Mezi letošními novinkami asi stěží najdete podivnější seriál, než je Middleman. Je to takový mišmaš všeho možného i nemožného, který se nedá jednoznačně žánrově zařadit. Stejně tak se nedá přesněji určit, pro jakou cílovou skupinu vlastně vzniknul. A dost těžko se o něm píše. Nemusíte se ho bát pustit malým dětem, protože humor, akce i ti největší záporáci jsou tu absolutně neškodní, nemusíte se ale za jeho sledování stydět ani vy odrostlí, ať už je vám kolik chce - každý si tu totiž najde něco. Čtenáře MovieZone jistě nejvíc potěší filmové odkazy (i když leckdy nezdařilé) a fakt, že se tu o filmech mluví prakticky pořád. I proto, že každá zápletka je vykonstruována jako totální sci-fi béčko, na které byste většinou nenarazili ani ve videopůjčovně v Horní Dolní. A jako taková si ze všeho může řádně utahovat.

Podivně suchý humor bude jistě tím prvním, co vás trkne přes nos. Zvyká se na něj opravdu těžko. Upřímně a pěkně od srdce se zasmějete jen výjimečně, zato takový ten spokojený úsměv, který leckdy stačí, se vám na tváři usadí poměrně často. Tvůrci totiž mají zvrácený smysl pro absurdní zápletky, postavy, dialogy ... v tomhle seriálu není normální vůbec nic. Debbie a její spolubydlící jsou to poslední, co byste nazvali normální holkou, Middleman samotný je pak hotová reinkarnace Mirka Dušína. Jen si ho tentokrát na starost nevzal Foglar, ale někdo, kdo se postaral o jedno z nejnaivnějších zosobnění dobra v dějinách seriálové produkce. Middleman všechno zná, svým middle-autem všude byl. Mluví všemi jazyky, poradí si s každou situací, nikdy nesundá svůj middle-oblek a middle-zbraň tasí až jako poslední možnost. V garáži má technologie, o kterých marně sní i chlapci z NSA. Jeho asistentka Ida je kyborg, kterého když napojíte na hadar (ne, není to radar), tak zjistí i velikost levé boty Sněžného muže. Chodí zpříma jak atleti ve třicátých letech, prosazuje mírová řešení všech situací a vždy se drží svých zásad. Je to podivný člověk.

O tuhle podobu se postarali scénáristé, kteří podobně absurdní styl vtiskli celému seriálu. Dialogy jsou napsané vždycky tak, aby pointě rozuměli i ti nejmenší, ba i pacienti Jedličkova ústavu. Záporáci jsou tak bizarní, že by se je neodvážili použít ani tvůrci těch nejpoklelejších video-béček (namátkou: bahní stvoření, které přišlo do Ameriky unést potomka čínské dynastie, banda Nacho Libre bojovníků, kteří uvězní v diamantové mřížce Middlemanova osobního trenéra Sen Sei Pinga, mluvící opice vyvražďující mafiánské podsvětí, vraždící létající ryba, která každého promění v zombie...). Je to jak kdyby někdo zadaptoval zvrhlý animák z Cartoon Network a zapomněl, že něco takového v hraném světě nemá co dělat.

Návštěva Middlemana se tedy vyplatí hlavně těm divákům, kteří jsou ochotní trochu experimentovat. Někdo si může říct, že je to hloupé i pro malé děti, jiný okamžitě akceptuje hru na guilty pleasure (Middleman si tohle přízvisko spíš vynucuje, než zasluhuje). Middleman je jedním z mála seriálů, na jehož popis slova jednoduše nestačí - což ale rozhodně neznamená, že se jedná o propadák (i když jeho očividná hra na tupost může většině diváků připadat těžce over-the-top), nebo naopak vyložený zázrak.

V tomhle případě se nedá říct "hele, je to prima", nebo "hele, je to naprostá ptákovina", spíš "je to prima ptákovina, ale moc divná na to, abych ti jí s čistým svědomím doporučil".