Předně musím říct, že jsem novou řadu Misfits kompletně vypustil z hlavy a málem bych na její premiéru zapomněl. Proč? Odpověď je jednoduchá - třetí sezóna. Nepatřím mezi ty, pro něž tihle „veřejně prospěšní pracovníci“ ztratili na atraktivitě kvůli odchodu charismatického Roberta Sheehana coby nesmrtelného Nathana. Právě naopak. Pro mě je jeho náhrada, zvrhlík Rudy, tím nejpřínosnějším bodem celé řady. Jeho nekorektní, fekální humor dalece překračuje meze dobrého vkusu a svého předchůdce hravě strčil do kapsy. Hlavní problém tak tkvěl někde úplně jinde. Howard Overman jednoduše nedokázal navázat na šarm a nadsázku obou předešlých sezón, palba gagů v drtivé většině postrádala původní drive a scénáristi se zbytečně snažili seriálu vnutit nějakou tu mytologii. Navíc finální odchod Alishy se Simonem byl natolik laciný a uspěchaný, že se kompletně příčil i brakové poetice celého seriálu.

Není proto divu, že jsem k nové řadě přistupoval mnohem obezřetněji, než kdykoli předtím. Téměř celé původní obsazení je pryč - Simon s Alishou dostáli svému osudu a Kelly, jak se dozvídáme v průběhu epizody, se rozhodla zůstat v Ugandě a využít svých schopností k deaktivaci min. Vzhledem k okolnostem je její odchod více než pochopitelný. Paradoxní ovšem zůstává, že za svou seriálovou službu komunitě si Lauren Socha odnesla cenu Baftas a před pár měsíci byla sama odsouzena k osmdesáti hodinám veřejně prospěšných prací. Svou roli si vyzkouší na vlastní kůži.

Vedle Curtise, Rudyho a Setha se tak objevili dva další delikventi s bizarními nadpřirozenými schopnostmi, kteří však do téhle party nepřinesli zhola nic nového. Finn svým vystupováním upomíná na epizodního Garyho a závěrečné odhalení jeho domácí mazlíčka vzhledem ke kontextu seriálu postrádá jakýkoli efekt „šokujícího“ překvapení, zatímco Jess pouze přebírá vlastnosti a povahu po absentující Kelly. Karla Crome sice posbírala mnohem víc sexappealu než Socha a její močení do kalhot je nadmíru vtipné, ovšem její přízvuk není ani zdaleka tak sexy a postrádá vypointované hlášky a komickou strukturu své předchůdkyně. Avizovaná, nově příchozí postava Alexe se v první epizodě zatím neobjevila.

Co se týče Curtise, jeho postava výrazně devalvuje. V průběhu předešlých sezón značně vyčpěla a ztratila na zajímavosti, což je v úvodu čtvrté řady intenzivně cítit. Tahounem celé epizody se tak opětovně stává nepřekonatelný Rudy a překvapivě mu nahrává i Seth, který do osazenstva přirozeně zapadl a výborně se s Rudym doplňuje. Brakové estetiky jsme si užili i tentokrát, protože prostinký děj celé epizody je lacině maskován nelineárním vyprávěním, které vzbuzuje pocit, že se toho děje mnohem víc, než tomu ve skutečnosti je.

Přestože dojem opakování a recyklace původního námětu je tentokrát mnohem nápadnější než u kterékoli epizody třetí sezóny, Overman se pokusil vykročit novým směrem a dodat Misfits vážnějšího a temnějšího charakteru, čímž upomíná na samotný start seriálu. Tahle změna s sebou ovšem nese i jeden zásadní problém, který dost možná rozdělí diváky ve dví - dochází totiž ke zřetelné redukci humorné složky a téměř veškerá komika je spojena právě s Rudym, což mně, z důvodu, který jsem popsal výše, vůbec nevadí, ba naopak tohle Rudyho prvenství přímo vítám. Jeho postava vyniká o to víc. Navíc se do seriálu navrací i smysl pro každodenní realitu a bezprostřednost dialogů, která loni výrazně absentovala.

First Day ve výsledku nedopadl ani zdaleka tak špatně, jak jsem se zprvu obával. Přestože mu lze vytknout mnohé, jde v něm cítit i určitý potenciál, který by mohl Misfits oživit, nebo alespoň vrátit do původních kolejí. Teď už záleží jenom na Overmanovi, jestli se mu ho v následujících sedmi epizodách podaří využít.