Australská hvězda Nicole Kidman se v posledních letech naučila střídat hollywoodské či menší produkce se seriálovým písečkem. A v této oblasti zatím sází na prověřené jméno, televizního veterána Davida E. Kelleyho. S ním má už na kontě oceňované Sedmilhářky i loňskou minisérii Mělas to vědět a teď se sešli u další lákavého projektu. Stejně jako Big Little Lies, i jejich novinka Nine Perfect Strangers vychází z předlohy oblíbené spisovatelky Liane Moriarty a ani tentokrát není Nicole Kidman jedinou hvězdou v nabušeném obsazení. Jenže zatímco jejich předchozí kousky se staly hned od úvodních epizod na HBO hity, o nichž se hodně mluvilo, Strangers sbírají na Hulu zatím hodně rozpačité ohlasy. A vlastně se není ani čemu divit.

Příběh nás zavede do tajemného wellness centra, které vede ještě záhadnější Masha se svým týmem. Ta pečlivě vybraným klientům slibuje během speciální 10denní kůry absolutní proměnu, při níž vyřeší své velké životní problémy. Na několikadenní pobyt tedy nyní přijíždí nová skupinka hostů, jež tvoří spisovatelka Frances procházející profesní i osobní krizí, dysfunkční rodina, povrchní internetová hvězdička s partnerem či tajemný Lars. Devítka naprosto rozdílných lidí ovšem začíná poznávat, že zdejší terapie opravdu nebude procházka růžovým sadem. A že před nimi Masha nejspíš skrývá nejedno nebezpečné tajemství.

Nine Perfect Strangers tak chce být hlavně psychologickou sondou s mysteriózními prvky, která má s předešlými Kelleyho minisériemi společné zejména velmi, ale opravdu velmi, pomalé tempo, postupné budování atmosféry a pečlivou práci s postavami. V případě tohoto wellness výletu to však zatím funguje spíše napůl. Scenáristům se daří hezky pracovat s jednotlivými klienty, postupně odhalovat jejich největší mindráky i hodně bolestivou minulost. A čím více toho o jednotlivých charakterech prozrazují, tím větší otazníky okolo jejich chování a budoucí role v dalších epizodách vyvolávají. Tvůrci si tak s postavami symptaticky hrají a šikovně budují vztahy mezi jednotlivými neznámými, čemuž ostatně pomáhá také precizní obsazení.

Nicole Kidman je sice zatím spíše tajemnou pozorovatelkou, která na svůj výrazný prostor stále čeká, i přesto na sebe jako vždy přitahuje velkou pozornost. Melissa McCarthy balancuje mezi vážnou a svou typickou komediální rovinou zatím přijatelně, Michael Shannon si jede svůj klasický nadstandard, Bobby Cannavale se po řadě filmových průjmů konečně dočkal výrazné role a Samara Weaving si roli povrchní influencerky také hezky užívá.

Po režijní stránce už ovšem začínají převládat menší rozpaky. Tvůrci se sice snaží budovat poctivou mysteriózní, a v některých okamžicích až záměrně divnou, atmosféru s nádechem téměř až okultního prostředí, jenže režii chybí výraznější rukopis a pověstný tah na branku. Zatímco Jean-Marc Vallée a Andrea Arnold dokázali v Sedmilhářkách budovat plíživou tajemnou atmosféru či správně zachytit povrchnost tamních paniček a Susanne Bier v Mělas to vědět zase přešla do správně thrillerové hry s divákem, Jonathan Levine (komedie Srážka s láskou, 50/50) se dosud nijak neodlišuje a nenabízí výrazný režijní ani vizuální styl. Tempo se tak i kvůli tomu dost táhne, některé epizody působí maličko natahovaně a jisté scény bohužel prakticky prázdně a bez nápadu. A divák se proto i přes nadějné nahazování otázek a zajímavých postav místy vlastně docela nudí.

I já mám tedy z Nine Perfect Strangers po třech epizodách hodně rozpačité pocity. Scénář nabízí skupinku správně rozdílných postav, jež diváka zaujmou, jejich tajemství a otázky okolo wellness resortu se tu také budují velmi poctivě a člověk už jen čeká, kdy se to po všem tom pečlivém budování zlomí a začnou se zde dít o něco temnější a divočejší věci. Samotné zpracování ovšem malinko pokulhává, místy jsou epizody vážně dost natahované a nemohu se zbavit pocitu, že pod taktovkou zkušenějších dramatických režisérů se dalo z této knihy vymáčknout po atmosférické stránce podstatně více. I přesto ale dám Strangers opatrnou sedmičku. Samotný příběh a sebejisté obsazení mi totiž dávají naději, že je pozvolný start promyšleným plánem hry, v němž na nás autoři vytasí ještě nejedno překvapení a emotivní bombu. Tedy snad.