Jeden by si pomyslel, že po televizním nakukování do příbytku Osbourneyových nebo rodiny Hulka Hogana máme už většinu podprůměrných reality show se známými celebritami za sebou. V Americe jsou ale jiného názoru, a tak se na nás valí další 24 hodinový dozor nad hollywoodskými superstar. Seznamte se s paní Eastwoodovou... a nekřičte, protože bolet to rozhodně nebude.

Když už zaskočí samotný Clint, scéna dostane doslova adrenalinovou injekci.Nová Mrs. Eastwood & company odmítá být další rychle splácanou, nudnou a hloupou rychlokvaškou. Místo toho se divákovi hned ze začátku dostane líbivého úvodu, osahání příjemné partičky lidí, a jde se na věc. Koukatelnou věc dělá z „paní Eastwoodové“ i fakt, že se na první pohled jedná o inteligentní individua. Westernový Clint ulovil chytrou ženu a společně obdařili nadprůměrným IQ i svého potomka. Nehrozí tedy utrpení nad posloucháním oplzlých fórků apod. – zdravíme Osbourneovic.

A kdo že konkrétně zde vysokým inteligenčním kvocientem disponuje? Představuje se nám samotná Dina Eastwood (Clintova femme fatale), jejich sličná dcera Morgan, ještě o něco krásnější Francesca (blonďaté dítko vzešlo z Eastwoodova vztahu s herečkou Frances Fisher), a tak trochu prdlá skupina Overtone. To jsou jihoafričtí nalezenci co to umí s beatboxem a jimž se pozorná Dina ráda uvolila dělat manažerku.

V šikovně natočených epizodách – viděli jsem zatím dvě – se pak kromě těchto základních postav dále setkáme s Eastwoodovic asijskou chůvou, Francesčiným přítelem fotografem, a... pochopitelně se samotným režisérským/hereckým mágem Clintem osobně. Ten sice občas jen zaskočí (doslova) třeba na oběd v restauraci, celá scéna v tu ránu ale dostane adrenalinovou injekci, ze které se divák otřepává ještě pět minut. Slavný sympaťák je nicméně v jednom kole kvůli neustálému natáčení, v pořadu tak hrají prim jiní.

Seriálu se musí nechat jedno. Kamera snímá dění kolem slavné rodiny tak umně a nenuceně, že je vyloženě radost osudy téhle party pozorovat. Práce s hudbou je ruku v ruce se „scénářem“ taktéž výtečná, a kdykoli se z TV linou veselé kytarové vybrnkávačky nebo srdceryvná balada, dá se situacím bez problémů věřit. Vše působí svěžím, nenacvičeným dojmem, a tak se například piercing pupíku, matčin tajný dozor nad teenagerovskou party, nebo slzopudné hádky s přáteli mění v napínavý sled obrázků, jejichž profesionální stavbu nelze nepochválit.

I tahle show trpí několika klasickými neduhy – sem tam je keců okolo jednoduše hodně a jsou nezáživné, hra na city je občas přehnaná a najdou se i vynucené scény a rádoby šokující odhalení, která seriálu určitě nežereme... ale zatím to jede. Možná končí éra věčného lamentování nad hrůzostrašnými televizními reality show, nevíme. Ale Eastwoodovi naznačují, že i v tomhle směru může vzniknou něco, co je v rámci možností chytré a hlavně zábavné.