Tohle bude speciální recenze. Recenze hitu. Společně s dalšími dvěma a půl miliony diváky jsem se totiž šestnáct nedělí v kuse díval na nejsledovanější českou dramatickou sérii od doby Života na zámku. Na Policii Modravu. A teď jsem tady, still standing, abych ze svého popsaného poznámkového bloku vyzobal to nejdůležitější. Hezky postaru, tak jak mě to učil kolega Šalda.

Polopatě. Jana Vinická (Soňa Norisová) zdrhne z velkoměsta a jede šéfovat policejní stanici do šumavského zapadákova. Proč? To se vlastně neví. Občas ale za ní přijede z města její manžel (Alexej Pyško), s rozhalenkou a chlupy na hrudi o velikosti ukazováčku, a říká jí: "Jano, už se na to vyser, a pojeď za mnou domů." A ano, cedí to tím svým Pyško-Willisovským meďákem a zní to neuvěřitelně cool. Jenomže Norisové se na Modravě líbí. Teta pošťačka (Jana Boušková) jí totiž vyváří polévky z kopřiv a svíčkové na smetaně, a tak Norisová spokojeně kyne a sem tam si převlékne stylový blejzr z háemka za huňatý svetr od větráků.

Její policejní tým je navíc docela libovka. Blonďaté policajtce Krásenské (Jaroslava Stránská) zanáší manžel opilec s prsatou servírkou. Ona pak celou sérii probrečí, protože nemá ani prsa, ani manžela. Jaroslav Satoranský (major Koutný) má pak zřejmě hrát takového toho senior fízla, co už leccos zažil a krev neviděl jenom v televizi, když zrovna dávali Upíra z Feratu. Jenomže jeho herecký projev poplety z Krkonošských pohádek vážně nevzbuzuje onu kýženou důvěru. A pak je tu třeba podporučík Votava (Matěj Holán), na kterém není zajímavého vůbec nic, až tedy na fakt, že ve čtyřleté pauze mezi prvním a druhým dílem mimoděk přibral snad patnáct kilo.

Na Modravě se zkrátka kupí jedna divná figurka vedle druhé. Hraje zde třeba i Ladislav Mrkvička, který má na sobě v jednom kuse těsný trenčkot a pořád někam sprintuje, jako kdyby nebylo žádné zítra. Negramotnému traktoristovi zase přezdívají Venca Kurva a je jim jedno, že je zrovna neděle, osm hodin večer a dívají se děti. V interakci vesničanů zkrátka prostupuje na povrch takový ten lehce kameňákovský styl humoru. Baví se dva a jeden z nich nedoslýchá: "Musíš mluvit nahlas, blbě slyším." Druhý zakřičí a nedoslýchavý odpoví: "Nemusíš tak křičet, nejsem hluchej." Chápu, že v takovém případě máte potřebu pochválit svůj inteligenční kvocient a vypnout televizi...

JENOMŽE

...kriminální případy prostě nejsou blbě napsané. Na rozdíl od Vražd v kruhu, kde scenáristicky řádila prdlá ezoterička Procházková, je struktura Policie Modrava sympaticky upřímná. Bodejť by taky ne, většinu epizod sepsali zkušení autoři detektivek typu Kratochvíl, Horáková a Pospíšilová a jejich výtvory do vesnického prostředí docela sedí. Krádež stíracího losu, záhada přesunutého lešení, zneužívání telefonu Stanislava Zindulky pro dlouhá volání do Ameriky... Jo, takové věci Mentalista běžně neřeší. K zapadákovu to všechno ale tak nějak patří a scénáristé si s tím překvapivě UMÍ PORADIT.

Třikrát škoda, že režisér Jaroslav Soukup je prostě neumětel a nemá nejmenší ahnung, jak pracovat s tempem. Prvních zhruba pět minut každé epizody tak vypadá jako sestřih nějaké dlouhé série a tak jsem se pokaždé ztratil v základní premise, ještě než jsem stihl otevřít brambůrky. O střihu Modravy by se vůbec daly vyprávět příběhy. Soukupův tým milerád stříhá scény zhruba dvě minuty předtím, než se v nich začne dít cokoli zajímavého. Příklad? Policista jde sám k objektu, který vypadá nebezpečně. Dostane se k plotu, divák zpozorní, a najednou šup a sledujeme Norisovou se Stránskou, jak v policejní kantýně baští knedlíky.

A tak se i díky patlalovi Soukupovi kupí v Policii Modrava scény a situace, které jsou prostě regulérně legrační. Tak třeba Norisová přijde domů za Bouškovou, která právě něco oslavuje. Boušková zahlaholí, nabídne Norisové bonboniéru se slovy "zkus třeba tenhle" a podává jí otevřené Toffifee. A podobných kontrastů, kdy scénář patrně zamýšlel něco a režie to poté pojala po svém je tu prostě až nepříjemně moc. A ruší to. A zároveň teda i hurónsky baví.

Na druhou stranu palce nahoru za rovnou dvě slavná camea. Milovníka žen a namakaného záchranáře tu hraje hokejista a komentátor David Pospíšil. Nemá elektronickou tužku, zato hlas Jiřího Dvořáka. Druhé cameo je zase živou vodou pro fanoušky Breaking Bad a Better Call Saul. A vyžaduje bystré oko.

Je navíc docela překvapivé, že Policie Modrava příliš zdatně neplní ani roli reklamy na Šumavu. Obraz je sice sem tam prokládán hezkým statickým záběrem na lesy (a občas taky na někoho, jak "nenápadně" jede po polní cestě Škodou Yetti), převážně je ale Soukup zhruba tak zdatný kameraman jako někdo z diváckých zpráv. A tak uděluji stejná procenta, avšak odlišné verdikty Modravě, i již vzpomínaným Vraždám v kruhu. Zatímco v těch demence scénáristky přebila i velmi slušný vizuál, zde se obstojnému scénáři nedaří přebít Jaroslava Soukupa. Přesto jde o dílo, které mnohem víc ví, na koho míří a jakým způsobem kráčí k cíli. A votopřecede.

Recenze původně vyšla na osobním blogu vnimatkrasu.cz.