Tak jo, pojďme si to shrnout. TVzone a seriály, na které záměrně kašleme. Takže to máme Mad Meny, Most, Shameless, co dál? You’re the Worst, Doctor Who, Arrested Development, South Park, London Spy, America’s Next Top Model, ještě něco? Nejspíš jo a klidně se to nebojte připomenout pak v diskuzi, zároveň mě však omluvte. Ještě než se do toho všeho totiž dám, neodolal jsem a sáhl po nedávné baletní novince Pot a slzy, se kterou jsem nakonec strávil osm celých hodin v kuse, jenom proto, abych vás nyní mohl oblažit touto exkluzivní recenzí, protože jsem si celkem jistý, že nikdo jiný (na světě) by se k tomu ještě nějakou dobu nejspíš neodvážil. A to by vážení, byla po tom, co jsem viděl, velká chyba.

Na začátek, protože přesně to vám hlavou vrtá nejvíc, zmíním rovnou, že tenhle seriál zdaleka není pouze o baletu. Je tu taky striptýz. Je super a je ho hodně. Už mám vaši pozornost? Výborně. Je na čase se seznámit s hlavní hrdinkou. Tou je mlaďoučká Claire (TedAlert - Sarah Hay), která právě utekla z domova a přijela do New Yorku, aby se stala profesionální prima ballerinou. Háček? Puh-lease. Asi jenom tak milión. Že zázraky existují pouze pro hluché, chudé nebo umírající, se dozvíte už během první epizody. Co už však nevíte je, že Claire má hodně temnou minulost, že v tomhle souboru stěží najde nějaké přátele, že New York je plný záludných míst, patřících ještě záludnějším lidem (často s ruským přízvukem a velice dobře vycvičenými bodyguardy), a že aby to Claire někam dotáhla, bude se nejprve muset vzdát sama sebe.

Naštěstí na to není sama. Po ruce má psychotickou spolubydlící Miu (TedAlert podruhé - Emily Tyra), stárnoucí hvězdu a zatvrzelou nemesis Kiiru, rozvernou kamarádku Daphne, sympaticky švihlého bezďáka/souseda Romea, těžce nemocného bratra Bryana a nakonec ještě uměleckého ředitele Americké Baletní Společnosti Paula Graysona, jehož pedantský skoro-záporák je ale v pravdě jenom dalším z kolekce tragických figur operujících v téhle složité šachové partii proti životu a všem jeho útrapám. Jak moc tragických? MOC moc. Rozhodně si nemyslete, že můj odlehčený tón se rovná pohodové atmosféře, kterou na mě tahle osmidílná depka přenesla. Je tomu přesně naopak. Veselé momenty? Jsou tam. Je jich ale po čertech málo a nikdy netrvají příliš dlouho. Popravdě se mnohem spíše připravte na hutnou psychologickou sondu do duše dospívající dívky/ženy a postav okolo ní, protože tohle vyprávění je někdy od třetí epizody podstatně komplexnější, než jak se vám z počátku mohlo zdát. I přes to však tvůrci nezapomínají, v čem ve skutečnosti vězí jejich největší síla. A nebudu vás nijak napínat, je to samozřejmě v tanci.

Tanečním pasážím se tady chtě nechtě věnuje velká část stopáže a nyní se dostáváme k tomu, co bude asi pro většinu lidí rozhodující – a to, že buď tenhle fakt akceptujete a nebude vám dělat problém se těmi hudebně-tanečními kreacemi unášet, jelikož jsou opravdu povedené, anebo tohle prostě není váš šálek čaje přičemž potom doporučuji, abyste se seriálu jednoduše vyhnuli. Je to takhle jednoduché. Ovšem pokud už do toho vlaku naskočíte, rozhodně se vyplatí dojet až na konečnou. Vyplatí se to, protože i přes pár slabších momentů, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, si seriál od začátku dokonce drží výbornou atmosféru, kterou pohání parádně dávkované zápletky a postupně se zvyšující tempo, kvůli kterému těch osm hodin nakonec uteče jako voda. Navíc se nemusíte bát, že se tady někdo bojí sprostých slov nebo kompletní nahoty. Stejně jako lidem, jsou i seriálu tyto věci naprosto vlastní.

Pot a slzy mi popravdě asi nejvíce připomínaly loňský Whiplash. Záměrně nepíšu Black Swan, protože ten film byl za a) přece jenom o něčem trochu jiném a za b) se mi upřímně vůbec nelíbil. To Pot a slzy, podobně jako Whiplash, stojí nohama pevně na zemi a představa pádu tady je snad ještě mnohem temnější, než tomu bylo v případě Milese Tellera. Pro tyhle baletky a baleťáky je úspěch takřka existenciální otázkou a to nás přivádí k samotnému závěru. Říká se, že v baletu je nejdůležitější mít správně nastavenou rovnováhu. A to je bohužel jediný aspekt, ve kterém seriál tak trochu selhal. Zatímco hlavní postava to neustále schytává ze všech možných stran, aby pak mohla excelovat v té jediné věci, pro kterou se rozhodla žít, zbytek tady nepochopitelně slaví úspěchy od začátku až do konce. Přitom když dojde k jedinému výraznějšímu klopýtnutí, dočkáme se ho ve formě pokusu o sebevraždu a je to jeden z vrcholných momentů celé první série. Moje otázka tedy zní, proč jsme podobných selhání nemohli mít víc? Ne snad, že by byl konec předvídatelný, to rozhodně ne. Dokonce jsem téměř ani neměl potřebu tady někomu přát něco zlého… a komu jo, u toho se mi to splnilo. Jenže i tak na mě konec osobně působil možná až příliš pozitivně. Spíš než zklamaný, jsem ale překvapený. Nehodlám z toho tedy nadále dělat drama. Koneckonců, toho tady bylo i tak dost.

Abych to uzavřel. Pot a slzy jsou možná na první pohled obyčejným baletním seriálem, nenechte se však zmýlit. Je to komplikovaná pouť o hledání štěstí, o hledání sama sebe, o životě ambiciózních lidí ve městě, kde sláva a úspěch znamená vše. Je to výborně natočené drama, s vynikajícími herci a skvělým scénářem, za kterým mimochodem stojí člověk zodpovědný z velké části i za jedny z nejlepších epizod Breakin Bad. Pokud se tedy alespoň trochu rádi necháváte unášet hudbou, klasickou či striptýzovou, baví vás sledovat profesionální tanečníky před kamerou a máte chuť na něco depresivnějšího, můžu jedině vřele doporučit. V opačném případě berte nohy na ramena a utíkejte, jen co vám síly stačí. Mohli byste totiž šeredně narazit. Mně osobně k naproste spokojenosti chybí vlastně jen záruka druhé řady, kterou mi bohužel doteď nikdo neslíbil. A girl can dream though, right?