* * * Recenzi pro vás sepsal uživatel AndyKaufman * * *          

Jedním z nejsledovanějších seriálů současnosti jsou mezi konzervativci nenávidění a jinak velmi oblíbení Bridgertonovi od Netflixu, kteří se určitě dočkají ještě několika řad a spin-offů. Na této vlně se rozhodl svézt Amazon a zakoupil práva na populární knižní fantasy sérii tří amerických autorek, jež velmi volně mapuje historické události Anglie 16. století. Jak to dopadlo?

Pokud patříte mezi znalce historie, dostanete z My Lady Jane přinejmenším infarkt. Seriál totiž spíše než historickou fresku připomíná koncert Taylor Swift. Překvapivě však klíčové postavy jako Jane Grey, Eduard VI. a Guildford Dudley zůstávají věrné svým historickým předlohám a některé zásadní zvraty děje korespondují se skutečnými událostmi – než se ovšem začnou postavy měnit ve zvířata a zpívat popové písně.

Jane Grey v podání velmi přitažlivé Emily Bader je mixem renesanční princezny a moderní puberťačky s takovým zápalem pro feminismus, že by i Líza Simpsonová uznale pokývala hlavou. Edward Bluemel jako Lord Guildford Dudley možná vypadá, jako by zabloudil z castingu na gay porno do středověkého hradu, ale víte co? Ono to funguje. Jejich chemie na obrazovce je velmi zábavná a úvodní nenávist mezi nimi přejde v osudovou lásku jako trám. Vše z pozadí podporuje několik poměrně vhodně vybraných herců, z nichž si vybavíte například Dominica Coopera nebo Roba Brydona. Oba se ve vedlejších rolích snaží možná až moc nad žánr takové frašky.

Scénář zachází s historickými fakty asi tak opatrně jako Jindřich VIII. se svými manželkami. Autoři očividně považovali skutečné události za inspiraci pro dějový freestyle. Výsledkem je příběh, který je stejně historicky přesný jako průměrný díl Monty Pythonova létajícího cirkusu. A místy i tak zábavný, tedy pokud vám je zhruba 16 let a čůráte vsedě. Samotný děj pak sleduje mladou Jane Grey, která se po sňatku s Lordem Guildfordem Dudleym nečekaně ocitne na trůnu Anglie. Seriál se soustředí na jejich postupné sbližování a společný boj proti intrikám dvora a nečekaným magickým zvratům.

A teď ke clickbaitu z perexu – ano, čtete správně. V seriálu je král Anglie Eduard VI. černoch, gay a je na vozíčku. Má lady Jana se tak nebojí kontroverze, možná jí jde i cíleně naproti a do svého magického světa zahrnuje postavu, jež by v tradičním historickém dramatu působila jako technopárty v katedrále svatého Pavla. Ale tady? Je to úplně jedno. Polovinu času vám tu hraje rock nebo popík, každá druhá postava má magické schopnosti a čas od času se změní v koně nebo jinou zvířenu. 

Zatímco jsou Bridgertonovi jako elegantní valčík s občasným jazzovým přešlápnutím, Jana je spíš jako divoký mosh pit na středověkém jarmarku. Oba seriály se nebojí anachronismů a modernizace, ale Má lady Jana to žene do velmi přepálených a zábavných extrémů. Vizuálně seriál balancuje na hraně mezi okázalostí a kýčem. Kostýmy vypadají, jako by je navrhoval někdo, kdo se inspiroval stejnou měrou renesančními obrazy a výlohou v H&M. Hudba míchá dobové melodie s moderními tracky způsobem, který by mohl vyvolat časoprostorový paradox. Ale řekněme si narovinu, co by za tuto kvalitu dal třeba seriálový Zaklínač?

Největším problémem seriálu je, že si není jistý, čím chce být. Je to historická komedie? Fantasy romance? Satira na současnou popkulturu? Nebo snad odvážný pokus o nejinkluzivnější seriál všech dob? Odpověď je: ano. Navzdory všem svým nedostatkům (nebo možná právě kvůli nim) má Má lady Jana své neodolatelné kouzlo. Je to guilty pleasure par excellence – víte, že byste se na to neměli dívat. Víte, že budete nadávat, nemůžete však odtrhnout oči.

---

Autor: Ondřej Kupec
Foto: Amazon Prime