Medvěd se loni stal překvapením, které silně zabodovalo nejen u diváků, ale také u kritiků. Osobně jsem i první řadu vnímal lehce pozitivněji, než třeba Spooner, ale posun mezi první a druhou řadou mě upřímně velmi překvapil. Po překvapivě krátké době si pro nás tvůrci nachystali pokračování, jež vylepšilo snad vše co se dalo, vyladilo ty aspekty, jenž byly mírně nedovařené a naservírovalo nám tak prozatím jednu z nejlepších podívaných tohoto roku.

Ve druhé sérii sledujeme naše protagonisty potom, co jim zesnulý Mike zvládl nachystat způsob, který všem vrací nejen chuť, ale také vůli k tomu, aby provozovali restauraci. Ta ovšem zoufale potřebuje zlepšit nejen kvalitu personálu, ale také prostředí, a tak se rozjíždí překotný závod s časem k otevření nové restaurace. Postavy vyráží na zkušenou, aby se naučily nové věci, rozšířily si obzory a téměř každý člen kuchyně si prochází vlastním osobním rozvojem, jenž má za cíl rozvinout jejich schopnosti a chápání světa gastronomie. U toho ovšem téměř nikdy nezůstanou a my tak můžeme sledovat jejich osudy i mimo kuchyň.

Druhá řada Medvěda zvládla skvěle navázat na všechny kvality první série a zároveň výborně rozvést postavy do mnohem větší hloubky, než jak tomu bylo v minulosti. Za tento úspěch může zejména to, že většina původního personálu potřebuje vypilovat své existující schopnosti, aby zvládli obstát před vysokými očekáváními Carmyho a Sydney. Ta si totiž brousí zuby na michelinskou hvězdu, což je jedna z největších poct, kterých se může jakémukoliv kuchaři dostat. Díky tomu máme možnost vidět téměř každého člena kuchyně na jeho osobní cestě k lepším kulinářským výkonům. Seriál tomuto aspektu věnuje nemalou část epizod a vidět jednotlivé postavy, jak se vyrovnávají s osobními i kariérními problémy je jeden z nejlepších aspektů druhé řady.

Po technické stránce udělala druhá řada také velký krok správným směrem. Kamera je zde mnohem hravější a zábavnější. Vidíme nejen úžasné záběry, na něž je radost koukat, ale také velmi stylizované záběry a přechody, které dokáží vnést mnohem více energie a života do jednotlivých scén. Ty jsou pak ještě podkresleny skvělým soundtrackem, jenž byl již v první sérii skvělou pomyslnou třešničkou na dortu. Největším překvapením ovšem byla šestá epizoda. Ta se odehrává pět let v minulosti, kdy Carmy a jeho rodina slaví Vánoce. Tato epizoda je snad nejlepším dílem nejen tohoto seriálu, ale jakéhokoliv jiného, který jsem letos viděl. Neuvěřitelně dobře natočená a zahraná epizoda, u níž je již nyní jasné, že bude figurovat v mnoha výročních žebříčcích. K tomu všemu si člověk ještě může připočítat nespočet hvězdných hostů, jež mě nepřestávali překvapovat během celé epizody.

Medvěd ve své druhé řadě především neuvěřitelně dobře zvládá prodávat momenty extrémního chaosu a vypěněných emocí, jež ve mě při sledování vyvolávaly pocity úzkosti. To možná nepůsobí jako pozitivní popis, ale není tomu tak. Stres a úzkost je něco, co postavy cítí v seriálu téměř každou chvíli a to, že tvůrci zvládají tyto nepříjemné pocity přenést na diváky jen vypovídá o kvalitě, s jakou jsou scény a postavy vykresleny. Ve druhé řadě je ovšem také mnoho momentů s přesně opačným efektem. Vykouzlí vám nejen úsměv na tváři, ale také velmi rozvolní vypjatou atmosféru a umožní vidět mnohem lidštější a procítěnější stránky jednotlivých postav. Celkový efekt je pak velmi silný, protože když vidíme postavy v těch více stresujících momentech, tak již víme, co vše za jejich chováním stojí.

Medvěd zkrátka zraje jako víno a druhá řada je jednoznačně jednou z nejlepších seriálových podívaných, jimž můžete věnovat svůj čas. Intenzivní prostředí kuchyně propletené s procítěnými příběhy postav vytváří úžasný mix, od něhož se nebudete chtít odtrhnout. Seriálu se úžasně daří vyvažovat intenzivní momenty s těmi osobními a mix emocí, jež ve vás tato kombinace vzbudí nemá téměř žádnou konkurenci. Po výborné první sérii tak máme k dispozici ještě lepší druhou, která zlepšila snad vše, co se dalo. Osobně jen doufám, že menu ještě není u konce a dočkáme se dalšího chodu z této gurmánské záležitosti.

---

Autor: Jakub Kratochvíl
Foto: FX