Mám rád westerny a westernové příběhy. Líbí se mi i moderní pojetí westernů, kdy se žánr aktualizoval do dnešní doby, ale příběhově zůstává pevně zakořeněný ve starých časech. Nevadí mi, když se příběh bere hodně vážně, nebo je správným způsobem brakově přepálený. Dokážu se bavit u obou variant. Důležité je, aby samotní tvůrci věděli, jestli točí něco více, nebo si jen „hrají" na kovboje, indiány a bandity. Na nový seriál (minisérii) od tvůrce Kurta Suttera (Zákon gangu) jsem se dost těšil. A o to více mě bolí, jak moc se tento seriál nepovedl. Jak moc je to špatné, se dozvíte v následujících odstavcích. A předem říkám, že to nebude moc hezké čtení.

Minisérie Opuštění dorazila na Netflix 4. prosince a má sedm dílů s průměrnou stopáží kolem čtyřiceti minut. Než se seriál objevil, psalo se, že bude mít dílů deset. Já jsem rád za těch sedm, protože kdyby bylo epizod deset, mohlo by mi to fyzicky ublížit. A o čem minisérie vlastně je? Je to o velmi osobním souboji dvou žen – matek. Fiona (Lena Headey) je žena, která nalezla smysl života ve víře a před lety se ujala několika sirotků. Z dětí jsou dnes již dospělí, ale pořád s Fionou žijí a starají se s ní o statek. Na druhé straně máme Constance (Gillian Anderson), vlivnou ženu, co má pod palcem celé město, těží stříbro a moc ráda by získala pozemek, který patří Fioně a sirotkům. Constance nabídla Fioně peníze, ale ta odmítla. Takže se Constance rozhodla přitvrdit, a tím rozpoutala řetězec krvavých událostí.

Samotná zápletka vypadala hodně zajímavě a nabízela prostor pro vyhrocené drama, které může jít na dřeň a být dost drsné, krvavé a nekompromisní. Ale to se bohužel nestalo a nic z toho tady není. A já to nedokážu pochopit, protože hlavní tvůrce Kurt Sutter tohle umí. Osobně si myslím, že největší problém tohoto projektu je opravdu špatný scénář, kde se klouže po povrchu a nejde se do hloubky, a taky to, že se neuvěřitelně moc stříhalo a krátilo. Nemůžu se zbavit pocitu, že tady opravdu chybí stovky scén, díky nimž by jednotlivé momenty dávaly smysl. Je to velmi znát na chování postav, logice, uspěchanosti, budování charakterů, případně na dialozích, kdy hrdinové zastávají nějaký názor a během dvou scén ho změní o sto osmdesát stupňů. A divák vůbec nechápe, kdy tahle změna proběhla. Velkou ranou pod pás je práce s jednotlivými charaktery. Tady si to Sutter jako hlavní tvůrce vůbec nepohlídal a koukat na to, jak se postavy vyvíjí a chovají, bylo dost bolestivé a místy k smíchu. Opravdu nechápu, že si toho nikdo nevšiml a všichni s tím jsou v pohodě. Chápu, že příběh je lehce brakový, ale to neznamená, že z diváků musí dělat idioty. 

Sutter si pro svůj projekt sehnal zajímavé obsazení. Žádné velké superhvězdy, ale šikovné herce, kteří mají charisma a umí utáhnout žánrově napsané postavy. Největší pozornost na sebe samozřejmě strhává hlavní herecké duo v podání Leny Headey a Gillian Anderson. Obě herečky mají v základu a hlavně ze začátku dobře napsané postavy a skvěle je zahrály. Headey krásně ukazuje, že všechny ceny a ovace, které sklízela za roli Cersei, jsou oprávněné. Headey dokáže dát své postavě všechny potřebné emoce a motivace a ze začátku jsem jí vše věřil. S přibývajícími díly to bylo o dost těžší, protože byl scénář hloupější. Anderson je seriálová matadorka, která má zkušeností na rozdávání a zde to skvěle předvádí. Její Constance je charismatická a silná žena, co má uznání a velkou autoritu. Anderson perfektně zahrála vůdčí osobnost, ale i ženu, která je plná mateřského citu. Společné scény Headey a Anderson patří k tomu nejlepšímu na seriálu.

Ve vedlejší roli se představí Sutterův oblíbenec Ryan Hurst. Hurst byl v Zákonu gangu parádní a jeho linka byla skvělá. Tady mi vadil v každé scéně. Hurst neumí hrát a působí jako někdo, kdo si neuvědomuje, v jakém projektu hraje a přehrává strašným způsobem. Nick Robinson se snaží, bohužel jeho postava je tak obyčejně a nezajímavě napsaná, že představuje všechna žánrová klišé, a reálně mi bylo jedno, jak to s jeho postavou nakonec dopadne. Michiel Huisman jako jeden z mála pochopil v jakém projektu hraje a parádně si svou postavu užívá. Huisman si krade scény pro sebe, protože má vděčnou figuru a také mnohem větší charisma než ostatní.

Abych jen nekritizoval, tak po vizuální stránce minisérie nevypadá úplně nejhůře. Je znát, že se tvůrci snažili točit na reálných lokacích, jezdit na opravdových koních a také se pokoušeli, aby to celé působilo realisticky. Takže je tu špína, bahno, pot a trochu krve, když na to přijde. Když se divák kouká na westerny, tak očekává, že dříve nebo později přijde nějaká akce. Ať už jde o nějakou honičku nebo útěk na koních, vykrádání banky či vlaku, nebo nějaká přestřelka. Tady máme jen dvě větší akční scény a obě jsou mizerné a hlavně nudně natočené. Nejsmutnější je to, že všem tvůrcům a producentům přišly v pořádku. A fakt stačilo málo, a hned by to bylo o dost lepší, napínavější a působivější.

Seriál mě hodně naštval a zklamal, protože jsem tam v každé druhé scéně viděl, že má navíc – atmosféra, napětí, akce, práce s charaktery, dialogy. Ve všech aspektech je to ukázka průměrnosti. A kdyby se lidé za kamerou trochu více snažili, tak by stačilo opravdu málo a hned bychom dostali o dost povedenější seriál. Ten nevyužitý potenciál bolí jako kopanec do rozkroku s rozběhem. A nechci ani pomýšlet na to, co by z této zápletky dokázal vytěžit Taylor Sheridan. Když Opuštění neuvidíte, tak se vůbec nic nestane.

--- 

Autor: Pavel Hrubeš
Foto: Netflix