Steven Soderbergh se sice nedávno vrátil na filmový rybníček, na tom seriálovém se ovšem rozhodně nefláká a pro mě osobně zde stojí i za mnohem zajímavějšími kousky. Na jeho boží doktorské drama The Knick se sice dle mého neprávem zapomnělo, jim produkovaný western Godless se ale zařadil mezi žánrové lahůdky a největší pecky loňského roku. A nyní je zpátky s dalším zářezem, který by nám měl nabídnout zase trošku něco jiného. Mozaika totiž byla před pár měsíci zpřístupněna coby interaktivní seriál, v němž mohli diváci pomocí mobilní aplikace sami zvolit, jak bude příběh pokračovat. A nyní jsme se na HBO jeho seriálového experimentu dočkali v klasické podobě s režisérovou jasnou vizí. Jenže zatímco u svých předchozích seriálových zářezů nás dokázal Soderbergh pilotem uzemnit do sedaček, zde nás zatím čeká jen jedna velká nuda.

Příběh se pak motá okolo vraždy známé autorky dětských knížek, Olivie Lake, jež byla podle všeho brutálně zavražděna. A zatímco detektiv v současnosti sbírá důkazy a evidentně má hlavního podezřelého v mladém Joelovi, my se díváme do minulosti Olivie, kde nejspíš dostaneme všechny indicie k tomu, co k její vraždě vedlo. Nejspíš. Z úvodního dílu se toho totiž zase tolik nedozvíte. Jen to, že stárnoucí Olivie byla evidentně pořádná dračice, která si k sobě v jednu chvíli dokázala nastěhovat právě mladého snaživého umělce Joela a zároveň koketovat s podvodníčkem Ericem. A to je vlastně asi tak všechno.

Soderbergh tady evidentně pokračuje ve stylu svých chladnějších a malinko odosobněných kousků, jimiž byly např. Nákaza či neprávem polozapomenuté Vedlejší účinky. Máme tu stejně pomalé tempo, chladnou atmosféru, povědomou práci s kamerou i tomu přizpůsobené herecké výkony. Jenže zatímco u zmiňovaných filmů tento přístup skvěle fungoval a vedl k parádní gradaci a následnému emotivnímu vyústění, zde to prozatím nevede vůbec nikam.