Amazon napadlo, že by mohl lidem přinést trochu lásky, když už nebude přinášet tolik okysličení, a rozhodl se adaptovat sloupek v The New York Times nazvaný Modern Love, v němž se lidé vyzpovídávají a sdílí svoje láskyplné či láskyprázdné příběhy o vztazích trvající celý život i jen měsíc. O adaptaci se postaral předně John Carney, který napsal i zrežíroval většinu dílů. Carney mimo jiné stojí za hitem, oscarovým Once z roku 2007, který je velmi dobrý a hlavně hořkosladký, s Markétou Irglovou a Glenem Hansardem. Věřte mi, kdybyste měli ve třídě piano jako já v době premiéry, obklopeni zamilovanými teenagery, kteří umí na klavír, nikdy byste na ústřední melodie Once nezapomněli. 

Prvně, dokud jsme u hudby: úvodní titulková znělka je jedna z nejvíce obtěžujících v nedávné minulosti a vážně ji doporučuji přeskakovat, počátek zhruba v 0:55 by vás měl zachránit před nejhorším. Je třeba říct, že Modern Love je antologie tvořena osmi epizodami o přibližně třiceti minutách, které nejsou nijak provázané, takže můžete svobodně vybírat například dle oblíbenosti herců. I když všechny epizody podrývá přílišná sentimentalita, dojem z nich je celkem odlišný. 

První je o ženě (Cristin Milioti z How I Met Your Mother, titulní matka, o níž ale seriál vlastně nebyl, hraje ehm svobodnou matku zde), kterou v zásadě špehuje a jejíž život komentuje vrátný, nicméně je to podáno tak, že vám to snad má připadat sladké, takže je to v pořádku. Za mě kandidát na přeskok. Další je příběhem lásky ztracené (v jednom případě doslova spolu s výtiskem Anny Kareniny, v druhém kvůli nevěře), kde se tvůrce aplikace na randění Dey Patel svěřuje novinářce, jež píše jeho časopisecký profil, Catherine Keener. Mihne se tam vždy vítaný Andy Garcia. 

Prostřední epizody (tři až pět) mi připadají nejzajímavější. Nebylo by úplně přesné, kdybych napsal, že má série zdravé jádro, protože třetí epizoda pojednává o ženě s bipolární poruchou a pátá o muži, co musí strávit rande v nemocnici. Anne Hathaway, u jejíž postavy se střídají manické stavy s depresí, nemůže najít lásku nebo si udržet práci a chvílemi propuká v muzikálový zpěv. Když pominu, že mi pějící Anne Hathaway v muzikálu Bídníci stačila na několik životů, jde na krátkém prostoru o emotivní vhled do jednoho aspektu obtížného života. K solidnímu dojmu přispívá i Gary Carr (nejvtipnější z pasáků – což je velké vyznamenání – v The Deuce: Špína Manhattanu). 

V té čtvrté se manželský pár ocitá v krizi, když si žena (Tina Fey) uvědomí, že s blížícím se osamostatněním dětí nebude mít s manželem nic společného. To je nejspíš nejlepší půlhodina seriálu, přestože se jejich sblížení uskuteční příliš zkratkovitě a náznakově (seriál je obecně líný vymýšlet zásadní dialogy a spoustu věcí řeší voice-overem a návodnou hudbou), Tina Fey a John Slattery (Mad Men) jsou však perfektní dvojice. Pátá je o nesmělém depresivním muži, který jde na rande s ženou, jež ho zneklidňuje svou atraktivitou (Sofia Boutella z Kingsman a Atomic Blonde), a místo na gauči skončí na operačním sále, když nešikovně spadne mezi sklenice. 

Antologiím se obtížně uděluje jedna známka, protože nesvázané díly mívají kolísavou kvalitu. U Modern Love je tomu také tak. Já obecně nejsem jejich zastáncem, podobně jako nejsem zastáncem povídkových filmů typu New Yorku/Paříži, miluji tě (Láska nebeská je geniální výjimka mezi filmy s velkým množstvím propojených zápletek). 

Ne vše je špatné, zejména herecké výkony si vzhledem ke castingu drží odpovídající kvalitu. Ale Modern Love si odnáší ty banálnější momenty ze zmíněných filmů, obsahuje málo zvratů i humoru. Seriál je to až příliš hladký a sentimentální, se skoro přihlouplou závěrečnou montáží v epizodě The Race Grows Sweeter Near Its Final Lap. Vypráví o lásce z hodin rétoriky. Pokud by takhle měly vypadat všechny moderní romantické komedie, tak je spíš dobře, že se z kin vytratily.