Mělo se jednat o regulérní zářijovou recenzi o klasické textové délce, viděl bych to ale spíš na minirecenzi. Proč? O kapitálním zklamání sice hovořit nelze, poněvadž jsem si politickou drámu Madam Secretary do paměti zafixoval teprve nedávno, fešná Téa Leoni má ale i tak rozhodně na víc. Příležitostná herečka, kterou si jistě pamatujete třebas z Mizerů nebo Jurského parku 3, totiž spojila síly s tvůrci Homelandu, Person of Interest a House MD. Doopravdy jste se nyní navzdory vlažným úvodním větám začali mlsně olizovat?

Hořká pilulka následuje, sorry. Elizabeth Faulkner je sympatická ex-špiónka, která se ráda věnuje nejen svému manželi a dětem, ale i milovaným koníkům na farmě kdesi ve Spojených státech. Rodinná idylka však brzy vezme za své v momentě, kdy je třeba urychleně nahradit náhle zesnulého ministra zahraničních věcí. Dokázali byste snad odmítnout smutného prezidenta Ameriky?

To už nás ale čeká střih a úvodní titulky; kameraman unáší obraz dva měsíce do budoucnosti k úmornému plánování uvítací ceremonie k poctě afrického krále. Zároveň se ovšem jen tak mimochodem řeší stresující únos dvou amerických puberťáků syrskými teroristy. Elizabeth musí – obklíčena jejími politickými rivaly – z vlastní kanceláře rozběhnout nebezpečnou záchrannou akci plnou papírování a na obě strany hrajících špiónů, která ovlivní budoucí volby.

Co čekat od seriálu, který se nebere vážně?A tak je mdlý scénář plný dialogových perliček typu: "Rozhodni se do večera, ale 'ne' neberu jako odpověď!" nebo "Chce s vámi mluvit český velvyslanec, prý je to naléhavé." "Co jen tam může být naléhavé?" Tuším, že smát se nebudou nejen tuzemáci, ale i všichni ostatní. Jenomže i na legraci nakonec dojde. To když si například dvě vystrašené postavy navzájem posílají textovky s kódovaným vzkazem, že čekají přede dveřmi bytu toho druhého. Taky koulíte očima? A vůbec, může dnes divák brát podobný projekt vážně, má-li za sebou epesní House of Cards nebo tři tucty dílů Homelandu?

Jinak vážná Madam Secretary je často tak úsměvná a naivní, až to bolí. Ničemu nepomáhá ani zmatečné míchání komediálních či odlehčujících prvků s dramatickými cliffhangery (před reklamními bloky), kdy afektovaní herci nejspíše zapomněli, že nehrají v ochotnickém divadle, ale stojí před kamerou politického seriálu. Nefunguje to. Dokonce i srdceryvná finální scéna je k smíchu, místo aby primárně šokovala. Chtěl jsem být na bývalou ženu Davida Duchovnyho milý, ale není zbytí. Vážně ne. Pusťte si raději tu Carrie nebo Francise.