Morfujeme! To je hláška, kterou si v mládí na dětském hřišti říkala nejspíš řada z nás. Jen už to dneska nikdo nepřizná. Už v dětství jsme totiž všichni tak nějak tušili, že Strážci vesmíru jsou neskutečnou blbostí, která svou laciností, vtipnými monstry či zbraněmi, jež vypadaly, jako by je někdo ukradl z hračkářství, byla už tehdy dost směšná. A když se na první série koukneme s odstupem času, je to samozřejmě ještě horší. Tahle franšíza ovšem v nejrůznějších mutacích a sériích žije dál a je tu s námi kupodivu už 30 let. Netflix, jenž práva ke značce momentálně vlastní, se proto rozhodl dát věrným fanouškům (jestli někdo takový vůbec existuje) a nostalgikům dáreček v podobě hodinového filmu, v němž dostaneme příběh původní – a pořád nejznámější – party. Nebo alespoň části z nich. A je to pořád stejné peklo jako před lety.

Do hry se tak vrací po třech dekádách zejména Billy aka modrý strážce a Zack alias černý strážce. Teda, on technicky dorazí i zbytek party, jen z logických důvodů nikdo z nich nepromluví, nesundá si masku a brzy zmizí ze scény. A jeden z členů za tragických okolností. Věčná sokyně Rita se totiž vrací, tentokrát v robotické podobě a má s sebou samozřejmě pár monster/podržtašek a armádu formelínů. A při prvním střetu zabije v boji žlutou strážkyni Trini. Billy a Zack se proto ujmou výchovy její dospívající dcery, která by chtěla jít ve stopách své maminky. Rita ovšem začne uskutečňovat své plány a strážci musí zavolat o pomoc kolegy z jiných týmů.

Tak nějak jsem (ano, celkem naivně) doufal, že tvůrci budou mít po 30 letech trošku sebereflexe a pojmou reunion jako mírnou sebeparodii s pořádnou dávkou nostalgie. Jenže vzhledem k tomu, že se styl seriálu ani u novějších sérií nijak nezměnil (naopak, výprava a efekty vypadají čím dál srandovněji), byly tyto naděje opravdu dost mimo. Noví Power Rangers jsou totiž stejně pekelní a špatní, jak si je pamatujete. A v podstatě i stejně vypadají. Jednou provždy totiž působí způsobem, jako by se tu zastavil čas, a i když se děj odehrává v současnosti, operuje se tu ve stejně devadesátkových a papundeklových kulisách a efekty či výprava jsou pořád stejně „cringe“. Někdo by mohl říct, že to je záměr. Vzhledem k ostatním režijním a tvůrčím rozhodnutím bych však tuto možnost rychle vyloučil.

Noví Strážci vesmíru jsou totiž vážně hodně levnou záležitostí, která se evidentně natáčela na první dobrou a působí dojmem, jako by byl celý projekt vymyšlen, napsán a natočen za pouhý týden. A to možná ještě přeháním. Herecké výkony jsou místy na úrovni ochotnického divadla, co teprve začíná a nemá za sebou ani jedno představení, a zejména snažení mladé Charlie Kersh v akčních scénách je někdy opravdu úsměvné. Jen těch pár nostalgických pomrknutí či použití záběrů z klasického seriálu s odřeným uchem funguje. Takových momentek je tu ale stále méně, než jsem čekal.

Když se na idiocii scénáře a podprůměrné kvality brzy naladíte, stanou se Strážci vesmíru jedním z těch počinů, jež si můžete s dostatečným množstvím alkoholu docela užít. A oceníte i takové bizarnosti, jako když červený strážce zhubne při morfování do kostýmu asi 50 kilo, vtipnou (ne)účast zbytku původních strážců či vznik robo Rity. Ne, tady zkrátka ani při nejvyšší snaze není moc co kvalitního brát. Ale to se dalo asi čekat. Je tedy jen na vás, jestli si chcete zopakovat po mnoha letech dětskou a rádoby akční hovadinu, u níž vám umíraly mozkové buňky už v dětství.

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: Netflix