Česká televize sice zahájila podzimní televizní sezónu komediální Osadou, jejím hlavním tahákem je však jiná seriálová premiéra. Ambiciózní Ochránce s Lukášem Vaculíkem v hlavní roli opanoval prestižní slot nedělního prime timeu, do nějž si veřejnoprávní televize po západním vzoru šetří dospělejší a vážnější kousky s vyššími cíly. ČT o víkendu odvysílala již pátý díl z celkových deseti. Měli byste srovnat tempo a začít českou novinku sledovat, nebo jde o trefu mimo?

Ochránce scenáristů Matěje Podzimka a Tomáše Feřtka snadno zaujme již svojí originální volbou prostředí. Po vlně všemožných kriminálek proměnlivé kvality přichází na poli původní televizní tvorby vítané osvěžení v podobě seriálu ze školství. Zatímco tuzemská seriálová praxe toto zřídka užívané společenské milieu poslední dobou vytěžuje především pro vztahově-komediální zápletky (příkladem budiž Pan učitel běžící na konkurenční Nově), novince nelze upřít snahu o žánrovou originalitu i v těchto mantinelech.

Hlavním hrdinou je totiž školský ombudsman Aleš Pelán, který řeší nejednoznačné kriminální případy spjaté se školstvím. Jde o fiktivní úřad, který v seriálu vymyslí nový ministr s cílem získat si politické body při své nepříliš úspěšné systémové reformě. Populární středoškolský češtinář a čerstvý držitel ceny Zlatý Ámos za učitele roku se pak jeví jako ideální kandidát. Jeho úkolem nebude hledat a trestat viníky, ale zastávat se těch, kterých se tyto kauzy, inspirované skutečnými příběhy, dotkly – provinilců i obětí. Jeho agenda tak zahrnuje vraždu vychovatelky chovancem diagnostického ústavu i ředitele, který nafackoval žákovi. Při své práci však Pelán zjišťuje, že pravda je někdy složitější – a spravedlnost zrovna tak.

Seriál je tedy žánrově jakýmsi společenským dramatem, kde je kriminální prvek zcela marginální a slouží převážně jako rozbuška následujících událostí. S lehkou odbočkou přes procedurální právničinu je Ochránce spíše lidským příběhem, který pojmenovává a problematizuje reálné problémy českého školství. Ostatně samotná funkce školského ombudsmana, který na rozdíl od úředníků a inspektorů neoplývá žádnými pravomocemi a není ani mužem zákona, zase permanentně čelí jízlivým výtkám, že jde jen o zbytečnou trafiku. V rámci společenské kritiky zkostnatělého systému si tak tvůrci již zlehka berou na paškál i politické představitele, ačkoliv linka slizkého ministra a jeho protřelého poradce zatím nechtěně sklouzává k prvoplánové črtě zákeřných mocnářů a zavání parodií.

Zatím jsme však sledovali převážně ochráncův zrod. Oblíbený kantor v pilotu prochází nepříjemným obdobím, když je na základě vulgární koláže obviněn z obtěžování studentek. Ve stínu citlivé aféry však nepostřehnutě dochází ze strany studentů k šikaně jedné z jeho kolegyň, kterou se vedení školy úspěšně daří tajit, dokud nedojde k tragédii. Pelán se svým nadřízeným veřejně postaví, pročež je ministrem osloven, aby se stal ombudsmanem. Ač si pokorně uvědomuje, že i on byl ve své ignoranci na vině, přesto stojí před zvláštním dilematem. Jakkoliv byla její šikana nepřípustná, do té doby lhostejní politikové a média si z nepříliš dobré pedagožky udělali mučedníka. Je toto opravdu cesta, na kterou se chce idealistický učitel vydat?

Titulární ochránce a obdivovaný pedagog je nám tak představen jako krajně nejistá osobnost, která má daleko k dušínovské dokonalosti. Tvůrci tím ale Vaculíkova hrdinu již v samém počátku až kontraproduktivně dekonstruují, čímž si divákovy sympatie zrovna nezíská a zůstává značně rozpolcenou a ne zrovna sympatickou postavou i v dalších ohledech. Podobná nejednoznačnost se však naštěstí vine i dalšími epizodami a dílčími případy, kde klaďasové ne vždy vítězí a občas je třeba si ve věci vyššího dobra ušpinit ruce.

Ochránce se ve své první polovině profiluje jako příjemně podvratná podívaná, která povznáší kriminálkový koncept hledání pravdy a spravedlnosti nejen do čerstvých kulis a reálií, ale i do nečernobíle komplikovaného světa. Česká televize jako médium veřejné služby si tímto počinem zároveň zaslouží uznání za divácky vstřícnou dramatizaci poukazující na skutečné nešvary naší společnosti. Jen škoda, že Vaculíkův skvěle zahraný hrdina je přes všechna příkoří občas až příliš chybujícím jedincem. Obzvláště v tomto nevlídném školském mikrokosmu, kde dobré konce nejsou pravidlem, by více přímočarý sympaťák přinášel vyčerpaným divákům kromě někoho, s kým se mohou ztotožnit, i jisté zadostiučinění.