„Život bez bolesti,“ to je příslib, na němž hlavní postava Pádu domu Usherů Roderick Usher postavil své farmaceutické impérium Fortunato Pharmaceuticals. Jak k tomu došlo, že ho a jeho dvojče Madeleine potkalo tak ďábelské štěstí? 

Mike Flanagan, dvorní hororový vypravěč Netflixu, se v týdnech před Halloweenem vytasil s novinkou Pád domu Usherů pojmenovanou podle slavné povídky Edgara Allana Poea. Nakolik čerpá z originálu, který obsahuje jen tři postavy?A vyrovná se jeho předchozím minisériím jako Haunting of Hill House, Haunting of Bly Manor a Midnight Mass, které pro Netflix natočil dříve?

Edgar Allan Poe je pokládán za jednoho ze zakladatelů hororové literatury a zároveň je jedním z nejstarších autorů tohoto žánru, který je stále hojně čten. Pochopitelně vedle Mary Shelley, autorky Frankensteina. Za zakladatele gotického románu, k němuž se Pád domu Usherů řadí,  je však pokládán Horace Walpole s románem Otrantský zámek. Zmiňuji jej též proto, že jak Otrantský zámek, tak Ushery adaptoval velmi svébytným způsobem Jan Švankmajer. 

Poe se zásadně vepsal i do dějin detektivky, jeho C. Auguste Dupin je prvním slavným fiktivním detektivem. A právě jméno Dupin nese i hlavní vyšetřovatel a žalobce, který má na Rodericka roky spadeny. Z toho je patrné, že Flanagan čerpá z Poeova díla jako celku, vypůjčuje si zde odkaz, jinde druhý. Zatímco v povídce je vypravěč, který setrvává v domě Rodericka Ushera, neznámý, zde se jedná právě o státního žalobce Dupina, jemuž se Roderick jedné noci, po pohřbu svého šestého a posledního dítěte, rozhodne svěřit se svým životním příběhem a vyjevit svá tajemství. Stane se tak posluchačem a nepřímým svědkem neuvěřitelných událostí. 

Jak jsem zmiňoval, minisérie je pojmenovaná po jedné ze slavných Poeových povídek, Pád domu Usherů, ale odkazů na Poea je vice – každá epizoda nese název jedné Poeovy povídky a váže ji s ní jistá tematická spřízněnost. Motiv havrana, kyvadla i Poem příšerně obávaného pohřbení zaživa je využit mrazivě. Dvě význačné ženské postavy pak dostaly jména žen z Poeových básní, Annabelle Lee a Lenore. 

Ústředním rodinným vztahem je v obou příbězích ten sourozenecký, mezi dvojčaty Roderickem a Madeleine. A to i přesto, že seriálový Roderick zplodil šest dětí (které se v textu neobjevují). Každé z nich se snaží prorazit po svém a nasměřovat otcovy nesmírné finanční možnosti vlastním směrem. Ale jak říká jedna z postav svému bratrovi: „My Usherové nic nevyrábíme.“

Poeův originál přirozeně nepojednává o farmaceutickém magnátovi, ale skon rodiny, devastace jeho domu jak ve smyslu obydlí, tak rodiny, oba příběhy sdílejí. Adaptace je to skutečně velmi volná, Flanagan si z povídky vypůjčuje zejména ladění gotického románu. Gotický román se vyznačuje lezavým děsem spíše než lekačkami. Tajemná nemoc, dědičné šílenství, rozvrat rodiny, vše prostupující temné síly. Zlá předtucha a temná minulost jsou páteří gotického hororu. 

Flanaganovi se povedlo tuto atmosféru přenést i do světa vysokých prosklených bytů a prostorných osvětlených loftů. Jak tematické, uvědomuje si totiž, že hororová zchátralost se musí odehrávat v nitru a že horor vždy nesl společenskokritické aspekty, obvykle poukazuje na nějakou společenskou hnilobu. V některých momentech připomínají Usheři rodinu Royů v Succession.

Deformitu rodu podporuje i vizuální stylizace. Seriál je nádherně, kontrastně nasvícený, je to jedna z nejlépe vypadajících věcí za dlouhé roky. A jedna zelená pasáž dá svou sytostí a nádherou vzpomenout na slavnou zelenou z Vertiga. Flanagan se opět drží svého obvyklého okruhu herců, a ti jsou do jednoho výteční. Zejména pak Carla Gugino jako Verna (přesmyčka Raven, havran), Bruce Greenwood jako Roderick (který se po boku Gugino objevil už ve Flanaganově Geraldově hře), Mary McDonnell coby Madeleine a v neposlední řadě Mark Hamill jako všespásný právník rodiny Usherů Arthur Pym. 

Způsob, jakým vypráví svůj vlastní příběh a zakomponovává do něj prvky Poea, zaslouží velkou chválu. Tematicky, vizuálně ani po stránce dialogů není minisérii mnoho co vytknout. Neštítí se jistého literárního jazyka, často se dokonce objevuje recitace, honosí se i bravurními monology (citronový byznysový plán!). Jistá schematičnost prostředních částí a fakt, že Flanagan své seriály vždy obsazuje stejnými tvářemi, může některé diváky nudit, ale toto je prvotřídní hororové dílo. Komplexní, budící hrůzu, která jde v prví řadě z duše, znepokojující, s politickým poselstvím. Tento dům je na rozdíl od toho v povídce postaven na pevných základech a jen tak se nerozpoltí. 

---

Autor: Tomáš Krause

Foto: Netflix