Abych byla přesná, dobovou inspirací pro Life on Mars nebyli ani tak Profesionálové, jako spíš u nás prakticky neznámý seriál Sweeney, ze kterého jsou převzaty i některé doslovné citace (jako například zatýkací věta „You´re nicked!“). Nic to ale nemění na skutečnosti, že evokace Anglie sedmdesátých let snad nemohla být lepší. Od detailně vyladěných kostýmů a účesů přes neustále reference na soudobou kulturu a politiku („Margaret Thatcherová? Pche! Ženská nebude ministerskou předsedkyní, dokud mám do prdele díru.“) až po barevné tónování obrazu, které připomíná materiál skutečně natočený před třiceti lety, jenom jaksi v mnohem lepší technické kvalitě. Pro české publikum touhle propracovaností bohužel vzniká jedna kulturní bariéra: některé repliky a detaily zřejmě nebudete úplně chápat, protože neznáte dětskou pohádku/popový hit/oblíbenou značku těstovin/atd., ke kterým se vztahují. Spoustu dalších odkazů byste ale mohli pochytat bez problémů. Například když Gene občas během první série Sama posměšně oslovuje „Dorotko“, čímž jednak dává najevo, že je Sam proti němu pěkná bábovka, a jednak tím pochopitelně naráží na Čaroděje ze země Oz, kde se Dorotka ocitá v kouzelné zemi stejně nečekaně, jako se Sam přenesl zpátky v čase. 

Life on Mars má celkem dvě série po osmi dílech, každý se stopáži kolem šedesáti minut. V každém je potřeba vyřešit jeden kriminální případ, ze Sama a Genea se postupně stává hodně netradiční verze drsňáckých dvojic z buddy movies a tak trochu proti své vůli začínají mít jeden na druhého pozitivní vliv: Sam si konečně užívá triumfální pocit z toho, když může použít ruku zákona přímo na bradě nějakého lumpa, a Gene našel někoho, kdo se s ním dokáže zdravě pohádat a v případě nutnosti i porvat. A v soundtracku se přitom střídá David Bowie (titulní skladba) s Uriah Heep, Led Zeppelin nebo Rolling Stones. 

Hlavně ale Life on Mars nabízí přesně to, po čem se některým z nás tolik stýská. Tu zvláštní, těžko popsatelnou špinavost, nebo spíš neuhlazenost, kterou podobné seriály mívaly, silácké řeči, kožená saka, cigarety... a samozřejmě, jasně a nevyhnutelně taky auta jako Ford Cortina, frajerské káry s mamutí spotřebou, bez kterých správný polda ze sedmdesátek prakticky nemůže existovat. Mimo jiné i proto je tak snadné a příjemné představit si sebe na místě Sama Tylera. Máte konečně možnost opravdu žít ve světě vlastní nostalgie, o které jste dřív vlastně ani nepřemýšleli, a najednou si nejste jistí, jestli se vážně chcete vrátit zpátky do současnosti. 

Jak brzy napíši na blogu MZ v trochu jiné souvisosti, závěr Life on Mars dělá za celým seriálem dobrou tečku a nemělo by smysl pokračovat dál po stejné lince. BBC ovšem od února 2008 začne vysílat spin-off Ashes to Ashes (opět podle jednoho z Bowieho songů), v němž bude Gene Hunt už bez Sama, zato s novou kolegyní, kterou hraje Keeley Hawes. A pozor, všechno se odehrává o dekádu později. Další pecka, nebo jen pokus producentů vytřískat víc peněz? Zatím těžko hádat, ale přinejhorším se můžeme aspoň těšit na písničky The Clash nebo Police.