Nejlepší kriminální seriál od první řady True Detective, seriál roku, nejvýraznější minisérie od Černobylu nebo Kate Winslet v životní roli. Přesně tyto chvalozpěvy můžete v posledních dnech vídat na internetu a sociálních sítích na adresu minisérie Mare z Easttownu, dalšího velkého úspěchu ze stáje HBO. Ano, „hype“ okolo kriminální novinky režiséra Craiga Zobela je opravdu mocný a dalo by se říct, že v mnohých případech těchto výkřiků i naprosto zasloužený a oprávněný. Každý podobný text má však za následek možná až přehnaná očekávání, jež budou dosud nepolíbení diváci u novinky mít. A tak přesto, že na následujících řádcích o chválu nouze nebude, budu se snažit držet i trochu při zemi a ukázat, že i mnohými opěvovaná Mare má své mušky.

Hned na začátek se tak sluší říct, že se opravdu jedná o další vysoce nadstandardní temnou kriminálku od HBO, jaké věhlasná kabelovka servíruje s železnou pravidelností. Na první pohled by se zdálo, že jde jen o další pochmurnou minisérii ze zapadákova po vzoru Temného případu, Ostrých předmětů, tak trochu i Outsidera či dalších podobných titulů z evropských trhů. Mare je ale samozřejmě trochu jiná a nabízí i něco navíc než jen detektivní zápletku mezi vidláky. Minimálně stejnou měrou se totiž jedná o sociální drama z místa, na němž byste asi opravdu bydlet nechtěli, kde se zná vážně každý s každým a nic se zde příliš neutají. Zároveň dostáváme i velmi osobní drama hrdinky vyrovnávající se se smrtí svého syna a snažící se udržet svou rodinu a zejména svůj život jakž takž pohromadě.

A v těchto dvou rovinách je série zdaleka nejsilnější. Právě ona atmosféra v podstatě uzavřené komunity, kdy na sebe má většina obyvatelstva nějaké vazby, je zde možná znázorněna mnohem intimněji a působivěji než u většiny podobných žánrových kousků. Čemuž pomáhá nejen Zobelova správně sebejistá a citlivá režie, ale zejména skvělý scénář, který dokázal vykouzlit řadu opravdu precizně napsaných charakterů, kdy i za tou nejvíce vedlejší postavou titulního vidlákova vidíte nějaký nehezký a neveselý příběh. 

Podobně režijně a scenáristicky v kramflecích si jsou pak tvůrci jistí i v podání osobních linií hlavní hrdinky. Mare je opravdu silnou a vtahující postavou, kterou nechá scénář i přes její rádoby nepřístupný výraz několikrát sáhnout na úplné dno, a každý záblesk naděje je tu následně převálcován velkou emocionální ranou, po níž musí policistka zase vstát a pokusit se jít dál. Zobel ve zmiňovaných pasážích nikdy netlačí na pilu, místo sázky na divácky vděčné emoce je cíleně spíše odtažitý a ani z hlediska tempa nikam nespěchá. Což má za následek, že jsou mnohé momenty paradoxně ještě působivější. A obří zásluhy na tom má samozřejmě také neselhávající Kate Winslet, která po několika spíše zapadlých filmových rolích zase ukazuje svůj neuvěřitelný talent. Slova o životní roli jsou na můj vkus zase až příliš „hajpující“, jelikož v její filmografii je už opravdu z čeho vybírat, rozhodně se však role vyšetřovatelky řadí mezi její herecké vrcholy a sesbírání prestižních cen ji asi po právu nemine.

Jenže i přes tyto nepopiratelně neprůstřelné klady jsem nakonec nebyl z Mare unesen tolik, jako většina nadšených diváků. A může za to bohužel detektivní linka, jež mě vlastně v žádném ohledu nedokázala překvapit. Ne, tato zápletka rozhodně není pitomá či scenáristicky odfláknutá. Scénář se ostatně snaží si s divákem hrát, jak to jen jde, vést ho slepými uličkami a stále si ho držet na svém navijáku. Což se autorům u velké části publika evidentně dařilo. Jenže mně se bohužel povedlo vraha tipnout skutečně až příliš brzy a o to víc jsem pak sledoval, jak se autoři v této lince příliš drží zajetých vzorců, postupně předhazují očekávané falešné podezřelé a „nenápadně“ budují cestičku k odhalení přesně tak, jak se u žánru očekává. A já už si jen často odškrtával povinná políčka, která musí tvůrci splnit. Opakuji, nejedná se rozhodně o nijak špatně vedený kriminální příběh, jen jsem vzhledem k působivému zbytku očekával trochu větší odvahu. Takhle jde zkrátka „jen“ o poctivou detektivní část, co ovšem diváka, jenž má nakoukáno dostatečné množství moderních kriminálek, nemá moc čím překvapit.

Craig Zobel má pak sice režijně vše pevně v rukách, jenže na druhou stranu mi zde chyběl výraznější autorský rukopis, který by Mare definitivně katapultoval po bok Fukunagovy mnohem více autorské vize v prvním Temném případu či dalších žánrových vrcholů poslední dekády. Zobelova režie je sice hezky nenápadná, ovšem zároveň v minisérii kvůli ní chybí onen nezapomenutelný moment, který by diváka totálně uzemnil a pouštěl si ho i přes emocionální vysílení ještě několikrát za sebou. Také občasné komediální vložky, při nichž začne hrát až rozverná hudba, se mi do jinak pochmurné atmosféry vůbec nehodily a jsou spíš rušivým elementem, jenž ve většině případů ani moc nepobaví.

Mare z Easstownu se tedy bude po právu objevovat ve výročních seriálových žebříčcích na předních místech. Já se ovšem nemohu zbavit dojmu, že se z ní dalo zejména v kriminální zápletce vytěžit ještě o něco více a scénář Brada Ingelsbyho mohl naservírovat o něco větší překvapení. Za lahůdkovou atmosféru, výtečně vytěženou sociální rovinu a za do puntíku vypiplanou práci s charaktery si však tvůrci všechny ty chvalozpěvy rozhodně zaslouží. Stejně jako bezchybné obsazení, jež rozhodně nestojí jen na famózní Kate Winslet, ale skrývá své trumfy také v přesném castingu vedlejších rolí v čele s na seriálovém poli neselhávající Jean Smart, skvělou Julianne Nicholson a sympaťákem Evanem Petersem. Což v překladu znamená, že i přes mé menší brblání je Mare kouskem, který by žádný poctivý seriálový fanda letos neměl minout.