Odkaz René Goscinyho nedefinují jen Asterix a Obelix či Mikulášovy patálie, ale také Lucky Luke, westernová komiksová série se stejnojmenným hrdinou z prostředí divokého západu. Jeho příběhy často fungují jako parodie na westernový žánr, důkazem mohou být i poměrně povedené animované snímky jako Šťastný Luke – Daisy nebo Balada o bratrech Daltonových, stejně tak i pokusy o převedení do hrané podoby. Ve filmu z roku 1991 a jeho pokračování si Lucky Lukea zahrál Terrence Hill, francouzská komedie Daltonovi se následně v roce 2004 neúspěšně pokusila svézt na vlně úspěšných hraných filmových adaptací Asterixe a Obelixe, v roce 2009 také došlo na film Rychlejší než vlastní stín, kde Lucky Lukea ztvárnil oscarový držitel Jean Dujardin. A po letech se s hranou adaptací tohoto komiksu zkouší znovu. I tentokrát jde o francouzskou distribuci, tentokrát ovšem o osmidílnou minisérii. Ta se poté snaží formu klasických komiksů naplnit, nechybí ostatně ani známí bratři Daltonové. I tentokrát se nicméně dá snadno debatovat nad tím, zda má skutečně smysl takto stylizované komiksy převádět do hrané podoby, především v případech, kdy k nim následně tvůrci chtějí přistoupit poměrně rutinně.

V titulní roli se objevuje Alban Lenoir, který je znám z netflixovské francouzské trilogie Ztracená kulka. Jeho Lucky Lukovi nechybí kůň Jolly Jumper a typické charakterní vlastnosti, minimálně na první pohled působí jako podání klasického komiksového hrdiny, za který by se nestyděl ani průměrný cosplayer na pražském Comic-Conu. Už od první epizody je jasné, že hraná podoba Lucky Lukea trpí tím, že nemá takový prostor pro kreativitu jako právě třeba Balada bratru Daltonových, která je plná jednoho skvělého vizuálního gagu za druhým a je svým způsobem dost možná jedním z nejvíce nedoceněných filmů své doby, který strčí do kapsy minimálně většinu animovaných Asterixů a Obelixů. Snaha přenést kulisy původního komiksu do hrané podoby poté není tak nepovedená jako v případě zmiňovaných Daltonových z roku 2004, na vyložené vykoupení značky v hrané podobě to ovšem nestačí.

Seriál nemá být založen na žádném z konkrétních komiksových příběhů či již známých filmových adaptací, zřejmě proto funguje jako jakési volné pokračování zdrojového materiálu. Prokazuje se to minimálně i tím, že se seriálu občas daří vystihnout humor i motivy starších příběhů s hlavním hrdinou. Především i přístupností pro dětské publikum (bylo by naivní očekávat drsný western ze staré školy) a zřejmým odhadnutím toho, co může v hrané podobě fungovat, dokáže seriálový Lucky Luke evokovat alespoň ty povedenější hrané filmy s Asterixem a Obelixem. Na piedestál nejlepších hraných adaptací Goscinnyho, po bok Mikulášových patálií z roku 2009 a Asterix a Obelix: Mise Kleopatra, se ovšem úplně nezařadí.

V průběhu se především ukazuje, že tvůrci si zřejmě sami nejsou jistí, jakou adaptaci vlastně tvoří. Zda něco, co se skutečně snaží působit jako oživený komiks se zásobou humoru, nebo něco serióznějšího, co může teoreticky fungovat jako psychologické drama. Lucky Luke, o němž se říká, že je rychlejší než stín, je nicméně uštknut hadem; po výpomoci od mladé dívky Louise se vydává najít Charlie, matku oné dívky, kterou Lucky Luke kdysi znal. Každý už nejspíše tuší směr, kterým se osmidílná minisérie vydá, přičemž se do událostí zapletou také známí Daltonové a další Lukův protivník jménem Billy the Kid. Prostředí Španělska dokáže westernovou atmosféru nastavit poměrně snadno; chvílemi se dokonce ukazuje, že je tento seriál přeci jen pro trochu odrostlejší publikum. Jenže pak se opět řadí zpátečka a dochází na fyzický humor a vtipkování. Ta nesladěnanost je na celém seriálu to nejzajímavější.

Tvůrci v čele s režisérem Benjaminem Rocherem poté zdůrazňují, že se sice vydávají svou vlastní cestou, zároveň se ovšem rychle ukáže, že tento příběh není natolik nosný, aby na něm stála zápletka celé jedné várky epizod. A nezajímavý originální příběh dostává přednost třeba před adaptací právě Balady bratrů Daltonů, ve které titulní bratři loví soudce a členy jedné poroty, kteří poslali na šibenici jejich strýce Henryho a využívají k tomu (nebo si to alespoň myslí) právě Lucky Lukea. Daltonové tu sice jsou, že by se ovšem i s nimi dalo pracovat nějak zábavně, to se úplně také říct nedá. Tvůrci přitom vycházejí z komiksového materiálu, který má potenciál, a při zvolení nové látky by klidně mohla vzniknout v jistých kruzích podobně kultovní záležitost jako právě Mise Kleopatra. Tahle seriálová adaptace bude jistě v jistém ohledu trčet svou specifičností; ta ovšem na kdovíjakou formu sama o sobě nestačí.

Je to sice seriál vycházející z komiksu, který se začal vydávat už v roce 1946, z nejnovější adaptace je však cítit moderní přístup – se vším dobrým i špatným. Seriál se v průběhu stává méně zábavným a hravým, scénář pak evokuje spíše westernová béčka. Kreativních nápadů je především pomálu, a z Lucky Lukea tak ve finále vzniká jen průměrný western, z něhož mizí nadsázka Goscinnyho komiksů. Jakoby se někdo pokusil natočit Asterixe a Obelixe ve stylu Gladiátora. Pořád sice sem tam probléskávala stará podstata zdrojového materiálu, odklon je ovšem natolik výrazný, že jakékoli záblesky a návraty ke klasice dávají smysl. Dá se odhadnout, že tvůrci s látkou nejsou úplně nepolíbeni a při realizaci si alespoň udělali nějakou rešerši o tom, proč byly původní příběhy populární a proč jsou populární dodnes. Přitom však zapomněli na to nejdůležitější – najít v sobě vnitřní dítě.

Je až fascinující sledovat, jak se někdo snaží, aby se to celé dalo pořád vnímat jako adaptace starého dobrého Luckyho Lukea… a přitom být zároveň po celou dobu úplně mimo. Mladá Billie Blain je poměrně sympatická, čtveřice představitelů bratrů Daltonů je typově ideální zhruba stejně jako Lenoir v titulní roli, i když seriál při tom ani náhodou nepůsobí jako extra drahá televizní produkce; vyložená lacinost z něj však také vyloženě nesrší. Největší problém je tak ve finále v tom, že jde o další adaptaci kultu, která působí jako adaptace natočená přesně takovým způsobem, aby jí šlo jakž takž nálepku „kult“ vůbec přilepit. Svým způsobem to dává smysl, protože jde pořád spíše o legacy sequel než o přesnou adaptaci původních sešitů. Lucky Luke je ovšem proslulý nejen tím, že je rychlejší než stín, ale také tím, že má docela dobrou mušku – a právě takovou mu může seriál v součtu jen závidět.

--- 

Autor: Tomáš Bejvl
Foto: Disney+ 
Zdroj: Disney+