ikona
Redakce
david fincherlove death robotslove, death & robotsnetflix
Masakr myší, historický bizár, hláškující roboti a David Fincher v parádní formě! 

Celý seriálový svět teď sice aktuálně žije očekávaným Obi-Wanem Kenobim a seriálovými návraty Stranger Things a The Boys, těsně před nimi ovšem dorazila ještě jedna úspěšná série, které se sluší věnovat pozornost. Ano, i tenhle rok se ukázala na Netflixu animovaná antologie Love, Death & Robots z produkční stáje Davida Finchera a Tima Millera, která je ve své třetí štaci výjimečná i tím, že se v ní hollywoodský velikán Fincher poprvé chopil i režie. Nedošel ale téhle sbírce animovaných kraťasů dech už po první sérii, nebo jsme dostali až nečekaný počet povedených kousků?

Jak to vidí Spooner:

První série Love, Death & Robots byla hodně příjemným a nečekaným zjevením. Pravda, mezi 18 krátkými animáky se našlo několik slabších kousků, většina z nich ovšem byla svým stylem či motivy tak odlišná, že se jednalo o hodně pestrou bonboniéru, v níž si své oblíbené „kreslené“ lahůdky v podstatě každý. O to víc mě loňská druhá série zklamala. Počet silných příběhů se zajímavými tématy se ztenčil na pár zářezů, jejich zpracování bylo často nemastné a neslané a po roce si z „dvojky“ nepamatuji prakticky žádný výjimečný titul. O osud nové sezóny jsem se proto trochu bál a měl jsem strach, že nás čeká čím dál více animovaných výškrabků a nezajímavých kusů. Jenže animovaní šikulové si tentokrát velmi solidně napravili reputaci.

Třetí svazek je totiž výběrem jednotlivých příběhů kvalitativně vyrovnanější, sevřenější a opět žánrově či myšlenkově tak hezky pestrý, že si zde hned několik favoritů vybere zkrátka každý. Ano, i zde se najdou povídky tahající za kratší stranu provaz. Noc mini mrtvých je sice fajnovou zombie hříčkou, vlastně ale nenabízí nic navíc než jen hodně krátkou nemrtvou apokalypsu v prťavém podání. A to se mi oproti ostatním titulům zdá přeci jen trochu málo. Jibaro se pak snaží být vizuálně intenzivní a originální, ve výsledku se však jedná o možná nejslabší dílo kompletně mířící vedle. Se zbytkem kraťasů už je to však naštěstí mnohem veselejší.

V klenutých sálech pohřbený je vizuálně dokonalý a nekompromisní mix vojenské řezničiny a Lovecrafta, Masonovy krysy pro změnu nabízí dost možná nejzábavnější desetiminutovku s až nečekaně tučným masakrem a Tým zabijáků je správně tupou béčkovou akční zábavou. Tři roboti pak ve Strategii úniku zase skvěle hláškují a Roj nabízí zajímavé myšlenky, jen je až příliš rázně ukončen. A pak je tu samozřejmě i jeden z vrcholů celého seriálu – Děsivá výprava od Davida Finchera. 

Námořnická hororová depka s fantastickou animací a ještě více podmanivou Fincherovou režií, která vám během svých 20 minut nedá ani na okamžik vydechnout. Podíváte se s ní do nejtemnějších hlubin lidské duše, vychutnáte si pár šťavnatých zvratů a navrch přidá jedno parádní monstrum. Animovaná lahůdka, která nemá v celém Love, Death & Robots moc konkurence. Jedinou nevýhodou je, že vedle této pecky jsou ostatní projekty „jen“ sympatickými hříčkami, což ovšem pořád není málo. Seriál Love, Death & Robots zkrátka po slabším ročníku hezky navázal na skvělou první sérii a ukazuje, že při správném výběru povídek má animovaných jednohubek na rozdávání. A já bych si je v podobném duchu klidně dopřával ještě několik dalších let. 7/10

Jak to vidí Jokolo:

Je těžké jako kompaktní tvar ocenit něco, co má devět striktně oddělených epizod. Při zhodnocení celku a srovnání s předchozí sérií však lze říci, že třetí svazek vychází ze souboje mnohem lépe. Postavení třetí a první řady je vedle sebe je rovněž problematické kvůli dvojnásobně menšímu počtu dílů řady aktuální. První řada sice měla některé hluchá místa, nabídla ale mnoho epizod, které svou originalitou zůstaly nepřekonány. I ve třetí řadě si všechny díly drží onu vytříbenou vizuální úroveň, která někdy nudí, někdy bere dech a i tato nejednoznačnost a překvapivost může být to, co k tomuto konceptu stále přitahuje chtivé fanoušky.

Na úvod se setkáváme se známou cynickou trojicí robotů, s nimiž jsme se seznámili již v první řadě. A byť pro mnohé jde právě o etalon celé série, mně bohužel epizody s nimi nepřišly vtipné ani poutavé. Kromě prozkoumávání postapo světa, což je sexy vždy, apelu na naše generační svědomí ve vztahu k životnímu prostředí a finální bizarní pointy toho příliš nenabízí a za mě tak spadá do šedých vod průměru. Nebylo si ale třeba zoufat, neboť hned druhá epizoda nabídla možná to nejlepší, co jsme prozatím v celém seriálu viděli. Během sledování námořnické posádky, která se snaží vyhovět monstru skrývajícímu se v podpalubí, mi mnohdy padala brada údivem nad tím, o jak scenáristicky a vizuálně vypiplanou atmosférickou parádu se jedná. A při pohledu na tvůrčí duo jsem se divit přestal. Režii a scénář měli totiž na starosti David Fincher a Andrew David Walker, možná od nich budete znát nenápadný film Sedm.

V návaznosti na předcházející série se dočkáme i potřebného filosofování ve vesmírné výpravě, která je však spíše vizuálně poutavá než intelektuálně stimulující, přestože tvůrci evidentně zamýšleli opak. Drží se tak v poli lehce zapomenutelného průměru, což se nedá říct o epizodě, která se zabývá mini zombie apokalypsou. Ta je sice poměrně zábavná a nabízí nějaké zajímavé nápady. Tím to ale hasne a koncept, který je vytěžen už v úvodní scéně, je tu roztažen do několika minut, které působí trošku vyčpěle a nejsou tak zábavné, jak by si tvůrci asi přáli. Nevšední nápad je ale třeba ocenit.

Z dalších čtyř epizod vyčnívá pouze jedna, a to tím, jak je špatná. Stává se nejspíš zvykem, že každá ze sérií musí mít alespoň jednu výplachovou sekvenci, která stojí pouze na jednoduché akční premise. Epizoda, kde se vojáci utkávají s technologicky modifikovaným medvědem, ale nevybočuje absolutně ničím. I vizuál tu působí z celé série nejlevněji. Zmíněné tři další epizody pak ale poskytují přesně to, co od seriálu očekáváme. Napínavá akce v nevšedním prostředí, humorná oddechová nadsázka zabalená do krvavé řežby i hloubavé rozvahy nad úlohou člověka ve vesmíru, to vše stylisticky vypiplané do posledního detailu. I díky těmto epizodám celá série svou vysokou kvalitou působí kompaktněji než obě předcházející.

Celkově velmi dobrý dojem u mě nicméně nejvíce podtrhuje finální epizoda, která má až nemístně nízké hodnocení. Svým vizuálem a hlavně zvukem mě od prvních vteřin okamžitě přivábila a už nepustila. Jednoduchý příběh o rytíři a siréně z jezera je svou stylizací a psychedelickou prací s hudbou a obrazem natolik poutavý, že některé obrazy už mnoho dní od zhlédnutí nemůžu stále dostat z hlavy. Silné emoce zmaru a osudové tragičnosti ve mně až překvapivě zrají a snad u žádné jiné epizody z celého seriálu se mi nestalo, že bych si ji měl potřebu pustit víckrát během pár dní. I díky tomuhle skvostu tak zůstávám z celé série nadšen, dávám všechny své čtyři palce nahoru a lačně vyhlížím oznámení čtvrté série originálně pojatého seriálu, kde jsou limity sprostým slovem. 8/10


Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (13)

Verdikt

avatar8/10

Redakce


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    hroubek

  • avatar7/10

    Sub-Zero

  • avatar8/10

    ZAJDA.

Love, Death & Robots: 2. řada


ikona
Spooner
Naservírovala nám oblíbená antologie opět několik animovaných pecek? 

Když se před dvěma lety objevila na Netflixu zprvu nenápadná antologie Love, Death & Robots, jednalo se o solidní zjevení a také poměrně velký úspěch. Projekt z produkce Davida Finchera a především režiséra prvního Deadpoola Tima Millera se skládal z 18 krátkých animovaných filmečků koketujících s titulními motivy a sci-fi tematikou. A jednalo se o velmi chutnou animovanou bonboniéru, v níž si každý našel svůj oblíbený kousek, naservírovala řadu (nejen) vizuálně nádherných pecek a dala mnohým talentům možnost se zviditelnit. A podle úspěchu zde navíc Netflix zase jednou trefil hezkou díru na trhu. Jelikož divácká chuť po krátkometrážních kouscích byla velká, máme tu nyní konečně nášup, který se však tentokrát skládá pouze z osmi příspěvků. A bohužel už se nejedná o tak velké zjevení jako posledně.

Na první pohled je tu zase vše na svém místě. Máme tu často opravdu dechberoucí a neskutečně realistickou vizuální stránku a vedle toho několik odlišných animačních stylů, stejně jako jsme se znovu dočkali hlavně sci-fi zápletek a v některých případech i parádních nápadů. Jenže problém je, že těch odvážných přístupů a originality není letos tolik, jak bychom po minulé nabité řadě nejspíš očekávali. A že pod tou úchvatnou animací, jež hravě strká do kapsy cut scény z videoher, se často skrývá naprosto prázdný či omletý příběh, u něhož budete mít pocit, že jste ho už několikrát viděli. A to i ve scenáristicky výraznějším podání. 

To je ostatně případ už první povídky s názvem Automatická hlasová služba, jež je zkrátka pouze dalším příspěvkem do okoukané škatulky „moderní technologie vs. lidi“ a není ničím víc než jen příjemnou jednohubkou. Což je ovšem pořád lepší vysvědčení, než kterým se může pochlubit vesmírný Azyl, jenž je pod hezkou vizuální stránkou opravdu jen prázdnou a chladnou schránkou. A to je případ pouze dvou z několika kousků, které sice člověka ničím neurazí, ale zároveň vás nemají vůbec čím zaujmout. Tvůrci Utonulého obra se pak sice na rozdíl od ostatních snaží filozofovat a přijít s menším obrazem společnosti, zasekli se ovšem někde na půli cesty.

Nadprůměrný dojem tedy zanechají zejména tři tituly. Zakázané ovoce je výtečnou ponurou sci-fi připomínající Blade Runnera se skvělým nápadem a hodně děsivou vizí budoucnosti, kterou bych si ve jejím drsném podání dal rovnou v celovečerní verzi. Sníh na poušti pak servíruje nejen těžký osud nesmrtelného muže s asi nejlepším vizuálem ze všech kraťasů, ale navíc nádherně přepálenou brutální akci. Duch Vánoc pak ukazuje kouzelně hororové pojetí tradičních svátků, jež je ale ke vší škodě až po hříchu krátké a ve chvíli, kdy si začne divák tento příběh pořádně užívat, tak je konec. Zbytek kraťasů se pak možná drží ve vodách velmi lehkého nadprůměru, je však zároveň po hříchu zapomenutelný.

Dá se samozřejmě namítnout, že i v první řadě jsme dostali řadu lehce zaměnitelných kousků, na něž si člověk už nyní nevzpomene. Jenže zde se tyto projekty snadno ztratily v náloži animačně i vypravěčsky odlišných zářezů a ve výsledku tedy přetrvával dojem svěží a neskutečně pestré podívané. Při skromném počtu pouhých osmi filmečků je ovšem neoriginalita a průměrnost jednotlivých kousků mnohem výraznější. Druhá řada navíc není méně pestrá jen z hlediska témat, ale také animace, jež se ve většině případů snaží uchvátit svým 3D realistickým pojetím, vizuálně osvěžujících počinů typu Vysoká tráva tu však moc není. Takže zatímco první série byla hodně rozmanitou bonboniérou s mnoha příchutěmi a několika lahůdkovými kousky, zde má řada bonbónů v podstatě stejnou příchuť a moc se od sebe ani svým tvůrčím stylem neliší. 

Prvotní překvapení a pocit animovaného osvěžení tak z Love, Death & Robots ve druhé sezóně vyprchal a já se nemohl zbavit dojmu, že autoři antologie tentokrát ve snaze naservírovat nám alespoň osm kraťasů malinko podcenili dramaturgii a výběr jednotlivých kousků. I přes mírné zklamání jsem ale pořád rád, že projekt Love, Death & Robots existuje. Krátké animáky jsou totiž díky němu pořádně vidět a dává šanci talentovaným tvůrcům. Pořád je zde rozhodně z čeho vybírat. Jen by měli tvůrci trochu více zapracovat na tom, aby byl příští rok jejich výběr zase správně rozmanitý.

Verdikt

avatar6/10

Spooner


Hodnocení čtenářů

  • avatar7/10

    slord

  • avatar7/10

    ZAJDA.

Love, Death & Robots: 1. série


ikona
Diego.Dorlan
Jak se nám líbila tato animovaná antologie z dílny Tima Millera a Davida Finchera? 

Když se pod čímkoliv objeví jméno mistrného režiséra Davida Finchera, tak by měl každý zpozornět. V tomto případě se zde sice angažoval pouze jako producent, ale i tak to stačilo na to, aby se z tohoto seriálu stala očekávaná podívaná. Režii animované antalogie si nakonec vzal na starost Tim Miller, který má s animací bohaté zkušenosti z filmů i videoher a ty zde výborně zúročil.


Tradičně druhý odstavec u většiny recenzí slouží k seznámení s příběhem seriálu. U Love, Death & Robots je tento úkol ovšem vcelku složitým oříškem. Proč? Vzhledem k tomu, že se jedná o sbírku nikterak navazujících příběhů, které jsou často opravdu velmi krátké (kolem deseti minut, občas i méně), nemá cenu samotné příběhy v recenzi popisovat, jelikož bych nerad někomu zkazil zábavu spoilery. Snad jen stačí říct, že titulní témata seriálu: láska, smrt a roboti se v určitém ohledu dají najít snad v každé epizodě.

Hlavní předností, jíž tvůrci využívají na plno, je krátká stopáž. I přesto, že to může znít zvláštně, tak právě díky tomu, si mohou dovolit prezentovat zajímavé myšlenky, které by se ovšem při hlubším přezkoumání, či zbytečném rozvádění, nebyly často schopné postavit na vlastní nohy. Takto mohou tvůrci spoléhat na představivost diváků a jejich ochotu zamyslet se nad předloženým konceptem na vlastní pěst. Samozřejmě se díky velké rozmanitosti nejedná o neprůstřelnou taktiku. Některé příběhy z tohoto přístupu opravdu vytěží hodně, ale jinde bylo zase znát, že se autoři zaměřují spíše na vizuální stránku daného kraťasu.


A když mluvíme o vizuálu, tak je nutno před tvůrci hluboce smeknout. Jednotlivé epizody využívají rozličné způsoby animace, ať se již jedná o tradiční kreslenou či kompletní CGI, ale téměř vždy je animace velmi trefně zvolená. Některé epizody si budete pravděpodobně pamatovat díky příběhu, který se odehrál, jiné zase utkví v paměti právě díky trefně zvolené animaci a u těch nejlepších se umně sejdou oba aspekty. Některé epizody mají zdánlivě tendenci spoléhat na prvoplánové násilí či nahotu, ale série se tímto způsobem prezentovala již od trailerů. Místy tak občas působí explicitní scény zbytečně, ale rozhodně ne rušivě, zvláště když již máte za sebou pár dílů.


Celkově Love, Death & Robots utíká velmi dobře, různorodá animace, zajímavé příběhy a krátká stopáž dohromady vytváření opravdu zábavnou podívanou, kterou jste pravděpodobně na obrazovkách nikdy neviděli. Na druhou stranu, ti z Vás, kdo tráví více času na YouTube, se při sledování tohoto seriálu budou cítit jako doma, vzhledem k tomu, že internet je podobných výtvorů plný. Zde ovšem figuruje navíc přidaná hodnota jednotného zaštítění, které tak ve výsledku usnadňuje přechody mezi jednotlivými epizodami. I přes velké rozdíly v animaci či příbězích tak máte pocit, že sledujete jedno dílo.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (3)

Verdikt

avatar8/10

Diego.Dorlan


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    ZAJDA.

© copyright 2000 - 2022.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace