Nestává se mi často, že bych začal psát recenzi dřív, než dokončím celou epizodu, ale tady to bylo jasné od prvních minut. Mám já to vubec za potřebí neustále koukat na tyhle sitcomy, jejichž úmrtnost je vyšší než u pacientů nakažených ebolou. Přitom to na papíře nevypadá tak katastrofálně. John Mulaney, stand-up komik, který psal pro Saturday Night Live. Martin Short a Elliott Gould taky nezní nejhůř. Mohla by z toho být slušná komedie, řeknete si. Ale ono ejhle, nějak se to nepovedlo.

John Mulaney si sám vytvořil sitcom, ve kterém si zahrál i hlavní roli Johna, stand-up komika, s touhou se prosadit před davy hltající jeho fóry. Nejprve však musí otročit staršímu, úspešnému a krapet šílenému baviči. Ani jeho přátelé, jak už to tak bývá, nejsou úplně normální. On ani John sám není úplně bez chyb. Ale teď mluvím o tom skutečném Johnu Mulaneym. Ten si totiž neuvědomil, že stand-up a hraní jsou dvě naprosto odlišné věci. Celou dobu to vypadá, jakoby si myslel, že je stále na pódiu a obecenstvo, které se na něj přišlo podívat, hltá každou jeho anekdotu. Nás si však musí získat, my jsme nepřišli za ním, nýbrž on za námi.

Prkennejší herecké výkony jsem už dlouho neviděl – a že jsem těch špatných sitcomu viděl už hodně. I moje zpracování pasáčka ovcí v inscenaci Tří králu na základní škole bylo ve srovnání s Mulaneyho výkonem o třídu výš. Vždyť ten chlap je úplně mimo. Ani ten příběh nestojí za nic. Po těch dvaceti minutách jsem neměl páru, o co jde a proč  by mě to mělo zajímat, natož proč bych se tomu měl smát.

Mulaney vykročil již od prvního dílu špatným směrem. Možná se to zdá jen mně, ale cítím tady jistou inspiraci Seinfeldem – alespoň z těch úvodních a závěrečných proslovů ve stylu stand-upu. Jenže tím taky veškerá podobnost končí. Mulaney je špatný už od svých základů a i když se řada seriálů dokáže otřepat z nepovedeného startu, tady tomu tak s největší pravděpodobností nebude. A kdyby tomu tak bylo, mně to bude upřímně jedno a už se toho nebudu účastnit.