Od té doby, co před dvěma skončil LOST, se mnoho stanic snaží přijít s něčím alespoň trochu podobným. A zdá se, že se k úspěchu nejvíc přiblížil jeho domovský kanál ABC. Dva ze scenáristů slavného seriálu pro něj totiž vymysleli barvitou pohádkovou ságu, u níž si nejednou vzpomenete na dění na ostrově a jeho propracovanou flashbackovou strukturu.

Once Upon a Time vypráví o tom, jak Sněhurčina zlá macecha pošle všechny pohádkové postavy do naší reality. Sejdou se tu v malém izolovaném městečku, a každá z nich zapomene na to, kým byla, nebo koho si těžce vybojovala jako svůj milovaný protějšek. Jen královna (a možná někdo další?) ví, co se opravdu děje, a doufá, že tu své poddané navěky odtrhne od té proklaté věci jménem láska. A že jí, coby starostku města, konečně budou poslouchat na slovo.

Královnin plán může překazit jediná osoba: Dcera Sněhurky a prince Krasoně, která do našeho světa unikla těsně před tím, než královna všechny zaklela. Nyní osmadvacetiletá lovkyně odměn (Jennifer Morrison aka Cameronová Dr. House) ale příliš nechce uvěřit tomu, že má být spasitelkou pohádkových bytostí, které s vymazanými pamětmi žijí v malém americkém městečku. A tak začíná velká přesvědčovací hra o osud celé pohádkové říše.

Kdo se téhle hry zúčastní? Prakticky každý, koho znáte z vyprávění na dobrou noc. Jednou z nejhezčích věcí na Once Upon a Time je totiž to, že se tvůrcům podařilo stvořit funkční pohádkový svět, v němž vedle sebe žijí všichni od Pinocchia, přes Jeníčka a Mařenku, až po víly nebo trpaslíky. Seriál pravidelně přeskakuje mezi „současným děním“ a flashbacky, které dokreslují předchozí osudy pohádkových postav. A každá z nich tedy dostane svůj prostor a jasný účel v příběhu. Sice na něj mohou čekat třeba půl série. Zručnost, s jakou tvůrci zapouštějí do děje Červenou karkulku, odkrývají nám vzájemné vztahy zlých královen nebo vysvětlují, odkud se vlastně vzal cvrček Jémine, je ale natolik okouzlující, že si na epizody věnované vašim oblíbencům rádi počkáte.

Vystavění komplexního pohádkového světa je jednoznačným trumfem seriálu. Druhým je pak jeho důraz na posouvání hlavní dějové linie, která sice kolem půlky první série zakolísá pod tíhou pár zbytečných podzápletek. Brzy se ale vše vrátí do snaživého posouvání děje kupředu, a tvůrci dokáží prvních 22 dílů uvést k překvapivě uspokojivému zakončení. Tohle všechno je pro seriál, který se nevysílá na kabelovce, skvělá vizitka. O něco horší je to ale… s většinou ostatních aspektů téhle produkce.

Zatímco se totiž budete radovat ze scénářů a vůbec celkového dějového podloží, těžko si nevšimnete toho, že v ostatních věcech Once Upon a Time trochu pokulhává. Režie jednotlivých dílů není nikterak osobitá nebo inspirativní, a snaží se „jen“ držet vysoký standard a dopřát příběhu to, co potřebuje. Což by ještě nebyl takový problém. O trochu horší je to ale s obsazením, které není zrovna dvakrát vyvážené. Zatímco jsou některé z postav zvládnuty naprosto perfektně („sexy bitch“ zlá královna, nebezpečný Rampelník v podání Roberta Carlylea), většina z nich je pouze „v pořádku“. A bohužel je tu i pár takových, které postrádají jiskru a osobitost. Což jsou propriety, které by třeba princi Krasoňovi určitě neměly chybět. Zábavnost jednotlivých epizod tak často stojí na tom, kolik prostoru dostane hlavní duo záporáků, a kolik času strávíte s hlavní romantickou linkou, která není zdaleka tak srdceryvná, jak by asi měla.

Herci tudíž mají obrovské štěstí, že dostávají do rukou tak kvalitní materiál. Obsah totiž přebíjí formu i v pár dalších aspektech, a to především co se týče triků. Zatímco je klasická hmatatelná výprava v úplném „televizním“ pořádku, triková stránka zlobí podobně jako u LOSTu. Zatímco tam se ale k CGI utíkalo minimálně, Once Upon a Time je jím protkáno permanentně. Pohádková část příběhu se totiž snaží nedržet při zemi, co se měřítka týče, a tak vás tu v každém druhém záběru bijí do očí obří zelená pozadí a počítačové hrátky, na které zkrátka byly minimální peníze. Pohádková říše tak z velké části vypadá uměle až běda, a vy to musíte chápavě skousnout s tím, že kdyby se tvůrci nepřizpůsobili nadmíru přiškrcenému rozpočtu, seriál by dost pravděpodobně nikdy nevznikl.

To je holt daň za tak ambiciózní projekt. Nakonec je ale lepší mít nevalně vypadající příběh, který vás strhne, pobaví a dojme, než abyste koukali na vizuálně vypiplanou nudu. Once a Upon a Time proto aspiruje na jeden z nejzajímavějších projektů minulé sezóny, a jelikož dává důraz na ty správné věci a daří se mu umně používat „lostovské“ postupy, klidně mu odpustíte i kupu slabého CGI a nevyvážené obsazení. Jo, a abych nezapomněl: Robert Carlyle je v tomhle seriálu tak boží, že mu už teď musí hrozit nominace na nějaké ceny. A kdyby je vyhrál, nic bych proti tomu neměl.

P.S. Jsem sám, komu přijdou všechny zmalované princezny, víly i obyčejné děvečky jako vytažené z (hodně kvalitního) pornofilmu? V kombinaci s mizernými triky si člověk vážně často říká, jestli by nebylo lepší, kdyby minulá scéna skončila úplně jinak…