V první řadě bych rád poděkoval klukům z redakce, že mi dovolili si zamluvit tuhle recenzi, jelikož první řadu s Hojerem miluji a počítám ji mezi nejpovedenější české počiny posledních let. O to více jsem se na začátku seriálu bál, aby se navazující příběh povedl. Mé obavy však naštěstí zůstaly nenaplněny. Možná, že text bude místy působit zklamaně či mírně negativně, ale věřte mi, že jsem dost spokojený. A pokud mi nevěříte, tak si pro jistotu sjeďte na hodnocení. Nebudu tento úvod zbytečně prodlužovat a půjdeme společně kouknout, jak se povedl nový případ, který musí major Markovič vyřešit.

Příběh se točí kolem nového sériového vraha, který terorizuje Prahu roku 1985. Komunistická strana zrovna připravuje spartakiádu a vrchní představitelé státu nemají moc velkou radost, že v Praze řádí vrah, který své oběti znásilňuje a zabíjí. Případ dostane na starost major Jiří Markovič, který si udělal velké jméno, když chytil kanibala Ladislava Hojera. Spartakiáda se pomalu blíží, obětí přibývá a tlak na vyřešení případu z vyšších míst roste. Navíc se ukazuje, že komunistická strana má oči všude, a Markovič a jeho tým neví, komu mohou věřit.

První řadu seriálu Metoda Markovič považuji za mistrovské dílo, které mě naprosto odrovnalo a já si užíval každou precizně natočenou scénu. Prostě jsem viděl skvěle udělaný seriál, který šlapal ve všech ohledech. Obrovskou zásluhu na tom měl režisér Pavel Soukup, který je čistě z mého osobního pohledu jeden z nejlepších českých režisérů současnosti. Pokud mi nevěříte, tak si povinně dožeňte film #annaismissing. První řada Metody Markovič slavila obrovský úspěch na všech frontách a vyhrála všechny možné ceny. A já jsem předpokládal, že se Soukup vrátí i u druhé řady.

To se k velkému překvapení nás všech nestalo. Producenti a televizní stanice Nova vyšachovali Soukupa ze hry se slovy, že by si představovali, aby každá řada byla vizuálně a tematicky odlišná a působila originálněji. Osobně doporučuji si na YouTube pustit podcast S Civalem na pivu, kam byl Soukup pozván na rozhovor a dost otevřeně mluví o tom, jakým způsobem natáčí, jak pracuje, proč byl nucen odejít a že natáčení s ním je občas velká dřina a není to procházka růžovým sadem.

Producenti a Nova stáli před velmi těžkým rozhodnutím, protože museli za Soukupa sehnat adekvátní náhradu a doufat, že si nástupce na seriálu nevyláme zuby. Volba padla na režisérskou dvojici Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar, kteří společně udělali oceňovanou Přišla v noci. Zajímaví a šikovní tvůrci, kteří mohli mít dost odvahy se odklonit od Soukupovy vize a přijít s vlastními nápady a uchopením. To se jim do velké míry i povedlo, zároveň je to však jeden z největších záporů celé druhé řady.

Pánové Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar odvedli parádní práci, za kterou si zaslouží velké uznání. Poprali se svým úkolem velmi důstojně a byli si moc dobře vědomi toho, co musí udělat, aby si seriál zachoval své hlavní pozitivní stránky a zároveň působil malinko odlišněji. Nemohli přijít s úplně novým a jiným pojetím. Zároveň nemohli zkusit kopírovat 1:1 Soukupův styl. Proto šli cestou kompromisu. Vzít to, co fungovalo minule, a na to připojit své vlastní nápady i styl. Změna pojetí byla ostatně nutná, protože Straka se lišil od Hojera ve všech směrech.

Z toho vyplývá, že i po scenáristické a vypravěčské stránce se k seriálu muselo přistupovat jinak. Oproti první řadě má hlavní vrah mnohem více prostoru a jeho linie je regulérně druhou hlavní linkou seriálu, kterou tvůrci vypráví zároveň s Markovičovým pátráním. Další výraznou změnou je to, že Markovič zde nemá žádné flashbacky na starší případy (moc mi to zde chybělo) a celá jeho linka se víceméně soustředí jen na hledání Straky. Režiséři se hodně snažili vytvořit kontrast mezi oběma linkami, pracovat s dualitou mezi hlavními hrdiny a dávat protagonistům co nejvíce vrstev. Velmi je to znát na samotném Markovičovi, jenž se snaží nepřipouštět si, že by jednou z obětí mohla být klidně jeho dcera. A pak se snaží vžít se do situace rodičů Straky, protože to, co prožívají, nechce prožívat žádný rodič.

Pavlíčkovi a Vejnarovi se skvěle povedlo vykreslení atmosféry příprav na spartakiádu, parádně zapojili do příběhu politické aspekty doby, a mrazivě prodávají pocit, že nemůžete nikomu věřit, jelikož máte zrádce a špeha často ve vlastních řadách. Krásně si vypomáhali dobovými záběry, ruční kamerou a celému vyprávění přizpůsobili i celkový tón pro řadu scén. Bohužel jsem se místy nemohl zbavit pocitu, že tvůrcům chybí jistá lehkost, přirozenost a snaží se jet na jistotu. U většiny scén jsem cítil, že tvůrci ze sebe dostali stín Soukupa a naplno si věří a vytváří působivé a precizně natočené scény. A pak zas přijdou momenty, kdy jsem měl pocit, že si řekli, jak by to asi natočil Soukup, a zkusili to přesně tak udělat. Což působí ve výsledku dost rušivě.

Petr Lněnička a Petr Uhlík v minulé řadě předvedli fenomenální herecké výkony, ze kterých jsem si sedl na zadek a obdivoval každou dialogovou výměnu. Byl to vynikající herecký koncert, za který si velké ovace zaslouží herci, režie a scénář. Petr Lněnička se vrací do své role a opět je výborný. Lněničkovi tahle role sedí, je v ní naprosto přirozený a definitivně se stává stěžejním pilířem seriálu. Z jeho hereckého projevu cítíte lidskost, velkou empatii a realistický pohled na svět. Skvěle zde funguje jeho linka s dcerou a Pepíkem (Václav Neužil), jemuž chce pomoct, aby znovu začal žít a byl šťastný. Maxmilán Kocek jako Jirka Straka měl opravdu velmi náročnou úlohu a Kocek ji zvládl na výbornou. Většina diváků bude bojovat s tím, jak Kocek pojal svou roli, ale věřte, že talentovaný herec dlouho studoval detaily toho, jak se Straka choval a projevoval. Aroganci, sebevědomí, bezohlednost a pocit nadřazenosti podal Kocek fakt skvěle a z některých jeho scén budete mít husí kůži.

Václav Neužil má silnou linku, která hezky vygradovala do melancholického závěru. Adam Mišík nemá tolik prostoru, ale své si s přehledem odehraje a jeho linka směřuje k něčemu, co krásně reflektuje aspekt dané doby. Marián Mitaš má skvěle napsanou roli politické svině a je v ní perfektní. Velmi příjemně mě překvapila Kristýna Badinková Nováková, protože je zde parádní a krásně zahrála postavu, u níž nevíte, na čí straně ve skutečnosti stojí. Ostatní herci v menších rolích jsou znovu přesně obsazeni a podávají velmi kvalitní herecké výkony. Jen u Vojty Kotka a Michala Isteníka mě mrzelo, že nedostali více prostoru jako v případě první řady.

 Jedna z největších výtek, kterou tvůrci od diváků slýchají, je, že to není příběhově tak zajímavé jako první řada s Hojerem. Že se Straka hned přizná, že je mnohem více vychcaný, a že jim chyběl vztah, jaký měl Hojer a Markovič. To jsou z diváckého hlediska vlastně pochopitelné výtky. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Straka byl povahově úplně jiný člověk než Hojer. A právě střet s jiným typem vraha dostává Markoviče do nových a dosud neprobádaných střetů s jeho vlastními metodami, což dává seriálu znovu odlišný a podnětný náboj. Navíc musí mít divák na paměti i skutečnost, že se tvůrci snažili vyprávět podle skutečných událostí a nechtěli si zbytečně ohýbat skutečnost ve svůj prospěch, aby seriál byl divácky vděčnější a zajímavější.

Další výtka dost často směřuje k tomu, že se seriál pár dílů hledá, a s tím musím souhlasit. Znovu zde platí to, o čem jsem mluvil na začátku textu, že tvůrci hledali tu správnou cestu, jak seriál pojmout, aby všichni byli spokojeni a oni si zároveň zachovali nějakou svou tvůrčí vizi. Nicméně čistě z mého pohledu jsou prostřední díly správně napínavé, mají výbornou atmosféru a všechno u nich skvěle funguje. Závěr mohl být trochu hutnější a emocionálnější, zároveň je ovšem záměr tvůrců poměrně jasný a solidně provedený.

Metoda Markovič: Straka bude vždy vnímána ve stínu Hojera. Hojer byl první, lepší a do jisté míry i zajímavější. Já osobně bych vás chtěl poprosit, abyste se zkusili od série s Hojerem oprostit a vnímali Straku samostatně. Je to velmi těžké a v jistých ohledech to asi moc nejde. Ale doporučuji to zkusit, protože pak si Straku užijete o dost více a uvidíte, jak moc kvalitně natočený a napsaný seriál opravdu je. Jen je zkrátka svým přístupem a atmosférou od první série v lecčems odlišný. Je to podobné jako s druhou řadou Temného případu. Pokud ji porovnáváte s první, tak budete zklamáni. Ale jakmile ji vnímáte samostatně, tak uvidíte její pravé kvality. Záleží jen na úhlu pohledu a vašem přístupu.

--- 

Autor: Pavel Hrubeš
Foto: Oneplay