Letošní rok se nese ve znamení velkých návratů a geekové všech zemí už kvůli tomu posledních pár dní skupinově pláčou. Většina z nich radostí, pár z nich smutkem, pokaždé však plní emocí, které se tak nějak logicky s podobnými návraty jejich oblíbených hrdinů a světů nesou. Často se však navazuje i na věci, o kterých jsme byli přesvědčení, že k nim žádná další pokračování nevzniknou. Jenže Hollywood, a vlastně filmový a seriálový svět obecně, nestojí na stejných principech, jako zbytek světa. V tom jejich platí jenom dvě otázky. Zaprvé, vydělá to dost peněz? A zadruhé, máme ještě co říct? A zatímco tu první řeší většinou jen prachobyčejní kravaťáci, kteří toho o filmech ví zhruba tolik, co já o přípravě čtyřpatrového svatebního dortu, tou druhou začíná snad každá lepší konverzace, která se v takové branži dá vést. No a jedna taková se udála asi rok nazpátek, když si Neil Cross sedl s Idrisem Elbou a začali mluvit o tom, co by šlo dál provést s postavou neotřelého policejního detektivta Johna Luthera, který na konci třetí řady pověsil svůj památný kabát na hřebík a odkráčel do západu Slunce s jeho nejlepší přítelkyní a zároveň největší nemesis, Alicí Morgan. A stálo to nejspíš zato, protože téměř dvouhodinový výsledek jejich debaty s podnázvem čtvrtá řada má vše, co na Lutherovi od začátku milujeme a zároveň překvapivě otevírá vrátka ke zcela nové kapitole, kterou jednoznačně budeme chtít vidět. Ale popořadě.

"So. Now what?" Když jsme se s Johnem viděli naposledy, měl všechny důvody na světě k tomu, aby skončil. Divák to chápal, soucítil s ním a vlastně mu ten definitivní odpočinek i přál. Postava si prošla dostatečným množstvím bolesti a Elba tohle bez problému zvládl zahrát, z části taky proto, že je pro něj tahle role ušitá jako na míru. Bylo tedy jasné, že aby John vůbec mohl začít přemýšlet nad tím, že by se vrátil zpátky k jeho starému životu, muselo by se přihodit něco skutečně zásadního. A bylo to jasné i tvůrcům.

Zatímco tedy v Londýně začne řádit nový sériový vrah s oblibou v pojídání různých částí jeho obětí, Johna tenhle fakt příliš netrápí. Vlastně o něm ani neví, protože se odstěhoval mimo dosah civilizace a víc než cokoliv jiného, přemýšlí nad svou vlastní minulostí a zoufale se snaží dojít klidu. To se rázem změní s příjezdem dvou nových detektivů (jednoho z nich hraje Rose Leslie alias Ygritte z Hry o trůny), kteří Johna přijeli vyslechnout ohledně domnělé smrti Alice Morgan. Čtete bohužel správně. Alice se tentokrát nedostaví, nemusíte se však bát, že bych vám teď něco zásadního vyspoileroval. Tenhle fakt se dozvíte hned na začátku a ostatně ono pátrání na vlastní pěst po tom, co se jí stalo, je to, co Johna nakonec probudí ze spánku a vyšle zpátky do víru událostí. A co víc, celé je to chytře odůvodnělé, nenásilně podané a výborně rozfázované.

Příběh se tedy rozjíždí na dvou rovinách – co se stalo Alici, přičemž nám hlavní postava připomene své stinné stránky a rychle opráší fakt, že je s podsvětím pojen stejně tak, jako se zákonodárci na druhé straně. A druhá, v níž se bude policie snažit dopadnout onoho sériového vraha, který nejenže jedná na první pohled zcela chaoticky, zároveň je ale jako zběsilý pes utržený ze řetězu a jelikož počet obětí rychle narůstá, bude se každá vteřina počítat. Drama, napětí, vše opět v té ideální míře, tak akorát, aby divák zůstal přikovaný u obrazovky až do konce.

Na první pohled by mohlo leckoho zamrzet, že si pro nás tvůrci připravili pouze dvě epizody. Na druhou stranu musím říct, že jsem vlastně po shlédnutí maximálně spokojený, protože dohromady na mě fungují podobně jako v případě jiného letošního návratu. Hádáte správně, mluvím o Star Wars. I tady je spojeno něco starého s něčím novým, přičemž se hodně odkazuje a zároveň to na konci působí, jako bychom dostali teprve úvod k něčemu dalšímu – vtip je v tom, že i tady to funguje. A svým způsobem možná ještě líp, protože tady vlastně na konci zbyde pouhé minimum neznámých a tak to většina diváků má radši. 

Pravdou nicméně zůstává, že Lutherovi sluší televizní formát přeci jen víc, než když bychom se s ním takto setkali na velkém plátně, jak se původně chystalo. Ne, že by snad čtvrtá řada nenabídla hezké obrázky, to vůbec ne. Sam Miller už to má za ty roky s Johnem v malíku. Lutherova chůze, čekání v dešti, zpátky do služby nebo asi nejlepší moment při sebeobraně popelnicí, všechno skvěle natočené scény, které jsem si s radostí pak pouštěl ještě jednou, protože prostě nádhera. Důvod, proč tohle policejní drama preferuji v televizi je ten, že každá hodinka má svoje vlastní finále, ke kterému spěje. Každá funguje samostatně, ačkoliv se samozřejmě děj mezi oběma přenáší. Především ale zejména ve druhé části příběh lehce obrátí, sázky se zvýší a tempo stoupne, což v některých momentech funguje právě díky tomu, že se jedna o samostatný díl a ne film, ve kterém by podobné momenty bohužel nevynikly. A to by byla zatracená škoda.

Kolem a kolem jsem tedy nadšený. Luther je zpátky se vší parádou a Elbovo boží charisma se snad od minula ještě zdvojnásobilo. Zároveň nám přibyly dvě nové postavy, mladá DS Emma Lane v podání sladké Rose Leslie a prozatím nevyzpytatelná Megan s tváří Laury Haddock. Ani jedna z nich zatím neměla nějak víc prostoru k tomu, aby se pořádně vybarvily, představeny ale byly více než důstojně a do budoucna bych s nimi rozhodně počítal. Každopádně se ukázalo, že tenhle oblíbený hrdina má skutečně stále co říct. Z rozhovorů s Elbou i Crossem je navíc patrné, že mají tuhle postavu velmi rádi a tak vlastně Lutherovi nic nebrání v tom, aby se za nějaký čas opět vrátil. Klidně zase jako dvou epizodní minisérie. Těžko si představit, že by někdo z nás měl cokoli proti. Koneckonců, John Luther je jenom jeden a ta Londýnská cháska všelijakých perverzních magorů se sama nepochytá. Tak chop chop.