Že je country ve Spojených státech stále hudebním žánrem číslo jedna, asi nemusím nikomu říkat. I přes všechny ty nařachané rapery a počítačem zkrášlené zpěvačky budou zpěváci s kytarou v ruce a kloboukem na hlavě stále lákat davy nejvíc. Country je zde zkrátka stejný klenot, jako u nás Karel Gott či Michal David. Člověk na ně může nadávat, jak chce, ale stejně se jich jen tak nezbaví. Na country prostě Amíci stále slyší. Postavit tento populární žánr do popředí nového seriálu ABC Nashville se tak zdálo jako dobrý nápad. Podařilo se ovšem tvůrcům napsat k povedeným písničkám také zajímavý příběh?

Rayna James je nekorunovaná královna amerického country a miláček několika generací. Doba její největší slávy už však pominula, nové album se příliš neprodává a na koncerty už diváci také nechodí v davech. Stárnoucí zpěvačka si začne svou uvadající slávu plně uvědomovat, když jí vydavatelství razantně doporučí uspořádat turné s mladou pěveckou senzací Juliette Barnes. Tento idol puberťaček ovšem zpívá malinko méně duchaplné texty a svou visáží k country také příliš nepasuje. Rayně se tak návrh vydavatelství vůbec nelíbí a chce se případné spolupráci vyhnout. Mladá Juliette jde ovšem současné královně po krku tak jako tak, jelikož chce stát na úplném vrcholu popularity a chce pracovat s těmi nejlepšími. A ti se momentálně pohybují ve společnosti její hlavní konkurentky.

To je nástřel pouze jedné z hlavních linek nového seriálu. Příběhů a postav je zde totiž ještě mnohem více. Máme zde například milujícího manžela vrhajícího se do boje o křeslo starosty, Raynina otce, se kterým nemá dcera dvakrát dobré vztahy, nesmělou fanynku country, co umí i dost dobře psát a zpívat…. no je jich prostě hodně. Jen málo z nich ale dokáže člověka něčím zaujmout. Scénář totiž moc velkou originalitu nevyzařuje, dialogy jsou většinou plné klišé a postavy jsou zde rozestavěny přesně tak, jak by člověk čekal. Jedinou zajímavější linkou tak je paradoxně ta netočící se okolo hudby, ale kolem politiky. Politickou linku okolo Rayniny rodiny jsem zde opravdu nečekal a nejspíš se v ní dočkáme mnohem zajímavějších intrik, než které zatím předvádí mladá Juliette. Mezi její hlavní zbraně totiž patří tvářit se sexy a dostat co nejvíc chlapů do postele. Být v pozici onoho chlapa, tak si asi nestěžuju, takhle se divákovi její chování zají již po prvním díle.

S předvídatelným scénářem si moc neví rady ani režie, která je zatím spíše průměrná. Seriál navíc uteče celkem pomalu a u některých nudnějších dialogů tak člověk začne přemýšlet nad tím, jestli radši nepůjde umýt nádobí. Z letargie diváka naštěstí vždy včas probudí povedené country písničky, kterých je tu docela dost. Nepatřím sice vůbec mezi fanoušky žánru, americké country je ovšem naštěstí o něco kvalitnější než to české, ve kterém si Michal Tučný bere báječnou ženskou. Svůj účel zde tak písně zatím splňují.

Nudný scénář ale znatelně zachraňuje slušné herecké obsazení. Connie Britton je po Friday Night Lights a American Horror Story už hereckou jistotou a roli stárnoucí zpěvačky zvládá výborně. Ani s její sokyní to nevypadá nejhůř, protože Hayden Panettiere hrát sexy mrchy, které dostanou každého chlapa do postele, rozhodně umí. Horší už to s ní nejspíš bude v těch emotivnějších pasážích, ve kterých budou chtít tvůrci ukázat i její světlejší stránku. Tam to zatím s bývalou roztleskávačkou z Hrdinů moc dobře nevypadá. Zbytek hereckého osazenstva si také bez problémů uhraje to svoje. Hereckou kapitolou samou o sobě je pak Powers Boothe, který zase hraje svou klasickou intrikující, zákeřnou a ve všech ohledech ne zrovna kladnou postavu. Opět mu to však jako zázrakem vychází.

Pilot Nashvillu je ovšem i tak přesným synonymem slova průměr. Člověka osudy dvou country zpěvaček sice nijak neurazí, ovšem ani ničím zvlášť nenadchnou. Tvůrci totiž nepřišli s absolutně ničím novým, příběh zatím většinou jede po předpokládaných kolejích a zmlsaný televizní divák tak nemá moc důvodů, proč by si měl tento country kousek zařadit do svého seznamu must see seriálů. Starší diváky by však seriál oslovit mohl. Jistý potenciál pro budoucí velké drámo tu totiž pořád ještě je.